úterý, října 23, 2007

Bezcenná cena...

Jelikož jsem tu zase nějakej čásek nebyl - musím se zase trochu ohlížet zpět... Pokud bych měl vybrat jednu z událostí, která mě opravdu zvedla ze židle, zvolil bych bez váhání - udělení letošní Nobelovy ceny za mír...

Letošní Nobelovu cenu za mír totiž získal bývalý americký viceprezident Albert Gore společně s Mezivládním panelem pro změny klimatu (IPCC). Chápu, že ekologové jásají, ale já se zrovna dvakrát neraduju! Ne, že bych byl proti ekologii, ale zisk Nobelovy ceny za MÍR za "pár" přednášek o globálním oteplování mi nepřijde zrovna košer... Vezmu-li navíc v potaz, že mezi nominovanými byla i žena, která stejně jako sir Nicolas Winton během 2. světové války zachránila mnoho židovských dětí- jsem z rozhodnutí komise vyloženě zhnusen...

A to ještě není všechno - v rámci svého zhnusení jsem zapátral v historii Nobelovy ceny za mír a nestačil jsem se divit!!! Kromě dle mého názoru zcela zasloužených laureátů ceny, jakými jsou např. Martin Luther King, Matka Tereza, Michail Sergejevič Gorbačov, 14. dalajláma (Tenzin Gyatso) - je totiž držitelem této ceny i Jásir Arafat! A raději ani nechci vědět, kdo včechno byl na tuto cenu nominován a z různých důvpdů byl opomenut a cena připadla někomu "méně vhodnému..."

Je to jen můj názor a v žádném případě bych nerad znevažoval jednotlivé kandidáty, ale přinejmenším u některých poctěných by se jistě našel někdo "vhodnější"...

středa, října 10, 2007

Posledních 31 dní...

Tak jsem tu zas ... Po měsíci ... Tentokrát však zasáhla vis maior a upoutala mě na čas na lůžko... Teda jestli něco nesnášim, tak jsou to nemoce :(((

A co se během toho měsíce stalo, respektive o co jsem za ten měsíc přišel? Má nepřítomnost ve škole mě stála 2 týdny vyučování a možnosti posunout se v látce dle plánu a moji čtvr´táci tak zůstali ochzeni mimo jiné o témata jako "Rusko za posledních Romanovců" či "americká občanská válka" ... Já přišel o tři víkendy, které aktuálně trávím osvobozující fyzickou prací a díky tomu se práce zastavila... Přišel jsem o divadelní představení Petrolejové lampy. Za vůbec největší ztratu však považuju to, že jsem se nemohl zúčastnit třídního srazu naší základky po 10ti letech, kterej jsem, spolu s jednou osůbkou, svolal a zorganizoval, všechny jsme obvolali, sehnali kontakty atp. No a nakonec jsem to byl já kdo se neukázal... :(

Na druhou stranu jsem jen netratil ... Krom jiného jsem například objevil nové televizní pořady a seriály, které jsem normálně neměl šanci ani čas sledovat (někdy naštěstí), také jsem měl čas na čtení a jako vůbec největší pozitivum vidím v získání nových "e-přátel" (Bůh žehnej internetu). Je úžasný, že člověk může z postele debatovat s lidma na druhým konci planety :)))