pondělí, srpna 02, 2010

Kacířský postřeh z dovolené...

Pokud se vám zdá, že se nějak nemůžu oprostit od náboženské tématiky, tak pravdou je, že se vám to nezdá. Člověk by řekl, že na dovolený (pokud se tak tomu 3 dennímu výletu dá říkat) si člověk na takový témata ani nevzpomene, to bych ale nesměl navštívit jedno z nejznámnějších poutních míst u nás.

Pravdou je, že jsem se na návštěvu Svatý hory u Příbrami moc těšil, protože ačkoli jsem tam už jako dítě párkrát byl, tentokrát jsem se těšil na trochu hodnotnější zážitek. Tentokrát jsem si prohlédl každičkou fresku a přemýšlel o jejich významu. Musim říct, že to dává prohlídce poněkud jinej rozměr a tak si troufám tvrdit, že to byla moje první pořádná prohlídka tohohle místa. No a měl jsem dokonce tolik štěstí, že jsem se dostal i na mši a právě k ní se vztahuje můj postřeh...
Už jsem několikrát dokázal, že nemám k církvi zrovna kladný vztah, to ale neznamená, že bych nerespektoval víru jiných (ikdyž i ke křesťanské věrouce mám pár technickejch), a tak nemám problém (ikdyž to příliš často nedělám) zajít do kostela na bohoslužbu, protože ať chcete nebo ne, člověk v tom či onom kázání najde něco podnětného k přemýšlení. No a jelikož už jsem na žádné bohoslužbě dlouho nebyl, tak jsem tuto příležitost jen uvítal...

Bohužel jsem tentokrát neměl stěstí, protože jsem neměl vůbec čas si vyslechnout kázání, bo jsem přišel až v jejím závěru a tak jsem byl světkem něčeho, co mě natolik zaměstnalo, že jsem to ze sebe nemohl setřást. Svatá hora je totiž mariánským poutním místem a tak zde na oltáři mají i sošku madony s dítětem, kterou uctívají. A slovo uctívají bohužel přímo koresponduje s realitou, protože jsem na mši vstoupil právě v okamžiku, kdy tuto sošku kněz vyjímal z její vitríny, aby se jí pak všichni klaněli...

A právě tento dojem mi znemožnil, abych se věnoval dalšímu obsahu mše. Nejsem žádný katecheta, ale Bibli jsem přečetl a tak první myšlenka, která se mi při spatření této scény vkradla do hlavy a už jsem jí z hlavy nedostal, byla scéna, kdy se Mojžíš vrací z horys Desaterem a zjišťuje, že se jeho lid dal na uctívání různých bůžků a model a pochopitelně jim to zatrhne, protože to odporuje tomu, co mu sdělil bůh...

A tak jsem se pochopitelně zarazil nad tímto zjevným nesouladem s Biblí a tak jsem mši radši opustil. Bohužel to není jediný nesoulad mezi tím, co říká Bible a realitou dnešního křesťanství, což je bohužel voda na mlejn právě takovým šťouralům jako jsem já...

A jelikož jsem fakt šťoural, tak jsem si dokonce našel patřičnou citaci z Bible, která mé tvrzení dokazuje:

Podle kralického překladu – Exodus 20:
3 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.
5 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti.

Podle ekumenického překladu – Exodus 20:
3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
4 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
5 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.

Co k tomu dodat... snad jen, že jsem rád, že žiju teď a ne před 300 lety, kdy bych s takovými postřehy asi moc populární nebyl :)))

9 komentářů:

Jiří řekl(a)...

Pletete dohromady Starý a Nový zákon. Představte si, že jste absolutní pohan a čtete Bibli poprvé. Na úvod se Vám prostě musí říct, že Bůh je jenom jeden, teprve později se dozvíme, že je vlastně trojjediný a že jediný člověk na celém světě a v celé lidské historii měl k Bohu tak blízko, jako Marie, porodila Božího syna. A to už za úklonu stojí.

J-Lo řekl(a)...

Já jsem na Svaté hoře byl jen jednou a jenom na mši (od začátku), při níž se nejen klanělo, ale utvořilo se procesí a každý uctil Pannu Marii po svém, tuším, že i políbením hávu či čeho. S ostychem jsem se do procesí zařadil a Panence Marii, své ochránkyni (takhle barokně jsem se rozhodl ji vnímat v pubertě), jsem rovněž políbil háv, stejně jako jsem jednou o Velikonocích ve Vacově líbal nohy Kristovi. Myslím si, že modloslužebnictví je věc vnitřní a řešit by si ji měl každý z nás sám (ano, i nevěřící jsou často modloslužebníky;). Já jsem svým úkonem myslel hlavně na pokoru - která je pro mě nejdůležitějším prvkem náboženství a vyjadřuje se různě (jak jsem naznačil, pro barokní mystiku mám slabost, nicméně podobně tradičně bych se asi choval i v měšitě, synagoze či v Prambanánu;). Na Svaté hoře jsem se pokorně sklonil před náboženstvím svých předků a ve Vacově před venkovskou vírou svých bližních. Je hezké mít náboženství, které nepotřebuje chrámů, obrazů a soch, ale umět se s pokorou dotknout i tohoto rozměru duchovna mně osobně přijde přinejmenším nezávadné:-) V článku bych doporučoval nahradit slovo křesťanství nějakým vysvětlením, že jde o katolickou odnož, jelikož protestantské církve víc odpovídají tomu, jak by to podle tebe mělo být. A to říkám přesto, že jako (ještě o něco víc než) ekumenik věřím, že jde stále o tutéž víru;)

M. Z. řekl(a)...

To Jiří:

1. Nevím v čem jsem pletl dohromady předmětné části Bible - citoval jsem Starý zákon a ačkoli opravdu nejsem znalcem Bible, nevzpomínám si, že bych kdy slyšel o tom, že je Nový zákon "novelizací" Starého a že by tudíž ustanovení 2. knihy Mojžíšovy neměla v některých případech platit...

To J-Lo:

JJ, máš pravdu - ten ceremoniál má zdá se opravdu pokračování, o kterém jsem ale věděl jen z doslechu a tudíž jsem se o této neověřené části ceremoniálu nechtěl zmiňovat...

Souhlasím s náhradou slova křesťanství a chápu tvůj postoj k tomu, co popisuješ, ale technicky vzato se (bez ohledu na pohnutky a vnitřní postoje) pořád jedná o uctívání model, což je v Bibli výslovně zapovězeno...

Já neútočim na víru, protože jsem přesvědčen, že pokud člověk není fanatikem, tak má každé světové náboženství stejné elementární poselství a vede člověka tím správným směrem.

Musim ale přiznat, že vůči katolicismu mám výhrad asi nejvíc...

M. Z. řekl(a)...

To OBA:

Musíte uznat, že technicky vzato mám pravdu, ikdyž teoreticky by se můj postřeh dal určitě nějak vyvrátit :)))

J-Lo řekl(a)...

Jediný způsob, jak lze tuto "pravdu" vyvrátit, je poukázat na to, že náboženství není technická záležitost, ačkoli zvnějšku tak samozřejmě působí - pro nevěřícího je eucharistie střeštěná svačina v přezdobené kantýně, pro protestanta symbolická připomínka božského odkazu, pro katolíka mystické zpřítomnění Boha samotného. Ačkoli je mi pro můj život mimo církevně uzavřené manželství tato "svačina v kantýně" upřena, dívám se na ni tím třetím způsobem. Stejně jako se na modlitbu před sochou Panny Marie nedívám jako na modloslužbu, protože to, co při modlitbě prožívám rozhodně není upřeno k té soše a vlastně ani k nějakému prototypu Panny Marie, ale jen a čistě k něčemu božskému, co už je za hranicí popsatelného - a tím je to snad i podobné božstvům ostatních náboženství včetně buddhismu. Jsem rád, že mi byly otevřeny vnitřní oči do těchto oblastí, po nichž jsem podvědomě toužil už dávno před křtem, ale zároveň upozorňuji, jako mě upozornil jeden bratr františkán, když jsem mu říkal o své přípravě na křest: nečekejte žádnou zázračnou změnu, tohle očekávání je největším nepřítelem setrvání ve víře... modlitba není nic "světoborného", naopak na modlitbě tento svět stojí... proto cítím velikou pokoru k babičkám, které se před svatými obrázky modlí za celý svět:-)

Jiří řekl(a)...

Vidím Bibli jako návod. A chci-li začít něco dělat podle návodu, začnu od jednodušších věcí - ´takže teď koukej zapomenout, že je více bohů, je jen jeden!´ a postupně se dostanu ke složitějším.
Určitě užíváte ve výkladu takové to "ono to tak vlastně úplně přesně není, ale pro náš účel to plně dostačuje".

J-Lo řekl(a)...

To Jiří: Bible jako manuál na víru, to mě docela pobavilo:) Neřekl bych, že to bylo takhle zamýšleno, ať už bylo autorů pětapadesát nebo jeden Duch svatý skrze vnuknutí. Starý zákon rovněž nebyl zneplatněn, nýbrž naplněn a ano, mnohé věci nabraly s Ježíšem nový smysl, o tom ani potom. Vývoj funguje kupodivu ve všem, pokud to člověk přijme, není tolik zneklidňován věcmi, které za to nestojí a kvůli kterým se často vedly a vedou náboženské války.

M. Z. řekl(a)...

To Jiří:
Pravda, historie je psaána vítězi a stav našeho poznání historie je výsledkem dosavadního historického bádání a tak nemůžu tvrdit, že to co tvrdím např. o něčem z pravěku je 100% pravda. Ale, jelikož se jedná o fakta, na kterém se shodli renomovaní historici a další odborníci beru tyto informace jako fakta a vyžaduju jejich znalost.

Řekl bych, že totéž lze očekávat od věřícího a jeho vztahu k Bibli.

To J-Lo:
Jelikož se jako nevěřící nedokážu vcítit do Tvého pojetí motlitby a dalších úkonů, ač o nich nepochybuju, ponechám si svůj technickej pohled na věc... :)

To OBA:
Navrhuju smír - myslim, že tohle téma jsme probrali důkladně a musím říct, že vaše příspěvky byly podnětné, ikdyž mně jen tak na víru neobrátíte :)))

A jelikož jsem štoural, tak je skoro jistý, že se zasejc u nějakýho příspěvku sejdem, na což se už teď těším :)))

Unnati Aranya Apartments Noida řekl(a)...

This was actually what I was looking for,This for sharing and keep up the good Information…
unnati the aranya
aranya sector-119 noida
aranya sector 119 noida
aranya apartments noida