úterý, srpna 15, 2006

Gunter Grass - veřejný nepřítel č.1 ???

Hned zpočátku bych rád, předeslal, že tenhle příspěvek píšu v podstatě donucen okolnostmi a mým " hnacím motorem" je zdravé naštvaní! Zrovna jsem v televizi poslouchal další (asi stou) debatu na téma G. Grass a jeho přiznání, která by se ale klidně mohla jmenovat " Pád velkého Grasse"... Předpokládám, že dnes už všichni ví, o co jde - G. Grass se v sobotu v rozhovoru pro Franfurkter Allgemeine Zeitung, že na sklonku 2. sv. války (jako 17letý!) působil 3 MĚSÍCE v Drážďanech u 10. obrněné divize Waffen SS! Jak sám Grass říká, hodlal ulevit svému svědomí, což však "nabilo" všem jeho skrytým odpůrcům a kritikům, kteří vylezli z děr a začali jej veřejně napadat...

Sám Grass už kdysi přiznal, že až do konce války Německo obdivoval a byl hrdý, že mu může sloužit (odtud ta úporná snaha dostat se do armády už v 15!). Pravdou je, že poté, co zjisil pravdu, se k problematice nacistického Německa postavil tak, že byl pro ostatní vzorem. A že si ponechal malé tajemství? Kdo by se s tímhle chlubil - však pro něj muselo být už dost obtížné s tím vůbe žít...

Je až neuvěřitelné, kolik lidí ho najednou začalo vidět jinak a odsuzovat! Teď už je jasné, že "Nobelovku" mu nevezmou, ale pořád je přece dost titulů, poct, čestných občanství a další věcí, které by se mu vzít mohly... Tak s chutí do toho, milí kati - kdoví, kdy bude zase šance pranýřovat podobně významnou osobnost!

Na závěr už jen malou poznámečku - díkybohu, že jsou ještě lidé, kteří Grassovo přiznání dokázali ocenit a naopak ho podporují !!!

M. Z.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Moje řeč.

Anonymní řekl(a)...

Guenter Grass svým doznáním dokázal, že je stále chlap. Snažit se vstoupit v jinošském věku ve vypjaté válečné době do armády vlastní země je přirozené. Celé své dětství se setkával s jednostrannou ideologickou masáží. Odkud by získal alternativní názor na Německo a jeho roli. Nepřítel bořil "Ruhrgebiet, Berlín, Hamburg, Dresden". Snaha pomoci vlasti byla pro mladého Grasse logickým vyústěním. To jenom pantátové, kteří byli povoláváni ve svých 50-ti letech, věděli do čeho vlastně jdou. A nebylo jim to pranic platné.