Paroubkova ostudná rétorika

Uff, musím se přiznat, že v září se mi tato bohulibá činnost příliš nedaří... Pravdou jem že to není nedostatkem času - právě bojuji s nemocí, takže jsem upoután na lůžko a tak bych čas měl, ale prozatím tuto činnost odsouvám do pozadí. Teď jsem, ale zpět a nemůže za to nikdo menší než náš ex-premiér Paroubek!

Před chvílí jsem shlédl a vyposlechl tiskovou konferenci o reakci ČSSD na vřerejší oznámení možného propojení ČSSD s odposlechy NĚKTERÝCH politiků a novinářů. Pomineme-li rozhočření páně Paroubkanad "špinavostí" této kauzy a již tradičních výzev k odstoupení představitelů ODS, mě tentokrát zarazila zmínka o " Noci dlouhých nožů"!!!
Nevím kdo je autorem Paroubkových projevů, ale fakticky od onoho "legendárního" povolebního projevu, který hovořil o únoru 1948, se v jeho projevech podobné příměry vyskytují. Bohužel ani v jednom případě se nejdná o příměry vhodné a vzhledem k událostem na které odkazují, považuji jejich užití spíše za ostudné. Možná by si autoři těchto projevů měli dostudovat onu dějepisnou látku a pak se hluboce zastydět...

Koneckonců přirovnávat personální změny na postech náměstků na jednotlivých ministerstvech a dalších institucích a úřadech s " Nocí dlouhých nožů" je toho důkazem!!!

M .Z.

Jsem zpět aneb co mě zaujalo v prvním zářijovém týdnu...

Tak jsem zpátky - druhá půlka srpna se zkrátka ukázala poněkud náročnější než jsem předpokládal a tak jsem ani nestíhal blogovat. Popravdě o moc víc času nemám ani teď, ale nechci to tu položit a tak se pokusím si vždycky ňákou tu chvilku najít...

Dnes tedy trochu retrospektivně k tomu, co mě zaujalo a nestihl jsem okomentovat v prvním zářijovém týdnu. Stalo se toho opravdu hodně - svět bilancuje o posledních 5 letech strávených ve válce s terorizmem, doma jsme konečně vyměnili vládu a přesto (nebo možná právě proto) na sebe oba lídři nejsilnějších stran házejí víc špíny než v předvolební kampani, kulturní událostí týdne je koncert Madony v Praze. Ani jedné z těchto věcí se však věnovat nebudu, protože tento týden na mě asi nejvíc zapůsobil rozhovor Nataschy Kampuschové, který poskytla stanici ORF a který nám následně nabídla ČT.

Samozřejmě mě v prvé řadě zajímalo co všechno nám bude ochotna prozradit, ale nakonec se daleko zajímavější ukázalo to, jak nám to prozrazovalo. Ještě nežli jsem vůbec ten rozhovor slyšel už média rozebírala nečekaně vysokou úroveň jejího projevu, sebevědomí i vzdělanost. Bohužel nevládnu němčinou tak dobře abych to dokázal plně posoudit, ale z toho co jsem sám pochytil a viděl, jsem tohoto dojmu úplně nenabyl. Rušila mě její roztěkanost, přivírání očí, pohrávání si s píšťalkou na krku, navíc nevím proč, ale některým věcem, které říkala, jsem se podvědomě prostě zdráhal uvěřit a doteď mám z jejího vystoupení rozporuplné pocity...

Každopádně je to jen můj subjektivní pocit a v žádném případě to není žádná kritika tohoto vystoupení, za které ji, vzhledem k relativně krátké době od jejího nalezení, naopak obdivuji. Ať tak či onak doufám, že už o ničem podobném v budoucnu neuslyšíme...

M. Z.