VŠE NEJLEPŠÍ DO NOVÉHO ROKU ...

hlavně hodně zdraví a splněné sny všem :)))))))))

Malé zamyšlení...

Je neuveřitelné, jak jedno jediné rozhodnutí úplně může změnit člověku život...

Malé zamyšlení nad výsledky Maturitní generálky...

Už jsem dlouho nepsal, ale tenhle článek mně fakt vytočil a dovedl až sem:

Fakta:

Maturitní generálky proběhly. - Dopadly špatně. - Ve vyhodnocení výsledků byly chyby.

Vysvětlení CERMATU:

Výsledky nic neznamenají - studenti se řádně nepřipravili a nemají ještě dobrané učivo. - Chyby ve vyhodnocení mají na svědomí hlavně učitelé, kteří testy špatně zadali a opravili.

Znamená to, že jedině CERMAT a ministerstvo dělá vše správně ???

Pro všechny, kdo přeposílaj ...

Tak tohle jsem fakt nečekal, ale když jsem to dneska našel v mailu, tak se o to musim podělit. Budete muset přežít pár "neformálních" výrazů, ale kontextuálně do toho patří...

Už asi fakt stárnu...

Jasně, samozřejmě je to tak trochu nadsázka, ALE... Vždycky je nějaký "ALE". Právě jsem dokoukal 5. řadu HOW I MET YOUR MOTHER a kupodivu jsme dospěl právě k výše nadhozenému poznání. Samozřejmě, že stárnu, ale pakliže se to začíná odrážet ve vnímání seriálů, tak už to začíná bejt vážný :)

Je nesporné, že účelem seriálu je pobavit a poskytnout člověku chvíle oddechu, ale to se mi poslední dobou daří jen částečně. Konkrétně u "Matky" (HIMYM) se samozřejmě bavim - koneckonců Barney je fakt AWE ... wait for it ... SOME :))) Ale na druhou stranu mám pocit, že stále víc a víc rozumim Tedovi, protože pomineme-li jeho "hon" na tu pravou, tak řeší i spoustu jinejch problémů, který korespondujou s jeho (resp. mým) věkem...

Ale abych nezůstal jen u tohohle případu, tak dám ještě jeden. Další z mejch top seriálů je M.A.S.H. - kterej dávaj pořád dokola už několik let a tak jsem jednotlivý díly viděl xkrát. Co se ale změnilo, je to, na co se při sledování zaměřuju. Jako teenager jsem samozřejmě vnímal především vtípky, který páchá Hawkey na Frankovi a později Charlesovi a zbytek jsem zas až tak neřešil. Teď si naopak víc všímám toho, co je jakoby v pozadí, tj. Hawkeyho názory na válku, motivy jeho chování a taky tomu rozumim. Stane se, že mi některej díl nepřijde vůbec vtipnej, protože to vtipný je převáženo tim "vážným" a já místo toho, abych se bavil, přemejšlim o tom, co ten díl odkryl...

Díkybohu jsou tu ještě SIMPSONOVI, který se snad ani řešit nedaj a tak se u nich bavim stejně jako před 10 a více lety a jsem za to rád :)))

I tak bych byl rád, kdyby se přihlásil někdo, kdo si v reakci na tenhle příspěvek uvědomil, že je na tom stejně, ať v tom nejsem sám (ikdyž i s tim jsem schopnej se smířit)... :)

Opomíjené životní vzory...

Tentokrát bych zde rád prezentoval něco, co už dlouho vím, ale o čem jsem si zatim nenašel čas napsat. Dneska jsem si zasejc jednou pustil svůk oblíbenej film o životě Bruce Lee a právě připomenutí si životních osudů jednoho z mých dětských idolů mne přivedlo k napsání tohoto příspěvku.

Sice to nemám ničím podložený, ale domnívám se, že většina kluků v dětství obdivuje bojovníky a svalovce kvůli jejich síle a umění boje (nebo možná rytíře či jiné válečníky - hrdiny). Některým to zůstane i do dospělosti, jiní nahradí tyto "klasické" hrdiny novými - např. fotbalisty, hokejisty atd. Zbytek pak prototyp fyzického hrdiny úplně odvrhne a nahradí je vzory intelektuálními. Je skvělé mít mít za svůj životní vzor velké vzdělance, filozofy a učence, ale opravdu mezi ně nelze zahrnout i sportovce a bojovníky???

Odpověď zní lze - koneckonců již staří Řekové prosazovali ideál "kalokagathie", tj. spojení fyzické a duševní dokonalosti. Sport, posilování či bojová umění nás totiž učí i dsciplíně, vůli, překonávání překážek a zlepšování sebe sama a těch, kteří v nich vidí prostředek pro nadvládu nad jinými je opravdu menšina. Bruce Lee je typickým příkladem, protože se i přes své nesporné mistrovství stále snažil rozvíjet a zlepšovat své schopnosti, navíc se nebránil ani studiu jiných oborů a jeho názory na filosofii a jeho vlastní filosofie života je tudíž nesmírně inspirativní.

Jak by řekla Halina: Chceš-li býti lepším člověkem, přijmi sport jako dar s povděkem! :)))

Fanoušci, vodáci a další skupiny v médiích...

Už toho mám dost - může mi někdo vysvětlit podle jakýho klíče přiřazujou zprávaři v televizi lidi k různým skupinám? Dneska se ve zprávách opět objevila zpráva o dvou vodácích, který sjížděli na nafukovacím člunu jednu z rozvodněných řek, na jezu se pochopitelně převrátili a jeden z nich se nejspíš utopil. Kdysi jsem nějakej čas chodil do vodáckýho oddílu, ale asi bych se vodákem nenazval - nechápu teda, z jakýho důvodu byli ti lidé takto zařazeni. Vždyť je to očerňování vodáků!!! I přes své malé zkušenosti s vodou jsem si jistej, že žádnej vodák by nikdy takovou pitomost (slušně řečeno) neudělal, protože má s vodou své zkušenosti. Znamená to snad, že každej, kdo si nafoukne dětskej člun a vyrazí na řeku je vodák???

To byl první případ, ale daleko častější a asi ještě absurdnější je zprávařská klasifikace fanouška. Vždycky můžu vyletět z kůže, když slyším jak skupina fanoušků toho a toho klubu zdemolovala vlak, rozbila výlohy nějakých restaurací či zničila zařízení na stadionu soupeře. Panebože, jsem snad jedinej, komu takový sdělení přijde absurdní??? Znamená to snad, že když se sebere parta kluků v tričkách nějakýho klubu, někde se opije a pak cestou domu z hospody urazí zrcádka na autech, že jsou to fanoušci a ne vandalové???

Musim přiznat, že dnešní příspěvek je trochu mimo obvyklej nadhled, ale tahle praxe mně fakt vytáčí - navíc se domnívám, že kdyby byli tito lidé v médiích označováni správně, pak by to mělo i řekněme výchovnej efekt...

Př. 1 : Dvojice nezodpovědných hazardérů se životem, kteří sjížděli na nafukovacím člunu jednu z rozvodněných řek, se na jezu pochopitelně převrátili a jeden z nich se nejspíš utopil. Budiž to varováním pro jim podobné, kteří by snad chtěli jejich příkladu následovat!!!

Př. 2: Skupina výtržníků / vandalů / oblečených v barvách toho a toho klubu zdemolovala vlak, rozbila výlohy nějakých restaurací či zničila zařízení na stadionu soupeře. pochopitelně se nemohlo jednat o fanoušky klubu, protože ti se takhle nechovají...

Není takové sdělení přece jen výstižnější... ?

Když děti píší Bohu... :)))

Tak zase o víře, ikdyž tentkrát poněkud jinak. Dneska mi brácha poslal mail s pár veselejma vkazíkama, který měly bejt dílem dětí, které psaly krátký dopis Bohu. Musim říct, že se mi to fakt zalíbilo, ale díky své šťouravosti jsem okamžitě zapochyboval o deklarovaném původu...

No, neni nic lehčího než si to věřit, což jsem udělal a zjistil jsem tak, že ony vzkazíky jsou opravdu tím, čím mají být a že těchto vzkazíků už dokonce vyšly min. 2 knihy, které si s největší pravděpodobností brzy zakoupím.

Je úžasné s jakou bezprostředností se děti na Boha obracejí a tak pár takovejch vzkazíků nabízím... Nejprve pár humorných:

"Milý Bože, podle mne je bible skvělá. Napsal jsi ještě něco jiného?" Katka.

"Milý Bože, na karnevalu budu za čerta. Nebude ti to vadit?" Pepík.

"Milý Bože, je pan farář tvůj kamarád a nebo se znáte jenom pracovně?" David.

"Milý Bože, opravdu jsi chtěl aby žirafa vypadala takhle nebo jsi ji trochu zpackal?" Dora.

"Milý Bože, jsi opravdu neviditelný nebo je to jen trik?" Lucka.

"Milý Bože, proč se v bibli nepíše i o paní Bohové? To jsi s ní ještě nebyl ženatý, když jsi to psal?" Jakub.

:)))

To ale není vše, protože mezi těma vzkazíkama se daj najít i takový, který nutí k zamyšlení, nebo naopak překvapují svou hloubku a přímočarostí, které my dospělí, vzdělaní, přechytračelí nejsme a asi už nebudeme schopni... :

"Milý Bože, od té doby, co tě znám, si vůbec nepřipadám sama." Káča

"Milý Bože, vsadím se, že je pro tebe velmi těžké milovat všechny lidi na celém světě. V naší rodině jsme jenom čtyři a mně to tedy moc nejde." Anežka

"Milý Bože, kdybych já byl Bohem, mně by to tak dobře nešlo. Drž se!" Filip

"Milý Bože, četli jsme, že Thomas Edison vyrobil světlo. Ale v nedělní škole nám říkali, žes to byl Ty. Vsadím se, že Ti ten nápad ukradl." Donna

"Milý Bože, zlí lidé se smáli Noemu - "Stavíš archu na souši ty blázne." Ale on byl moudrý a držel při Tobě. Udělám totéž." Eddie

"Milý Bože, myslím, že by nikdo nedokázal být lepším Bohem než jsi Ty. Chtěl jsem jen, abys to věděl, ale neříkám to proto, že už Bůh jsi ." Charles

... Předpokládám, že jste uhodli, že poslední tři jsou převzatý z anglickejch stránek, proto ta nedělní škola :))) Tak ještě jeden ...

Co k tomu dodat? Snad jen, že je škoda, že už nejsme takových jasných formulací schopni a všechno musíme rozsáhle a "učeně" vysvětlovat...

Kacířský postřeh z dovolené...

Pokud se vám zdá, že se nějak nemůžu oprostit od náboženské tématiky, tak pravdou je, že se vám to nezdá. Člověk by řekl, že na dovolený (pokud se tak tomu 3 dennímu výletu dá říkat) si člověk na takový témata ani nevzpomene, to bych ale nesměl navštívit jedno z nejznámnějších poutních míst u nás.

Pravdou je, že jsem se na návštěvu Svatý hory u Příbrami moc těšil, protože ačkoli jsem tam už jako dítě párkrát byl, tentokrát jsem se těšil na trochu hodnotnější zážitek. Tentokrát jsem si prohlédl každičkou fresku a přemýšlel o jejich významu. Musim říct, že to dává prohlídce poněkud jinej rozměr a tak si troufám tvrdit, že to byla moje první pořádná prohlídka tohohle místa. No a měl jsem dokonce tolik štěstí, že jsem se dostal i na mši a právě k ní se vztahuje můj postřeh...
Už jsem několikrát dokázal, že nemám k církvi zrovna kladný vztah, to ale neznamená, že bych nerespektoval víru jiných (ikdyž i ke křesťanské věrouce mám pár technickejch), a tak nemám problém (ikdyž to příliš často nedělám) zajít do kostela na bohoslužbu, protože ať chcete nebo ne, člověk v tom či onom kázání najde něco podnětného k přemýšlení. No a jelikož už jsem na žádné bohoslužbě dlouho nebyl, tak jsem tuto příležitost jen uvítal...

Bohužel jsem tentokrát neměl stěstí, protože jsem neměl vůbec čas si vyslechnout kázání, bo jsem přišel až v jejím závěru a tak jsem byl světkem něčeho, co mě natolik zaměstnalo, že jsem to ze sebe nemohl setřást. Svatá hora je totiž mariánským poutním místem a tak zde na oltáři mají i sošku madony s dítětem, kterou uctívají. A slovo uctívají bohužel přímo koresponduje s realitou, protože jsem na mši vstoupil právě v okamžiku, kdy tuto sošku kněz vyjímal z její vitríny, aby se jí pak všichni klaněli...

A právě tento dojem mi znemožnil, abych se věnoval dalšímu obsahu mše. Nejsem žádný katecheta, ale Bibli jsem přečetl a tak první myšlenka, která se mi při spatření této scény vkradla do hlavy a už jsem jí z hlavy nedostal, byla scéna, kdy se Mojžíš vrací z horys Desaterem a zjišťuje, že se jeho lid dal na uctívání různých bůžků a model a pochopitelně jim to zatrhne, protože to odporuje tomu, co mu sdělil bůh...

A tak jsem se pochopitelně zarazil nad tímto zjevným nesouladem s Biblí a tak jsem mši radši opustil. Bohužel to není jediný nesoulad mezi tím, co říká Bible a realitou dnešního křesťanství, což je bohužel voda na mlejn právě takovým šťouralům jako jsem já...

A jelikož jsem fakt šťoural, tak jsem si dokonce našel patřičnou citaci z Bible, která mé tvrzení dokazuje:

Podle kralického překladu – Exodus 20:
3 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.
5 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti.

Podle ekumenického překladu – Exodus 20:
3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
4 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
5 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.

Co k tomu dodat... snad jen, že jsem rád, že žiju teď a ne před 300 lety, kdy bych s takovými postřehy asi moc populární nebyl :)))

Proč svět potřebuje buddhismus...

Dneska toho bude trochu větší porce!!! :) Tak jsem se konečně posunul o trochu dál a dostal se ve svých úvahách k duchovním tématům. Pravdou je, že mi trochu pomohl již odkazovaný příspěvek o lpění (viz odkaz v minulém příspěvku) a tak jsem se zasejc po nějaký době vrátil k buddhismu...

Jak už někteří vědí, je mi buddhismus ze všech životních filosofií nejbližší, ikdyž jeho praktická aplikace mi často dělá dost potíže (hlavně si hlídat myšlenky)!!! Ale to je můj osobní problém :) , dnes bych se rád podělil o svůj názor na universální přínos buddhismu, o kterém jsem již dlouho přesvědčen a který jsem si během posledních několika dnů utvrdil...

Nejprve bych rád předeslal, že si vážím všech světových náboženství, protože podstatou všech těchto náboženství je konání dobra; každé z nich v sobě obsahuje určitý etický kodex a každé má potenciál k dialogu s ostatními náboženstvími, což je cesta k obnově hodnot, které se pomalu z naší společnosti vytrácí.

Nicméně jedině buddhismus je dnes jediným z nich, který je natolik rozšířený a zároveň bez poskvrny, aby měl morální kredit tolik potřebný k tomu, aby mu ostatní náslouchali! Tady bych měl nejspíš své tvrzení určitým způsobem podpořit argumenty, tak si vezměme pěkně jedno po druhém...

Křesťanství. Ač chceme nebo ne, křesťanství představuje naši minulost, současnost, ale i budoucnost a i zapřísáhlý ateista byl v dětství vychováván v duchu Desatera. Nicméně dnes je křesťantví na Západě de facto synonymem katolické církve a právě z toho důvodu je jeho moc oslabena. Církev je totiž opravdu v prvé řadě institucí a to bohužel institucí dost poskvrněnou různými skandály. Nechme stranou historické prohřešky církve, to by bylo opravdu nefér, bohužel si vystačíme i se současnými škraloupy: sexuální zneužívání ministrantů, postoj k antikoncepci, potratům a homosexualitě a v neposlední řadě taky k ženám. To samo o sobě stačí, aby byl morální kredit církve a potažmo křesťanství poškozen...

Islám. Jelikož jsem četl Korán, resp. jeho překlad (což jak by vám řekl každý muslim není totéž), v žádném případě nepodléhám oné fóbii z islámu, která díky stále častějším teroristickým útokům na Západě vzniká. Islám je totiž ve své podstatě dost podobný právě křesťanství, koneckonců mají i některé společné "svaté" a Korán i Bible obsahují velice podobné myšlenky. Bohužel je zde i již zmiňovaný "islámský terorismus", což je pojem velice silně zažitý, ač chybný. Pravdou je, že tento druh terorismu je prováděn absolutní menšinou radikálních muslimů, kteří však svými aktivitami zastiňují mírumilovnou muslimskou většinu a tak ani islám nebude tím náboženstvím, které by mohlo být vyslyšeno, pokud by hovořilo o míru a spolupráci...

Třetím z hlavních světových náboženství je judaismus, ikdyž správně by jakožto základ západních monoteistických náboženství měl být na místě prvním. Každopádně ať tak či onak i judaismus má svůj škraloup, ačkoli to, zda se jedná či nejedná o škraloup, je spíše věcí úhlu pohledu. Oním škroaloupem může být aktivita státu Izrael, který se jak známo od svého vzniku v roce 1948 bránil snaze okolních arabských států vymazat jej z mapy světa. Dnes už Izrael jen tak nikdo nevymaže, ale to neznamená, že by byl v oblasti klid. Dnes je kamenem úrazu pásmo Gazy, které Izrael preventivně blokuje, což je trnem v oku mnoha státům světa a tak ani volání z tohoto tábory by asi nebylo vyslyšeno...

Předposledním ze skupiny hlavních světových náboženství je hinduismus ( a s ním další východní náboženství), kterýse sice ničím neprovinil (ikdyž třeba spor o Kašmír by taky snesl diskuzi), ale který, stejně jako například šintoismus, má de facto lokální význam a na Západě není příliš rozšířen...

A tak nám zbývá buddhismus - náboženství či filosofie (podle mě to není zas až tak podstatné), která se v posledních letech zbavuje své regionální působnosti a nachází stále více příznivců na Západě! Zde je třeba přiznat, že velkou zásluhu na tom má fakt, že buddhismus je právě teď " v módě" a ne všichni, kdož sami sebe nazývají buddhisty mají o tomto směru hlubší povědomost. To ale nic neznamená, protože buddhismus je zároveň bez ono pověstného "škraloupu" a připočteme-li k tomu osobnost dalajlámy, pak je to právě a jedině buddhismus, který může bez ostychu mluvit o míru, porozumnění a spolupráci mezi národy, náboženstvími atd.

Pokud bychom se měli držet onoho biblického "Ty, kdož jsi bez viny, hoď první kamenem", neznám jinou světovou osobnost, která by po tom kameni mohla vztáhnout ruku, než je J.S. XIV. dalajláma... Jakožto (ne)pravidelný návštěvník jeho stránek a čtenář jeho projevů a úvah si nedokážu představit lepšího advokáta míru a snahy o spolupráci mezi národy.

Je to navíc člověk, který je nadán velkou modroustí a ačkoli je v prvé řadě představitelem jednoho z náboženství, rozumí také "světskému" světu a tak může oslovovat i neveřící, což je jeho velká deviza!!! A o tom, že to tak je vás mohu lehce přesvědčit úryvkem z jedné z jeho úvah, kterou jsem si přečetl dnes ráno a která se zabývá současným světem a jeho problémy...

A pokud se vám bude zdát, že její vyznění koresponduje s mým "nářkem" v předchozím příspěvku či s obsahem již zmiňovaného příspěvku o Lpění, budiž to důkazem, že buddhismus je opravdu tím, co dokáže oslovit a uhnízdit se v myslích "Zápaďanů" víc než jiné regionálně bližší filosofie/konfese... :)))

PS: Pokud jste to dočetli až sem, čtěte dál, je to opravdu zajímavé čtení ... ;)))

LIDSKÝ PŘÍSTUP KE SVĚTOVÉMU MÍRU

Když se ráno probudíme a posloucháme rádio nebo čteme noviny, jsme konfrontováni se samými smutnými zprávami: násilí, zločin, války a katastrofy. Není dne bez zpráv o něčem hrozném, co se někde přihodilo. Dokonce i v této moderní době je jasné, že náš život není bezpečný. Žádná předchozí generace nemusela čelit tolika špatným zprávám jako dnes my. Toto neustále vědomí strachu a napětí může u citlivých a soucítících bytostí vyvolávat otázku o vývoji našeho moderního světa.

Je ironií, že více závažné problémy se objevují ve vyspělejších částech světa. Věda a technologie udělaly v mnoha oblastech doslova zázraky, ale i tak základní lidské problémy přetrvaly. Nyní je již jasné, že oním univerzálním principem, který si v sobě neseme již není dobro,ale jen duševní neklid a nesoulad. Není pochyb, že materiální a technologický pokrok nám nestačí a nepřinesl nám ani mír, ani štěstí, ani nám nepomohl zbavit se utrpení.

Můžeme to tedy shrnout tvrzením, že je s naším pokrokem a rozvojem něco vážně špatně, a jestliže si to včas neuvědomíme, může to mít katastrofální následky pro budoucnost lidství. V žádném případě nejsem proti vědě a novým technologiím - koneckonců významně přispěly k obecnému pokroku lidstva, našemu materiálnímu zázemí a pomohli nám také lépe pochopit svět ve kterém žijeme. Ale jestliže budeme klást příliš velký důraz na vědu a technologie, hrozí, že ztratíme kontakt se složkami liského vědění vycházejícími z laskavosti a altruismu.

Věda a technologie, ač mohou přinést nezměrný materiální komfort, nesmí nahradit prastaré duchovní a lidské hodnoty, které stály u zrodu lidské civilizace. Nikdo nemůže popřít materiální přínos vědy a technnologií, ale naše základní lidské problémy zůstávají - stále musíme čelit tomu samému, ne-li většímu, utrpení, strachu a napětí. Tudíž je jen logické snažit se o nastavení rovnováhy mezi materiálním rozvojem najedné straně a rozvojem duchovním na straně druhé. A abychom to dokázali, musíme znovu oživit hodnoty lidství.

Jsem si jistý, že spousta lidí sdílí můj pohled na současnou celosvětovou morální krizi a přidá se k mé výzvě ke všem, kdo taktéž sdílí tento názor, aby pomohli učinit naši společnost více soucitnou, spravedlivou a poctivou. Nehovořím teď jako buddhista a už vůbec ne jako Tibeťan. Nehovořím ani jako expert na mezinárodní politiku (ačkoli nevyhnutelně komentuji tato témata). Hovořím spíše jen jako lidská bytost, zastánce hodnot lidství ,které jsou základnou nejen mahajánového buddhismu, ale všech velkých světových náboženství. Z tohoto hlediska bych se svámi rád podělil o můj osobní názor o tom, že:

1. Univerzální humanismus je klíčový pro řešení globálních problémů;
2. Soucítění je pilířem světového míru;
3. Všechna světová náboženství jsou již pro světový mír, stejně jako jsme všichni humanisté bez ohledu na ideologii, kterou vyznáváme;
4. Každý jedinec má univerzální odpovědnost tlačit instituce k tomu, aby sloužily lidským spotřebám.

...

Tolik tedy můj pokus o volný překlad a nástin toho, jak současný dalajláma vidí svět. Co se mě týče, klidně bych se pod to bez váhání podepsal!!!

Závěr tedy zní: SVĚT POTŘEBUJE BUDDHISMUS, ABY MU UKÁZAL CESTU ZLEPŠENÍ SEBE SAMA, ABY BYL GARANTEM TÉTO CESTY A ABY MU TAKÉ V PŘÍPADĚ POTŘEBY NASTAVOVAL ZRCADLO...

PS: Pokud by si to někdo chtěl dočíst, nebo si zkontrolovat, jak jsem to přeložil, mrkněte sem a klíďo i zabrouzdejte kolem - nebudete litovat - jen musíte umět aspoň trochu anglicky:)))

Na dovolenou do 19. století...

Jelikož právě čerpám svoji dovolenou a nemám tudíž na práci žádné opravování písemek, tak mám konečně čas na své koníčky. A tak sportuju, čtu, koukám na filmíky a taky přemýšlím o různých věcech - krom jiného také o historii. Jj, konečně mám čas zas se trochu víc ponořit do toho bohatého zdroje inspirace...

Musím říct, že mně historie nepřestává fascinovat a tak není divu, že teď , když mám trochu víc volnýho času, tak do ní tak trochu utíkám. No a jelikož je čas dovolenejch, tak jsem se zase jednou dostal ke svému "sci-fi" snu o cestě do minulosti...

Když totiž cestuju po našem okrese a rozhlížim se po krajině, přijde mi skoro nemožné si představit původné podobu krajiny a přece právě po tom toužím. Myšlenka studijních cest do historie mně provází de facto celý život a to i přesto, že jsem si vědom, jak iracionální přání to je!

Jelikož jsem obdarován určitými vědomostmi o historii a zároveň mi stále více vadí shon, do jakého jsem se po vstupu mezi dospělé musel nedobrovolně zapojit, vybral jsem nakonec jako cíl své cesty (za předpokladu, že by mi byla umožněna pouze jedna exkurze do historie) Čechy někdy ve 2. polovině 19. století...

A důvod mé volby? Je jich hned několik. Řečeno prozaicky - přál bych si:
... projít se po kraji bez silnic, elektrického vedení, elektráren a dolů
... spát v seně bez obav z alergie
... jíst domácí chleba, pít čerstvé mléko a to vše bez konzervantů, barviv a dalších věcí
... vykoupat se v čisté řece a bez obav pít vodu z lesní studánky
... nevědět, co se právě stalo v Indonésii, Austrálii nebo třeba jen na druhém konci Čech
... znát lidi ve svém okolí a vědět, že se na ně můžu kdykoli obrátit s žádostí o pomoc
... nemuset živit armádu úředníků, platit složenky a faktury
... a mnoho dalšího

Nechci aby to působilo příliš pateticky a proto se to pokusím nějak elegantně shrnout - zkrátka bych rád alespoň na nějaký čas užíval toho, o co se lidstvo ve jménu pokroku a "zkracování vzdálenosti mezi lidmi" připravilo. Mám za to, že kdybych v 19. století strávil jen 2 měsíce, dokázal bych z toho žít po celej zbytek života...

PS: A abyste věděli, že v tom přemýšlení nejsem sám, přečtěte si tento příspěvek. Zdá se, že jsme se nevědomky naladili na stejnou vlnu :)))

Indiáni ve Březně aneb Jak nám za plotem zabíjeli Custrera

Tak jsem se konečně dostal k sepsání týhle slibovaný "reportáže", tak tady je. Stalo se minulou neděli, 4. července l. p. 2010, kdy se pole na kraji Března proměnilo v krajinu u Little Big Hornu, kde se zrovna schylovalo k jedné z nejslavnějších bitev indiánských válek...

Pravdou je, že pro mně to nebylo žádný překvapení, protože indiáni a jejich protivníci se na ono pole sjížděli již od poloviny týdne a tak jsme jen sledovali, jak se obě ležení rozrůstají. V neděli ráno už byly obě party pochopitelně kompletní a tak nic nebránilo tomu, aby se celodenní akce odstartovala...



Začalo to v 10,00 SEČ, kdy moderátor dne uvítal všechny návštěvníky a seznámil je s programem. Samotná bitva byla avizována na 14. hodinu a tak měli všichni návštěvníci dost času se průběžně občerstvovat, navštívit obě ležení a prohlédnout si nabídku různých stánků se stylovým zbožím. V 11,00 promluvil k návštěvníkům sám gen. G. A. Custer v podání herce Václava Vydry, který poté obdržel od organizátorů akce stylový dárek.

Bitva samotná trvala přes půl hodiny a musím říct, že to byla skvělá podívaná a již zmiňovaný Václav Vydra v roli Custera exceloval. Když bylo po všem, tak akce pokračovala dál až do večera a já věřím, že si to všichni náležitě užili :)))

A pokud by někdo chtěl vidět víc (bráchovejch a tátovejch) fotek , tak neváhejte a mrkněte sem. :)))

"Čistokrevná " fotbalová reprezetace - ano či ne ?

Původně jsem si chystal příspěvek o tom, kterak se u nás ve Březně proháněl gen. Custer a indiáni, ale pod vlivem dnešní diskuze, kterou jsem pročetl při snídani ho ještě o den dva odložím (ale bude!!!). Dneska se dotknu tématu, o kterém jsem dosud nikdy nehovořil, protože kromě základních informací o něm moc nevim - o fotbale...

Včera jsem totiž náhodou viděl druhej poločas zápasu mezi Německem a Španělskem a tak jsem dneska neváhal a otevřel si ráno diskuzi k tomuto zápasu pod jedním ze článků. Očekával jsem, že zde najdu obvyklé "odborné" analýzy průběhu zápasu a výkonů jednotlivých hráčů, ale diskuze se vedla poněkud jiným směrem - viz názvy příspěvků:

Za němce hrají poláci,černí a turci... / Za Španěly i chobotnice Paula. Taky rasový ksindl! / Hlavně tam hráli skutečně Španělé/ Doufejme,že za nás jednou nebudou hrát ukáčka

Zkrátka a dobře diskutétům vadilo, že "nároďák" je plnej přistěhovalců, což by podle nich bejt nemělo. Souhlasim a když na chvíli odskočim jinam, tak to, že Slovenskou medaili z běhu a lyžích vyhrála Ruska, která žije na Slovensku pár let, je fakt úsměvné... :)

Jsem asi staromilec, ale za národ by měli závodit jen jeho občané, ale pozor!!! Jestliže je dnes v naší republice spousta přistěhovalců, kteří zde trvale žijí a rodí se jim tu děti, pak tyto děti jsou také Čechy a tak mají právo reprezentovat svou zemi!!!

Jelikož jsem šťoural, tak mi to nedalo, abych ty chlapce v diskuzi trochu nepopíchl, a tak jsem se jim podle jejich teze snažil vysvětlit, že třeba za USA by museli "čutat" jen samí indiáni :)))

No a abych je vyvedl z omylu, tak jsem zapátral a vygoogloval si některé členy naší "repre" jejichž původ taky nebude úplně "košer" a tak bych podle jejich teze zakázal přístup do repre např. pánům: Jankulovski, Hübschman, Papadopulos, Heidenreich, Böhm.

A to už se jim vážně nelíbilo :)))

Abych to nějak uzavřel, tak co se mě týče - jsem proti účelovému udělování občanství sportovcům, ale nevadilo by mi, kdyby za českej nároďák hráli Češi s ukrajinskými, vietnamskými, polskými, řeckými, mongolskými či jinými rodiči /předky.

Obrovská ztráta pro český národ...

Zemřel Ladislav Smoljak!!! Už dlouho mně žádná zpráva takhle nezasáhla a já jen těžko hledám slova. To není patos, to je jen šok z odchodu člověka, kterýho jsem osobně neznal, ale kterýho jsme si nesmírně vážil...

Zemřel jeden z "otců" Járy Cimmrmana - postavy, jejíž legendu vytvořili natolik sugestivně, že jsem si do určitého věku myslel, že opravdu existoval...
Doufám, že se dostane do Českého nebe a bude zasedat v nebeské komisi, abychom tam "nahoře" měli aspoň nějaké zastání :)))

Čest jeho památce!!!

(Obrázek převzat z těchto webovek)

Něco pro dobrou náladu...

Ačkoli teď zrovna veselá doba není, počasí taky stojí "za starou belu" (pokud mi někdo sdělí, jaká je cena tohoto artiklu, budu rád), nabízím něco pro pobavení a to kupodivu z dílny našich politiků. Pokud vám to uniklo, nabízím (dle mého názoru) nejvtipnější předvolební spot všech dob a sice knížete Schwarzenberga v roli kapitána lodi TOP 09 :))) Tohle se mi fakt líbííí... :)))

Člověk člověku vlkem...

Původně jsem to chtěl dát v latině, už proto, že je to jedno z latinskejch rčení, který znám v originále, ale co - takhle to bude mít větší výpovědní hodnotu. Chtěl bych poukázat a možná dát do diskuze jeden doklad o tom, že ačkoli je dnešní globalizovanej svět "menší", lidi k sobě moc blízko nemaj a staraj se jen o sebe...

Jelikož do práce dojíždím, tak jsem častým účastníkem hromadné přepravy cestujících a samozřejmě trávim i spoustu času na zástávkách, čekajíc na svůj spoj. A jelikož se většinou nudim, tak sleduju okolí a všímám si různejch věcí a tak mi kupř. tenhle tejden neunikla ani následující situace. Přeplněnej chomutovskej autobusák, tzn., že tam v danou chvíli stála spousta autobusů, jejichž čas ještě nenadešel, což výrazně komplikovalo průjezdy těch nově příjíždějících. Korunu tomu nasadil mladej řidič jednoho z těch miniautobusů, kterej stál v druhý řadě, tj. vedle jednoho zaparkovanýho "klasickýho autobusu", čímž totálně znemožnil průjez danou "uličkou"...

Pochopitelně, že do tý uličky ty nově přijíždějící chtěli a tak jim vždycky couvnul a vrátil se na to stejně blbý místo jako předtim. Říkal jsem si, co to je za individuum, že mu nedochází, že tam takhle překáží, ale pak jsem asi po 10 minutách dostal odpověď. Po tý době totiž tenhle řidič popojel asi 10 m k zastávce, kde již v době mého příchodu stála taková stará paní, která tam pak stála i těch cca 15 minut, co jsem pozoroval ten bus. Paní si nastoupila a autobus odjel. Možná jsem šťoural, ale podle mě to neni v pořádku - jelikož ten řidič stál těch deset metrů od zastávky, tak by pro něj asi nebyl problém tu paní naložit a pak si s ní třeba i popojíždět, což by v jejím pokročilém věku jistě ocenila...

Za vrchol neohleduplnosti, co se autobusáků týče, považuju podobnou situaci v zimním období. Neříkám, že to tak dělaj všichni řidiči, ale ještě teď se do mně dává zima, když si vzpomenu na situaci, kdy ráno čekám na autobus, resp. čekáme, protože je nás tam vždycky "hafo" a tak tam společně mrzneme a přitom autobus stojí opodál a řidič si pěkně v teple čte noviny nebo jen tak kouká po okolí... Musim přiznat, že v tomto případě už ho nenazývám individuem, ale trochu jinak, protože nechápu, co by mu udělalo, kdyby bus najel dřív a lelkoval s náma uvnitř nebo pokud by nechtěl překážet ostatním, tak by nás nechal nastoupit do autobusu na místě, kde parkuje a pak už by jen pro "sichr" najel k zastávce a poté odjel. To by ale od toho řidiče vyžadouvalo určitou dávku soucitu s mrznoucími, což tito řidiči prokazatelně nemají a tak tam budu, resp. budeme příští zimu mrznout zas...

Nevim jak se na to dívaj ostatní, ale pro mně je to důkaz, že ono rčení bohužel stále platí!

Další zajímavej citát...

Tak jsem se zase ponořil do feminismu a zjišťuju, že je to horší než jsem si myslel, ale alespoň jsem z toho vytěžil tenhle zajímavej citát, kterej je odpovědí všem těm, kteří si myslí, že různé více či méně pomýlené ideologie nejsou aplikovatelné do praxe... Viz citát:

"Nebojme se však. Toto učení je naštěstí už na první pohled příliš bláznivé, než aby do života kdy uvedeno býti mohlo."

Karel Havlíček Borovský: "Co je to komunismus" (Slovan, 1850)

Po "rodičácích"...

... jsem vždycky úplně vyřízenej, protože mně tyhle povinné setkání s rodiči vyčerpávají čím dál tím víc... Pamatuju na svoje první, na který jsem se těšil, protože jsem si říkal, jak se budou rodiče tvářit na tak mladýho učitele... Dneska už je mi to jedno - beru je jako součást svý práce, před kterou vždycky uklidim stůl v kabinetě a doťukám známky, abych mohl rodiče omráčit relevantními průměry :)))

Pravdou taky je, že mně tenhle rok nějak zmáhá a některý dny jsem fakt k nepoužití, jako tuhle v pátek, kdy mám 6 hodin v kuse, což je fakt chuťovka a kdy jsem to chtěl před tou šestou hodinou normálně zabalit. A právě tehdy jsem si vzpomněl na jeden článeček, kterým nám ozvláštnila nástěnku jedna kolegyně a kterej přesně vystihoval moje tehdejší pocity... Autorem je jeden ze známých spisovatelů jehož literární jméno Otokar Březina zná jen pár znalců literatury, ale jehož občanské jméno zaujalo i Járu Cimrmana, který chápal, že tento spisovatel nechtěl podepisovat svá díla příjmením Jebavý, ale nebylo mu jasné, co mu vadilo na jméně Václav. :)))

Co jsem ale nevěděl bylo, že tento literát byl také kolegou pedagogem a že byl zdá se pronikavého ducha, což se právě projevilo právě v již zmíněném článečku, který je vlastně reflexí jeho pedagogické zkušenosti! Tak tady je to je - Otokar Březina o učitelství a žácích ...

Kdo se bojí kocoura Mikeše??? :)

Tak tohle mě taky pobavilo, ikdyž se už nejedná o čistokrevnou zábavu... Prostě chtít vyřadit příběhy kocoura Mikeše ze školní četby kvůli rasismu je opravdu k smíchu, kdyby to někteří naši spoluobčané nemysleli vážně :))) Pravdou je, že jsem si nedokázal vybavit, kde se Josef Lada tak trestuhodně spustil a tak jsem zapátral, našel a nabízím k posouzení .... :)

Tohle nemá chybu ... :))))

Dneska jsem zachytil fakt skvělou věcičku, která stojí za publikování, tak se dobře bavte :)))

Konec telegramů ???

Neni to april --- byl drahy --- telegram konci --- na postach v Cechach, na Morave i ve Slezku --- po cca 160 letech --- bude nam vlastne chybet? --- nevim --- ja nikdy telegram neposilal... ---

PS: Stastny konec --- O2 bude nabizet telegramy dal ...

Nová mantra ODS

Ačkoli se snažím se politice vyhýbat, tentokrát se tomu neubráním... ODS si totiž dnes zvolila nového volebního lídra a ten se náridu hned nesmazatelně zapsal do paměti :))) Myslim, že se o tom ještě bude dost mluvit, každopádně pokud jsem ve vás vzbudil zájem, pusťte si rozhovor s Petrem Nečasem v dnešních Událostech, komentářích :)))))

Kontrolní otázka zní? "Co je nyní cílem ODS?" :)))))) (kdo si to po tolikerém zopakování nezapamatoval, neměl by asi ODS volit) :))))))))))

Tak to mi hlava nebere !!!

Tentokrát budu zdá se o něco "plodnější" a tak nabízím ještě jeden příspěvek. Popravdě jsem měl nutkání napsat o dnešním tématu již včera, kdy jsem se o tom dozvěděl, ale raději jsem se na to vyspal...

Včera jsem se jako každý pátek (pokud mi do toho nic nevlítne) uvolňoval s Krausem, což se mi dařilo do chvíle, kdy si pozval třetího hosta, kterej mi absolutně vyrazil dech a rozproudil krev v žilách tak, že jsem to pak rozdejchával ještě notnou chvíli!!! Hostem byl totiž majitel CESTOVNÍ KANCELÁŘE PRO PLYŠÁKY !!???!!!

Ten pak z vážnou tváří líčil, jak kancelář funguje a jaké služby plyšákům nabízí a musim říct, že jsem měl pocit, že jsem se zbláznil... Jelikož jsem si nebyl jistej, zda mně neklame sluch, rozhodl jsem si najít webovky týhle zvláštní cestovky a spolehnout se na zrak - koneckonců co je psáno, to je dáno...

Tak tedy, cestovní kacelář se jmenuje Toy Traveling a opravdu nabízí dovolenou pro plyšáky a to hned ve třech variantách: Základní balíček za 90 euro (!!!) nabízí balíček fotografií z výletů, certifikát, vytvoření profilu (kde jinde něž na některé ze sociálních sítí), překvapení a denní komunikaci (dle slov majitele vám váš plyšák pošle z dovolené každý večer email, kde vám sdělí kde byl a co dělal!?!).

Pokud si ještě připlatíte, zajistíte svému oblíbenému plyšákovi navíc např. aromaterapii (v balíčku za 140 euro) či dokonce masáž (v balíčku za 150 euro)... Musím přiznat, že ani zraková kontrola informací mně nezbavila pocitu zmatení a pořád nevim, jestli jsem se zbláznil nebo ne.

Taky si ani po podrobném prostudování webovek "cestovky" nejsem jistej, jestli jde o nějakou recesi nebo to někdo opravdu provozuje a najdou se takoví blázni, že za něco takovýho opravdu platí. No jestli jo, tak to už se tenhle svět opravdu zbláznil a lidstvo totálně zdegenerovalo a zachránit nás může snad jen zázrak ...

Možná se zde nabízí i taková netradiční anketní či diskuzní otázka, kterou prosím neberte osobně: "Je někdo z vás takovej "magor", aby za 90 (nebo nedejbože za 150) euro poslal svýho plyšáka na dovolenou??? :)))

Úžasnej svět komiksů

Tak tohle téma už nosim v hlavě už tak dva tejdny, ale zatim jsem se nedostal k tomu, abych to sem "hodil". Cesta k objevu, kterej tady chci prezentovat je vlastně důkazem, že všechno zlý je pro něco dobrý, protože ke komiksu mně po mnoha letech dohnal nedostatek času, kterej mně poslední dobou stíhá...

Právě díky tomu, že jsem poslední dobou neměl moc času na regulerní čtení, zavítal jsem zase po čase v dětským oddělení do regálu s komiksama, abych se začetl do příběhů svých oblíbených hrdinů z mládí Asterixe a Obelixe. Musim říct, že i po letech má tento komiks pořád něco do sebe a už tenhle objev by stál za zveřejnění - koneckonců, proč si nepřiznat, že dětskej svět má co nabídnout i nám "dospělým"! Nicméně ten opravdovej šok jsem zažil až poté, co jsem po dočtení kompletního Asterixe pátral v regálu po nějakým dalším komiksovým čtění...

Pominu-li fakt, že jsou tyto regály bohatší o spoustu příběhů různejch americkejch superhrdinů, tím největším překvapením pro mne bylo zjištění, jak daleko se komiks za těch několik let dostal a jaký rozsah dnešní komiksová tvorba má. Komiks už totiž dávno není jen dětským žánrem popisující příběhy superhrdinů, ale jeho záběr je daleko širší... Z posledních let jsem věděl pouze o Zeleným Raoulovi a několika podobnejch politickech komiksech, ale nikdy by mně nenapadlo, že si budu moct kdy přečíst komiksovej cestopis z cesty po Číny, komiksově zpracovanou historii lidstava, nebo stejně zpracovanou reportáž o blízkovýchodní problematice a konfliktů mezi Izraelem a Palestinou tvořenou komiksově ztvárněnými výpověďmi místních lidí a obětí událostí první intifády!!!

A proto vás lidi doporučuju - až půjdete příště do knihovny nebo do knihkupectví mrkněte i na komiksy - třeba tam najdete taky něco pozoruhodného... :)))

Taky jedna do diskuze ...

Strašně nerad přebíjím svůj poslední příspěvek a proto doporučuju všem, kdo ho ještě nečetli, aby se na něj podívali - je to velice zajímavé :)

Ten dnešní si ale vynutily okolnosti. Včera jsem byl v Praze a mimochodem jsem taky potkal Skóťu !!! :) Je to zvláštní, protože když jsem před pár dny četl Páji příspěvek věnovanej Skótě, litoval jsme, že jsem ji taky nepotkal, protože ikdyž zrovna dějepisu příliš pozornosti nevěnovala, je to bráchovo kámoška a fajn holka, kterou mam taky rád :) No a o to větší bylo moje překvapení, když jsem ji (s Abee a Sergiem) včera na Florenci potkal... :) Tak jsem rád, že taky můžu říct, že jsem Tě rád viděl a přeju Ti do budoucna vše nej!!! :)))

Tak to bylo "jen tak mimochodem", a teď již k dnešnímu tématu. Zdá se, že letošní dlouhá zima pudí lidi víc přemýšlet a dumat, a tak jsme v posledním týdnu řešili závist, anonymitu či fenomén reklamace. No ani mě není dumání a hloubání cizí a tak si dovolim nastolit téma k diskuzi taktéž.

Včera jsem byl totiž okolnostmi taktéž nucen diskutovat, jak jinak než o vyučovacích metodách a tak mě napadlo, že by nebylo od věci zeptat se na váš názor. Nejprve trocha podrobností o včerejší diskuzi. De facto to ani moc diskuze nebyla, spíš taková nerovná bitva, kdy jsem stál sám proti přesile 8 kolegyň, které se mě snažili přesvědčit o přínosu vyučování novými metodami skupinové práce a kooperativního vyučování. Vysvětloval jsem jim, že na střední škole už není na taovýhle hrátky čas, což je však spíš rozdráždilo než že by je to přesvědčilo a tak jsem musel odrážet jejich ještě silnější útoky. Ale troufám si tvrdit, že jsem obstál :)

Ale i tak mi to nedá, protože ačkoli si za svým názorem stojím a jsem schopen ho logicky zdůvodnit, zaseté semínko pochybnosti vzklíčilo a já si říkám, jestli už nejsem natolik zdeformovanej, že mám pocit, že mám vždycky pravdu... :/

Otázka zní jednoduše: Co (by) vám více vyhovovalo (možná, co je lepší) - 1/informace získávané z úst učitelových, resp. hodina řízená učitelem, který vykládá, klade otázky či na ně odpovídá, diskutuje s vámi, nebo 2/ vyučování založené na skupinové práci žáků, kdy učitel není zdrojem informací, ale pouze průvodcem, rádcem či pomocníkem ?

Nevim jestli jsem to vysvětlil dostatečně, ale snažil jsem se o neutralitu a tak jsem se do širšího objasňování nepouštěl. Vim, že jsou prázdniny, ale i tak budu rád za názor... :)

Zcela mimořádně ... o sexu :)

Doufám, že jsem vás nalákal a ikdyž to bude něco trochu jinačího, než jste asi čekali, tak vás nezklamu. Impulsem pro dnešní příspěvek nebyla náhlá touha vypovídat se ze svých fantazií, ale opravdu pozoruhodnej obrázek, kterej mi přišel do mailu a kterej jsem si prostě nemohl nechat pro sebe. Dle mého zdroje by to mělo být z časopisu Vlasta z roku 1950, ikdyž dle ilustračních fotografií k článku bych si tipoval, že je to spíše předválečné, nicméně to nic nemění na obsahu, kterej je opravdu zajímavej. Konečně, posuďte sami :))))))

O Avataru trochu jinak...

Tak jsem taky viděl Avatar, na kterej jsem se moc těšil a nakonec byl zklamanej. Ani by mi nestál za příspěvek, kdybych na Pavlínčině blogu nečetl její zajímavej rozbor tohohle "megafilmu" ... Co se mě týče, je to předělaná Pocahontas, což jsem taky vzkázal v komentáři a dostalo se mi odměny, která už stála za příspěvek... Tímto Ti Pavlí děkuju, bo mi to udělalo fakt radost :))) Budiž tento krátký příspěvek s linkem na tvůj blog mým poděkováním ;)

Nevim, kdo to dělal, ale je geniální ... (klikněte nebo mrkněte na originální zdroj: http://i.imgur.com/JmRmb.jpg)

Gympláci maturáky pořád umí...

V naší společnosti je zvykem, že ti starší vždy poukazují na nedostatky mladší generace s tím, že oni byli úplně jiní, lepší, lépe vychovaní atd. atd. Pravdou bohužel je, že minimálně z hlediska vychovanosti je to obecně vztato pravda, ikdyž vždy je to o konkrétních lidech! Tolik moralizující vsuvka, tím ale veškeré "vážné" úvahy končím, protože začínat nový rok mentorováním a nářkem nad úpadkem lidstva opravdu nechci...

Naopak chci začít zvesela a tak mi výše uvedené skutečnosti slouží spíše jako takový "oslí můstek" (mimochodem ví někdo, proč se tomu tak říka?) pro veselý start nového roku a oslavu studentstva zároveň...

Když jsme "kdysi", tj. cca před 10 lety začínali chystat maturák bylo známo, že gymplácký maturáky mají dobrou úroveň a my jsme samozřejmě chtěli v tomto trendu pokračovat. Již tehdy končívali plesy ve 2, 00 po půlnoci, což byla doba, do které jsme měli od naší třídní učitelky nakázáno zůstat při smyslech a chovat se pokud možno důstojně, což velice jasně a výstižně vyjádřila příkazem "Do dvou, po dvou!" :)

Ačkoli ne všem se toto pravidlo podařilo splnit, měli alespoň tolik taktu, že své "potíže" řešili v ústraní a tak se celý ples odehrál v důstojném duchu a díky pestrému programu se zařadil mezi ty plesy, které měly úroveň.

Ve světle stále ještě živých zážitků ze zatím posledního gympláckýho plesu, kterej měla včera naše oktáva, bych rád začal tento kalendářní rok takovým malým prohlášením:

"Gympláci maturáky pořád umí!"

Nechci srovnávat, ale od tý doby, co se začaly dělat tématický plesy se ukazuje, že ty děcka nejsou zas až tak odlišný od předchozích generací, ale že jsou stejně nadšený, nápaditý a zdá se, že taky touží po tom, aby se jejich ples zařadil mezi ty skvělý gymplácký plesy, na kterejch se lidi baví, ale který mají úroveň a styl...

A to se zatim pořád, díkybohu, daří a nezbývá než doufat, že se to bude dařit i v budoucnu :)))