Opomíjené životní vzory...

Tentokrát bych zde rád prezentoval něco, co už dlouho vím, ale o čem jsem si zatim nenašel čas napsat. Dneska jsem si zasejc jednou pustil svůk oblíbenej film o životě Bruce Lee a právě připomenutí si životních osudů jednoho z mých dětských idolů mne přivedlo k napsání tohoto příspěvku.

Sice to nemám ničím podložený, ale domnívám se, že většina kluků v dětství obdivuje bojovníky a svalovce kvůli jejich síle a umění boje (nebo možná rytíře či jiné válečníky - hrdiny). Některým to zůstane i do dospělosti, jiní nahradí tyto "klasické" hrdiny novými - např. fotbalisty, hokejisty atd. Zbytek pak prototyp fyzického hrdiny úplně odvrhne a nahradí je vzory intelektuálními. Je skvělé mít mít za svůj životní vzor velké vzdělance, filozofy a učence, ale opravdu mezi ně nelze zahrnout i sportovce a bojovníky???

Odpověď zní lze - koneckonců již staří Řekové prosazovali ideál "kalokagathie", tj. spojení fyzické a duševní dokonalosti. Sport, posilování či bojová umění nás totiž učí i dsciplíně, vůli, překonávání překážek a zlepšování sebe sama a těch, kteří v nich vidí prostředek pro nadvládu nad jinými je opravdu menšina. Bruce Lee je typickým příkladem, protože se i přes své nesporné mistrovství stále snažil rozvíjet a zlepšovat své schopnosti, navíc se nebránil ani studiu jiných oborů a jeho názory na filosofii a jeho vlastní filosofie života je tudíž nesmírně inspirativní.

Jak by řekla Halina: Chceš-li býti lepším člověkem, přijmi sport jako dar s povděkem! :)))