čtvrtek, prosince 07, 2006

Gympl je bloggerů ráj aneb "Cesta do hlubin študákovy duše."

Dneska to bude trochu z jiného soudku - nebudu nic glosovat, nebudu se z ničeho vyznávat- vyhnu se politice, kauzám - prostě všem tématům, kterým jsem se v těch několika málo příspěvcích dosud věnoval...

Dnes bych se s vámi podělil o můj zásadní objev, který jsem dnes učinil! Tedy k věci - jako obvykle jsem zjišťoval, co novýho se objevilo na blogu mého kolegy (link níže). Poté co jsem si pročetl nejnovější příspěvek jsem zabloudil očkem do sekce Oblíbené blogy a s překvapením zjistil, že mezi oblíbenými blogy jsou dva patřící dvěma studentkám z letošní 3.B! Jelikož jsem v té třídě loni učil
(nebo se o to alespoň pokoušel), neváhal jsem a jejich blogy si pročetl podrobněji. Pak jsem už téměř instinktivně mrknul na jejich odkazy a, světe div se, objevil jsem blogy několika dalších studentek z 3.B. Tutéž procedůru jsem absolvoval na každém blogu, leč k dalším blogům našich studentů už jsem se nedostal...

Aniž bych si chtěl hrát na kritika či recenzenta (koneckonců, pokud vím, tak žádná teorie blogu dosud nevyšla) - musím konstatovat, že mi holky svými blogy udělaly opravdu radost. Jejich příspěvky jsou velice zajímavým počteníčkem, řada z nich podněcuje člověka k zamyšlení - zkrátka a dobře stojí za přečtení. To chci říct je, že mi tahle on-line tůra poskytla neocenitelnou možnost poznat vzorek našich studentů z jiného úhlu než jak k tomu běžně dochází ve škole a co se mě týče, jsem s tím co jsem zjistil navýsost spokojen :)

Tolik tedy můj pohled na věc - pokud vás to zaujalo nebo pokud chcete absolvovat totéž co já a udělat si vlastní názor - začněte zde...

M. Z.

úterý, prosince 05, 2006

Ostudný nápad jak pošlapat historii

Tentokrát budu stručnější a to hlavně proto, že se mi i přes mé úsilí nepodařilo najít žádné podrobnosti. Jde o zprávu, kterou jsem letmo zachytil někdy na konci minulého týdne a která mě dost chytl aza srdce...

Dříve než přejdu přímo k věci mi dovolte malé vyznání. Mám rád historii - je v ní tolik krásy, moudrosti, lidských osudů nebo prostš jen příběhů, jejihž scénáře by stěží někdo vymyslel. Osobně jsem toho názoru, že ono poněkud "profláklé" úsloví Historia magistra vitae stále platí a měli bychom proto k historia přistupovat s trochou úcty. Na druhou stranu jsem realista a tak tento názor vždycky trochu "obalim" a na plno ho prezentzju jen mezi lidmi, kteří jsou takříkajíc na stejné vlně...

Na druhou stranu musim přiznat, že nejsem zrovna příznivcem dějin umění. Ano, zvládl jsem je do té míry, že si troufám tvrdit, že mám všeobecný přehled, ale učit je teda opravdu nemusím! :(

Ale k jádru věci - i přes můj nepříliš vřelý vztah k dějinám umění, mám rád architekturu - hrady, zámky, historická centra měst. A právě o jednom takovém centru je má zpráva.

To co utkvělo v mé paměti je zpráva o plánu jak zcela nepochopitelně zničit historické jádro jenoho z nejkrásnějších měst Evropy - PETROHRADU. A způsob ? Nápad vedení ruského plynárenského gigantu Gazprom vytvořit si téměř v centr města památník své nadutosti v podobě 300m vysokého, 70 patrového mrakodrapu!!! Zatím to vypadá tak, že jsou ve hře dva návrhy - buď bude centrum města "zdobit" mrakodrap v podobě obrovského písmen N (má to být pocta řece Něvě) nebo gigantický obilný klas. Ať tak či onak obojí skvěle zastíní jednu z dominant města - světoznámou Smolenskou katedrálu !!!

Co se mě týče, doufám, že tenhle příběh se historií nikdy nestane a já nebudu muset ukazovat dětem obrázky centra Petrohradu s nějakým dekadentním monstrem :(((

M. Z.

pondělí, prosince 04, 2006

Institut rodičovských schůzek ve 21. století

Tak jsem dnes absolvoval další schůzku s rodiči. Nenechte se mýlit - pokud jsem v někom z vás vzbudil dojem, že jsem mluvil s větším počtem rodičů svých studentů, tak vás bohužel zklamu! Pravdou je, že v době třídních schůzek opravdu závidím našim politikům, o něž sice společnost nejeví zájem a neustále na ně nadává, ale nakonec k volbám těch +- 40 % voličů vždycky dorazí.

Mám-li být konkrétní, navštívilo mě dnes všeho všudy 10 rodičů, což při 142 studentech, které běžně učím, tvoří 7,04 % !!! Tedy návštěvnost nic moc - nicméně mě osobně tohle číslo trápit nemusí - o mě tu totiž nejde... Tohle číslo v sobě nese jiné poseltví - a sice, že 93 % rodičů mých studentů je vcelku jedno, jak jejich dítě prospívá!!!

Samozřejmě, že by se daly nalézt různé "polehčující okolnosti" jako např. vzdálenost, pracovní vytížení, nedostatek času atd. Pravda, tím se dá vcelku slušně omluvit neúčast na schůzkách v daném termínu, ale co rodičům brání domluvit si náhradní konzultaci, zavolat do školy a zeptat se vyučujícího, poslat e-mail ???

M. Z.