Kacířský postřeh z dovolené...

Pokud se vám zdá, že se nějak nemůžu oprostit od náboženské tématiky, tak pravdou je, že se vám to nezdá. Člověk by řekl, že na dovolený (pokud se tak tomu 3 dennímu výletu dá říkat) si člověk na takový témata ani nevzpomene, to bych ale nesměl navštívit jedno z nejznámnějších poutních míst u nás.

Pravdou je, že jsem se na návštěvu Svatý hory u Příbrami moc těšil, protože ačkoli jsem tam už jako dítě párkrát byl, tentokrát jsem se těšil na trochu hodnotnější zážitek. Tentokrát jsem si prohlédl každičkou fresku a přemýšlel o jejich významu. Musim říct, že to dává prohlídce poněkud jinej rozměr a tak si troufám tvrdit, že to byla moje první pořádná prohlídka tohohle místa. No a měl jsem dokonce tolik štěstí, že jsem se dostal i na mši a právě k ní se vztahuje můj postřeh...
Už jsem několikrát dokázal, že nemám k církvi zrovna kladný vztah, to ale neznamená, že bych nerespektoval víru jiných (ikdyž i ke křesťanské věrouce mám pár technickejch), a tak nemám problém (ikdyž to příliš často nedělám) zajít do kostela na bohoslužbu, protože ať chcete nebo ne, člověk v tom či onom kázání najde něco podnětného k přemýšlení. No a jelikož už jsem na žádné bohoslužbě dlouho nebyl, tak jsem tuto příležitost jen uvítal...

Bohužel jsem tentokrát neměl stěstí, protože jsem neměl vůbec čas si vyslechnout kázání, bo jsem přišel až v jejím závěru a tak jsem byl světkem něčeho, co mě natolik zaměstnalo, že jsem to ze sebe nemohl setřást. Svatá hora je totiž mariánským poutním místem a tak zde na oltáři mají i sošku madony s dítětem, kterou uctívají. A slovo uctívají bohužel přímo koresponduje s realitou, protože jsem na mši vstoupil právě v okamžiku, kdy tuto sošku kněz vyjímal z její vitríny, aby se jí pak všichni klaněli...

A právě tento dojem mi znemožnil, abych se věnoval dalšímu obsahu mše. Nejsem žádný katecheta, ale Bibli jsem přečetl a tak první myšlenka, která se mi při spatření této scény vkradla do hlavy a už jsem jí z hlavy nedostal, byla scéna, kdy se Mojžíš vrací z horys Desaterem a zjišťuje, že se jeho lid dal na uctívání různých bůžků a model a pochopitelně jim to zatrhne, protože to odporuje tomu, co mu sdělil bůh...

A tak jsem se pochopitelně zarazil nad tímto zjevným nesouladem s Biblí a tak jsem mši radši opustil. Bohužel to není jediný nesoulad mezi tím, co říká Bible a realitou dnešního křesťanství, což je bohužel voda na mlejn právě takovým šťouralům jako jsem já...

A jelikož jsem fakt šťoural, tak jsem si dokonce našel patřičnou citaci z Bible, která mé tvrzení dokazuje:

Podle kralického překladu – Exodus 20:
3 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.
5 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti.

Podle ekumenického překladu – Exodus 20:
3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
4 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
5 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.

Co k tomu dodat... snad jen, že jsem rád, že žiju teď a ne před 300 lety, kdy bych s takovými postřehy asi moc populární nebyl :)))