Veliké plus pro církev...

Nikdy bych si nepomyslel, že to k tomu může dojít, ale ono pověstné "nikdy neříkej nikdy" zdá se platí... Pravdou je, že dnes hodlám katolickou církev chválit!

Důvodem je událost, která nemá v historii našeho státu obdoby. V době, kdy se česká justice (poprvé v historii) zabývá žalobou týkající se diskriminace žen, postavila církev do čela teologické fakulty UP v Olomouci ženu. Musím přiznat, že jsem byl tímto aktem mile překvapen a uznávám, že se v tomto případě zachovala církev víc než vzorově.

Přiznám se, že osobně jsem toho názoru, že muži mají obecně pro některé funkce lepší "vybavení", což ale neznamená, že budou tyto funkce vykonávat lépe než ženy. Budiž tedy do budoucna hleděno nejprve na kvalifikaci a schopnosti kadidátů a teprve poté na pohlaví. Jak se dozvíte ve článku pod "linkem", církev právě s tím trochu bojovala, ale zvítězila! A je to vítězství na celé čáře a mě nezbýva, než to ocenit a církev za tento akt pochválit...

M. Z.

Gunter Grass - veřejný nepřítel č.1 ???

Hned zpočátku bych rád, předeslal, že tenhle příspěvek píšu v podstatě donucen okolnostmi a mým " hnacím motorem" je zdravé naštvaní! Zrovna jsem v televizi poslouchal další (asi stou) debatu na téma G. Grass a jeho přiznání, která by se ale klidně mohla jmenovat " Pád velkého Grasse"... Předpokládám, že dnes už všichni ví, o co jde - G. Grass se v sobotu v rozhovoru pro Franfurkter Allgemeine Zeitung, že na sklonku 2. sv. války (jako 17letý!) působil 3 MĚSÍCE v Drážďanech u 10. obrněné divize Waffen SS! Jak sám Grass říká, hodlal ulevit svému svědomí, což však "nabilo" všem jeho skrytým odpůrcům a kritikům, kteří vylezli z děr a začali jej veřejně napadat...

Sám Grass už kdysi přiznal, že až do konce války Německo obdivoval a byl hrdý, že mu může sloužit (odtud ta úporná snaha dostat se do armády už v 15!). Pravdou je, že poté, co zjisil pravdu, se k problematice nacistického Německa postavil tak, že byl pro ostatní vzorem. A že si ponechal malé tajemství? Kdo by se s tímhle chlubil - však pro něj muselo být už dost obtížné s tím vůbe žít...

Je až neuvěřitelné, kolik lidí ho najednou začalo vidět jinak a odsuzovat! Teď už je jasné, že "Nobelovku" mu nevezmou, ale pořád je přece dost titulů, poct, čestných občanství a další věcí, které by se mu vzít mohly... Tak s chutí do toho, milí kati - kdoví, kdy bude zase šance pranýřovat podobně významnou osobnost!

Na závěr už jen malou poznámečku - díkybohu, že jsou ještě lidé, kteří Grassovo přiznání dokázali ocenit a naopak ho podporují !!!

M. Z.

Zdařilá variace na stále aktuální téma...

Téma, kterému se dneska hodlám věnovat, se týká dobročinnosti a solidarity s lidmi, kteří nemají šanci na plnohodnotný život. Asi nejčastějším slovem, které je, v souvislosti s touto problematikou skloňováno, je "Třetí svět." Je to k nevíře, ale mám pocit, že tento termín již téměř zlidověl! Bohužel mám zároveň pocit, že zároveň jaksi zevšedněl - lidé už jsou ze zpráv na ledacos zvyklí a tak je už nějaké obrázky hubených Afričanů moc "nerozhází..."

O to víc je každá iniciativa, která je projevem solidarity a lidskosti, důležitá. A právě jedna taková se teď objevila u našich sousedů na Slovensku. Jedná se o projekt Divoké máky zaměřený na podporu talentovyných dětí ze sociálně slabých romských rodin. Tento projekt je inspirován podobně fungujícím, celosvětovým sponzoringem dětí z rozvojových zemí; s tím, že i my (v tomto případě naši slovenští sousedé) tu máme svůj "Třetí svět" ...

Myslím, že už není co dodat - můžeme jen doufat, aby takových iniciativ bude přibývat !!!

M. Z.

Kontroverzní teorie v "ŠIFŘE" apod. ...

Tak už jsem asi vážně ztracen. Od té doby, co jsem cetl Brownovu "Šifru" se má nedůvěra v církev ještě prohloubila. Nu a abych svou nedůvěru řádně přiživil, "zhltnul" jsem během včerejška a dneška další podobné dílko - tentokrát s názvem POSLEDNÍ TEMPLÁŘ od jistého Raymonda Khouryho.

Mám-li stručně vystihnout obsah knihy nějakými klíčovými slovy, volil bych asi tato: templáři, katolická církev, historie, svatý grál , napětí. Faktem je, že se dílo do jisté míry podobá Šifře - dva kladní hrdinové odhalující dávnou pravdu ukrytou a opatrovanou kdysi templáři, zanícení vědec v roli záporného hrdiny a nezbytní pronásledovatelé ve službách vatikánu, a další podobnosti.

Nicméně to v tomto případě není podstatné - mnohem zajímavější jsou teorie, se kterými přicházejí hrdinové obou publikací - teorie o pravé realitě života Ježíše Krista, zamlčování různých skutečností a dalších "drobností." Záměrně jsem vybral pouze ty řekněme důvěryhodné, protože na druhou stranu lze nalezneme i spustu fabulací.

Musím přiznat, že mi je jakékoli náboženství cizí a to katolické asi ze všech nejvíc. Ale i jako člověku je mi mnohem bližší představa Ježíše jakožto obyčejného (byť tzv. "velikého") člověka s obrovskou ideou než ikona syna Božího zrozeného z neposkvrněnného početí. Další věcí na kterou je v obou knihách poukazováno jsou evangelia - konkrétně okolnosti vzniku a výběru tech "správných a věrohodných". V této souvislosti se oba autoři zmiňují o tzv. gnostických evangeliích, což jsou další verze příběhů o Kristovi a jeho životě. Přiznám jsem o nich donedávna neměl ani ponětí a ani teď o nich o moc víc nevím, ale už jsem si je zamluvil k půjčení, takže se k nim nejspíš ještě vrátím později.

Zkrátka a dobře, říká se, že dějiny píší vítězové a já stále více nabývám dojmu, že podle stejného pravidla vznikla i veškerá křesťanská nauka! Bohužel je Vatikám vůči veškerým otázkám tohoto druhu dosti nepřátelsky naladěn a pochybuji, že se to kdy změní, leč dokud je někdo prokazatelně nepotvrdí nebo nevyvrátí, budou tu pořád...

M. Z.

Univerzální osobnost...

Po menší odmlce jsem opět zpátky s novým příspěvkem. Tentokrát bych se rád trochu zamyslel nad věcí, která mě poslední dobou dost často zaměstnává a sice myšlenka jak dosáhnout řekněme vyšší úrovně vědění. Nejspíš vás teď napadne, že asi "roupama" nevim co dělat, ale faktem je, že je to pro mě v současnosti jedno z klíčových témat k přemýšlení...

Vždycky jsem obdivoval velké myslitele, filosofy, vědce i umělce, ale o univerzálnosti jsem začal uvažovat teprve nedávno. Paradoxne mě k tomuto "vznešenému" tématu nepřivedlo žádné osvícení či jiný akt poznání, ale četba dnes již celosvětově proslulé a hojně diskutované knihy ŠIFRA MISTRA LEONARDA (DA VINCIHO KÓD) od Dana Browna. Pravdou je, že mě tahle kniha velice zaujala a její děj pohltil, nicméně její největší přínos je, že ve mně probudila hlubší zájem o osobnost, která celým příběhem prostupuje - osobnost LEONARDA DA VINCI.

Musím říct, že mě Leonardova všestranost přímo fascinuje - nechápu, kde se v jednom člověku vzalo tolik talentu, schopností a znalostí, ať tak či onak, si takové osobnosti zaslouží náš obdiv! Já osobně bych se mu rád (v rámci svých omezených možností a hlavně schopností) přiblížil alespoň o krůček...

Otázkou je, zda-li je to vzhledem k velikosti dnešního světa a míře jeho poznání v rámci jednotlivých vědeckých oborů vůbec možné... Ať se mi to líbí nebo ne, logicky docházím k závěru, že nikoli aneb jak již v jedné české pohádce zpíval Jan Werich: " Ten dělá to a ten zas tohle - a všichni dohromady uděláme moc..." Faktem je, že by měl každý usilovat v prvé řadě o zvládnutí svého oboru, ale zárověň se přimlouvám, abychom se nezříkali všestranosti alespoň v rovině všeobecného přehledu nebo přinejmenším našich koníčků a zálib!

M. Z.