Gympl je bloggerů ráj aneb "Cesta do hlubin študákovy duše."

Dneska to bude trochu z jiného soudku - nebudu nic glosovat, nebudu se z ničeho vyznávat- vyhnu se politice, kauzám - prostě všem tématům, kterým jsem se v těch několika málo příspěvcích dosud věnoval...

Dnes bych se s vámi podělil o můj zásadní objev, který jsem dnes učinil! Tedy k věci - jako obvykle jsem zjišťoval, co novýho se objevilo na blogu mého kolegy (link níže). Poté co jsem si pročetl nejnovější příspěvek jsem zabloudil očkem do sekce Oblíbené blogy a s překvapením zjistil, že mezi oblíbenými blogy jsou dva patřící dvěma studentkám z letošní 3.B! Jelikož jsem v té třídě loni učil
(nebo se o to alespoň pokoušel), neváhal jsem a jejich blogy si pročetl podrobněji. Pak jsem už téměř instinktivně mrknul na jejich odkazy a, světe div se, objevil jsem blogy několika dalších studentek z 3.B. Tutéž procedůru jsem absolvoval na každém blogu, leč k dalším blogům našich studentů už jsem se nedostal...

Aniž bych si chtěl hrát na kritika či recenzenta (koneckonců, pokud vím, tak žádná teorie blogu dosud nevyšla) - musím konstatovat, že mi holky svými blogy udělaly opravdu radost. Jejich příspěvky jsou velice zajímavým počteníčkem, řada z nich podněcuje člověka k zamyšlení - zkrátka a dobře stojí za přečtení. To chci říct je, že mi tahle on-line tůra poskytla neocenitelnou možnost poznat vzorek našich studentů z jiného úhlu než jak k tomu běžně dochází ve škole a co se mě týče, jsem s tím co jsem zjistil navýsost spokojen :)

Tolik tedy můj pohled na věc - pokud vás to zaujalo nebo pokud chcete absolvovat totéž co já a udělat si vlastní názor - začněte zde...

M. Z.

Ostudný nápad jak pošlapat historii

Tentokrát budu stručnější a to hlavně proto, že se mi i přes mé úsilí nepodařilo najít žádné podrobnosti. Jde o zprávu, kterou jsem letmo zachytil někdy na konci minulého týdne a která mě dost chytl aza srdce...

Dříve než přejdu přímo k věci mi dovolte malé vyznání. Mám rád historii - je v ní tolik krásy, moudrosti, lidských osudů nebo prostš jen příběhů, jejihž scénáře by stěží někdo vymyslel. Osobně jsem toho názoru, že ono poněkud "profláklé" úsloví Historia magistra vitae stále platí a měli bychom proto k historia přistupovat s trochou úcty. Na druhou stranu jsem realista a tak tento názor vždycky trochu "obalim" a na plno ho prezentzju jen mezi lidmi, kteří jsou takříkajíc na stejné vlně...

Na druhou stranu musim přiznat, že nejsem zrovna příznivcem dějin umění. Ano, zvládl jsem je do té míry, že si troufám tvrdit, že mám všeobecný přehled, ale učit je teda opravdu nemusím! :(

Ale k jádru věci - i přes můj nepříliš vřelý vztah k dějinám umění, mám rád architekturu - hrady, zámky, historická centra měst. A právě o jednom takovém centru je má zpráva.

To co utkvělo v mé paměti je zpráva o plánu jak zcela nepochopitelně zničit historické jádro jenoho z nejkrásnějších měst Evropy - PETROHRADU. A způsob ? Nápad vedení ruského plynárenského gigantu Gazprom vytvořit si téměř v centr města památník své nadutosti v podobě 300m vysokého, 70 patrového mrakodrapu!!! Zatím to vypadá tak, že jsou ve hře dva návrhy - buď bude centrum města "zdobit" mrakodrap v podobě obrovského písmen N (má to být pocta řece Něvě) nebo gigantický obilný klas. Ať tak či onak obojí skvěle zastíní jednu z dominant města - světoznámou Smolenskou katedrálu !!!

Co se mě týče, doufám, že tenhle příběh se historií nikdy nestane a já nebudu muset ukazovat dětem obrázky centra Petrohradu s nějakým dekadentním monstrem :(((

M. Z.

Institut rodičovských schůzek ve 21. století

Tak jsem dnes absolvoval další schůzku s rodiči. Nenechte se mýlit - pokud jsem v někom z vás vzbudil dojem, že jsem mluvil s větším počtem rodičů svých studentů, tak vás bohužel zklamu! Pravdou je, že v době třídních schůzek opravdu závidím našim politikům, o něž sice společnost nejeví zájem a neustále na ně nadává, ale nakonec k volbám těch +- 40 % voličů vždycky dorazí.

Mám-li být konkrétní, navštívilo mě dnes všeho všudy 10 rodičů, což při 142 studentech, které běžně učím, tvoří 7,04 % !!! Tedy návštěvnost nic moc - nicméně mě osobně tohle číslo trápit nemusí - o mě tu totiž nejde... Tohle číslo v sobě nese jiné poseltví - a sice, že 93 % rodičů mých studentů je vcelku jedno, jak jejich dítě prospívá!!!

Samozřejmě, že by se daly nalézt různé "polehčující okolnosti" jako např. vzdálenost, pracovní vytížení, nedostatek času atd. Pravda, tím se dá vcelku slušně omluvit neúčast na schůzkách v daném termínu, ale co rodičům brání domluvit si náhradní konzultaci, zavolat do školy a zeptat se vyučujícího, poslat e-mail ???

M. Z.

Výchova dívek ( a chlapců) tentokráte v Polsku

Tak na rozjezd téma na první pohled možná fádní, leč jak brzy poznáte, nikoli nezajímavé. Předpokládám, že Vám, co jste sem zabloudili neušlo, že ze všeho nejvíc mě baví glosovat a tak si tp dám i v tomto případě...

K dnešnímu tématu jsem přišel takříkajíc jako "Dalibor k houslím" - mám totiž zlozvyk u jídla buď koukat na televizi nebo alespoň něco číst... Tentokrát jsem pri mém skromném obědě sjížděl zpravy na netu a upoutal mě následující titulek Polsko: Z diskotéky do deseti doma . Popravdě jsem nechápal, o co že to může jít a tak jsem zvolil tu nejjednodušší variantu a článek jsem si přečetl...

Teda musim říct, že je to docela silný kafe! Pravdou je, že některým teenagerům by nabízená opatření (viz. článek) vyloženě prospěla, ale zavádět politiku nulové tolerance vůči mládeži jakožto sociální skupině je opravdu pozoruhodné...

V žádném pořípadě bych nerad snižoval důležitost událostí, které k tomuto návrhu vedly, nicméně to s čím pan Giertych přichází mi přijdě silně přitažené za vlasy... No je to koneckonců jen návrh a ten nemusí ( a neměl by) projít, každopádně se tímto obracím na všechny věřící, aby se nehledě na boha, kterého uznávají modlili za polskou mládež-neboť hodina jejich zkázy se přiblížila!!!

M. Z.

Návrat ztraceného bloggera...

Tak je to tu zas. Po dvou měsících se zase snažim oživit tento pokus o zařazení se mezi zkušené bloggery... Bohužel musím hned na začátek přiznat, že můj nový start nezačal vůbec růžově, protože jsem se sem málem vůbec nedostal - zkrátka jsem nějak zapomněl nejen heslo, ale i login!!! :)

Co se fungování blogu týče, rozhodl jsem se tentokrát nic nepředjímat ani neslibovat - prostě se tu semtam ukážu a něco tu po sobě zanechám...

M. Z.

Paroubkova ostudná rétorika

Uff, musím se přiznat, že v září se mi tato bohulibá činnost příliš nedaří... Pravdou jem že to není nedostatkem času - právě bojuji s nemocí, takže jsem upoután na lůžko a tak bych čas měl, ale prozatím tuto činnost odsouvám do pozadí. Teď jsem, ale zpět a nemůže za to nikdo menší než náš ex-premiér Paroubek!

Před chvílí jsem shlédl a vyposlechl tiskovou konferenci o reakci ČSSD na vřerejší oznámení možného propojení ČSSD s odposlechy NĚKTERÝCH politiků a novinářů. Pomineme-li rozhočření páně Paroubkanad "špinavostí" této kauzy a již tradičních výzev k odstoupení představitelů ODS, mě tentokrát zarazila zmínka o " Noci dlouhých nožů"!!!
Nevím kdo je autorem Paroubkových projevů, ale fakticky od onoho "legendárního" povolebního projevu, který hovořil o únoru 1948, se v jeho projevech podobné příměry vyskytují. Bohužel ani v jednom případě se nejdná o příměry vhodné a vzhledem k událostem na které odkazují, považuji jejich užití spíše za ostudné. Možná by si autoři těchto projevů měli dostudovat onu dějepisnou látku a pak se hluboce zastydět...

Koneckonců přirovnávat personální změny na postech náměstků na jednotlivých ministerstvech a dalších institucích a úřadech s " Nocí dlouhých nožů" je toho důkazem!!!

M .Z.

Jsem zpět aneb co mě zaujalo v prvním zářijovém týdnu...

Tak jsem zpátky - druhá půlka srpna se zkrátka ukázala poněkud náročnější než jsem předpokládal a tak jsem ani nestíhal blogovat. Popravdě o moc víc času nemám ani teď, ale nechci to tu položit a tak se pokusím si vždycky ňákou tu chvilku najít...

Dnes tedy trochu retrospektivně k tomu, co mě zaujalo a nestihl jsem okomentovat v prvním zářijovém týdnu. Stalo se toho opravdu hodně - svět bilancuje o posledních 5 letech strávených ve válce s terorizmem, doma jsme konečně vyměnili vládu a přesto (nebo možná právě proto) na sebe oba lídři nejsilnějších stran házejí víc špíny než v předvolební kampani, kulturní událostí týdne je koncert Madony v Praze. Ani jedné z těchto věcí se však věnovat nebudu, protože tento týden na mě asi nejvíc zapůsobil rozhovor Nataschy Kampuschové, který poskytla stanici ORF a který nám následně nabídla ČT.

Samozřejmě mě v prvé řadě zajímalo co všechno nám bude ochotna prozradit, ale nakonec se daleko zajímavější ukázalo to, jak nám to prozrazovalo. Ještě nežli jsem vůbec ten rozhovor slyšel už média rozebírala nečekaně vysokou úroveň jejího projevu, sebevědomí i vzdělanost. Bohužel nevládnu němčinou tak dobře abych to dokázal plně posoudit, ale z toho co jsem sám pochytil a viděl, jsem tohoto dojmu úplně nenabyl. Rušila mě její roztěkanost, přivírání očí, pohrávání si s píšťalkou na krku, navíc nevím proč, ale některým věcem, které říkala, jsem se podvědomě prostě zdráhal uvěřit a doteď mám z jejího vystoupení rozporuplné pocity...

Každopádně je to jen můj subjektivní pocit a v žádném případě to není žádná kritika tohoto vystoupení, za které ji, vzhledem k relativně krátké době od jejího nalezení, naopak obdivuji. Ať tak či onak doufám, že už o ničem podobném v budoucnu neuslyšíme...

M. Z.

Veliké plus pro církev...

Nikdy bych si nepomyslel, že to k tomu může dojít, ale ono pověstné "nikdy neříkej nikdy" zdá se platí... Pravdou je, že dnes hodlám katolickou církev chválit!

Důvodem je událost, která nemá v historii našeho státu obdoby. V době, kdy se česká justice (poprvé v historii) zabývá žalobou týkající se diskriminace žen, postavila církev do čela teologické fakulty UP v Olomouci ženu. Musím přiznat, že jsem byl tímto aktem mile překvapen a uznávám, že se v tomto případě zachovala církev víc než vzorově.

Přiznám se, že osobně jsem toho názoru, že muži mají obecně pro některé funkce lepší "vybavení", což ale neznamená, že budou tyto funkce vykonávat lépe než ženy. Budiž tedy do budoucna hleděno nejprve na kvalifikaci a schopnosti kadidátů a teprve poté na pohlaví. Jak se dozvíte ve článku pod "linkem", církev právě s tím trochu bojovala, ale zvítězila! A je to vítězství na celé čáře a mě nezbýva, než to ocenit a církev za tento akt pochválit...

M. Z.

Gunter Grass - veřejný nepřítel č.1 ???

Hned zpočátku bych rád, předeslal, že tenhle příspěvek píšu v podstatě donucen okolnostmi a mým " hnacím motorem" je zdravé naštvaní! Zrovna jsem v televizi poslouchal další (asi stou) debatu na téma G. Grass a jeho přiznání, která by se ale klidně mohla jmenovat " Pád velkého Grasse"... Předpokládám, že dnes už všichni ví, o co jde - G. Grass se v sobotu v rozhovoru pro Franfurkter Allgemeine Zeitung, že na sklonku 2. sv. války (jako 17letý!) působil 3 MĚSÍCE v Drážďanech u 10. obrněné divize Waffen SS! Jak sám Grass říká, hodlal ulevit svému svědomí, což však "nabilo" všem jeho skrytým odpůrcům a kritikům, kteří vylezli z děr a začali jej veřejně napadat...

Sám Grass už kdysi přiznal, že až do konce války Německo obdivoval a byl hrdý, že mu může sloužit (odtud ta úporná snaha dostat se do armády už v 15!). Pravdou je, že poté, co zjisil pravdu, se k problematice nacistického Německa postavil tak, že byl pro ostatní vzorem. A že si ponechal malé tajemství? Kdo by se s tímhle chlubil - však pro něj muselo být už dost obtížné s tím vůbe žít...

Je až neuvěřitelné, kolik lidí ho najednou začalo vidět jinak a odsuzovat! Teď už je jasné, že "Nobelovku" mu nevezmou, ale pořád je přece dost titulů, poct, čestných občanství a další věcí, které by se mu vzít mohly... Tak s chutí do toho, milí kati - kdoví, kdy bude zase šance pranýřovat podobně významnou osobnost!

Na závěr už jen malou poznámečku - díkybohu, že jsou ještě lidé, kteří Grassovo přiznání dokázali ocenit a naopak ho podporují !!!

M. Z.

Zdařilá variace na stále aktuální téma...

Téma, kterému se dneska hodlám věnovat, se týká dobročinnosti a solidarity s lidmi, kteří nemají šanci na plnohodnotný život. Asi nejčastějším slovem, které je, v souvislosti s touto problematikou skloňováno, je "Třetí svět." Je to k nevíře, ale mám pocit, že tento termín již téměř zlidověl! Bohužel mám zároveň pocit, že zároveň jaksi zevšedněl - lidé už jsou ze zpráv na ledacos zvyklí a tak je už nějaké obrázky hubených Afričanů moc "nerozhází..."

O to víc je každá iniciativa, která je projevem solidarity a lidskosti, důležitá. A právě jedna taková se teď objevila u našich sousedů na Slovensku. Jedná se o projekt Divoké máky zaměřený na podporu talentovyných dětí ze sociálně slabých romských rodin. Tento projekt je inspirován podobně fungujícím, celosvětovým sponzoringem dětí z rozvojových zemí; s tím, že i my (v tomto případě naši slovenští sousedé) tu máme svůj "Třetí svět" ...

Myslím, že už není co dodat - můžeme jen doufat, aby takových iniciativ bude přibývat !!!

M. Z.

Kontroverzní teorie v "ŠIFŘE" apod. ...

Tak už jsem asi vážně ztracen. Od té doby, co jsem cetl Brownovu "Šifru" se má nedůvěra v církev ještě prohloubila. Nu a abych svou nedůvěru řádně přiživil, "zhltnul" jsem během včerejška a dneška další podobné dílko - tentokrát s názvem POSLEDNÍ TEMPLÁŘ od jistého Raymonda Khouryho.

Mám-li stručně vystihnout obsah knihy nějakými klíčovými slovy, volil bych asi tato: templáři, katolická církev, historie, svatý grál , napětí. Faktem je, že se dílo do jisté míry podobá Šifře - dva kladní hrdinové odhalující dávnou pravdu ukrytou a opatrovanou kdysi templáři, zanícení vědec v roli záporného hrdiny a nezbytní pronásledovatelé ve službách vatikánu, a další podobnosti.

Nicméně to v tomto případě není podstatné - mnohem zajímavější jsou teorie, se kterými přicházejí hrdinové obou publikací - teorie o pravé realitě života Ježíše Krista, zamlčování různých skutečností a dalších "drobností." Záměrně jsem vybral pouze ty řekněme důvěryhodné, protože na druhou stranu lze nalezneme i spustu fabulací.

Musím přiznat, že mi je jakékoli náboženství cizí a to katolické asi ze všech nejvíc. Ale i jako člověku je mi mnohem bližší představa Ježíše jakožto obyčejného (byť tzv. "velikého") člověka s obrovskou ideou než ikona syna Božího zrozeného z neposkvrněnného početí. Další věcí na kterou je v obou knihách poukazováno jsou evangelia - konkrétně okolnosti vzniku a výběru tech "správných a věrohodných". V této souvislosti se oba autoři zmiňují o tzv. gnostických evangeliích, což jsou další verze příběhů o Kristovi a jeho životě. Přiznám jsem o nich donedávna neměl ani ponětí a ani teď o nich o moc víc nevím, ale už jsem si je zamluvil k půjčení, takže se k nim nejspíš ještě vrátím později.

Zkrátka a dobře, říká se, že dějiny píší vítězové a já stále více nabývám dojmu, že podle stejného pravidla vznikla i veškerá křesťanská nauka! Bohužel je Vatikám vůči veškerým otázkám tohoto druhu dosti nepřátelsky naladěn a pochybuji, že se to kdy změní, leč dokud je někdo prokazatelně nepotvrdí nebo nevyvrátí, budou tu pořád...

M. Z.

Univerzální osobnost...

Po menší odmlce jsem opět zpátky s novým příspěvkem. Tentokrát bych se rád trochu zamyslel nad věcí, která mě poslední dobou dost často zaměstnává a sice myšlenka jak dosáhnout řekněme vyšší úrovně vědění. Nejspíš vás teď napadne, že asi "roupama" nevim co dělat, ale faktem je, že je to pro mě v současnosti jedno z klíčových témat k přemýšlení...

Vždycky jsem obdivoval velké myslitele, filosofy, vědce i umělce, ale o univerzálnosti jsem začal uvažovat teprve nedávno. Paradoxne mě k tomuto "vznešenému" tématu nepřivedlo žádné osvícení či jiný akt poznání, ale četba dnes již celosvětově proslulé a hojně diskutované knihy ŠIFRA MISTRA LEONARDA (DA VINCIHO KÓD) od Dana Browna. Pravdou je, že mě tahle kniha velice zaujala a její děj pohltil, nicméně její největší přínos je, že ve mně probudila hlubší zájem o osobnost, která celým příběhem prostupuje - osobnost LEONARDA DA VINCI.

Musím říct, že mě Leonardova všestranost přímo fascinuje - nechápu, kde se v jednom člověku vzalo tolik talentu, schopností a znalostí, ať tak či onak, si takové osobnosti zaslouží náš obdiv! Já osobně bych se mu rád (v rámci svých omezených možností a hlavně schopností) přiblížil alespoň o krůček...

Otázkou je, zda-li je to vzhledem k velikosti dnešního světa a míře jeho poznání v rámci jednotlivých vědeckých oborů vůbec možné... Ať se mi to líbí nebo ne, logicky docházím k závěru, že nikoli aneb jak již v jedné české pohádce zpíval Jan Werich: " Ten dělá to a ten zas tohle - a všichni dohromady uděláme moc..." Faktem je, že by měl každý usilovat v prvé řadě o zvládnutí svého oboru, ale zárověň se přimlouvám, abychom se nezříkali všestranosti alespoň v rovině všeobecného přehledu nebo přinejmenším našich koníčků a zálib!

M. Z.

Sbohem, PANE VYPRAVĚČI...

Jak již titulek napovídá, hodlám se dnes s někým naposledy rozloučit... Odešel již, včera, ale ke mě se ta smutná zpráva donesla až teď! Než vám prozradím o koho jde, něco vám o něm povím. S jeho jménem jsem se poprvé setkal někdy ve svých 10 letech, kdy jsem v regále školní knihovny objevil jednu z jeho knih. Moc se mi líbila, ale měl jsem na přečtení i spoustu dalších knih a tak jsem v tomto období už žádnou další jeho knihu nepřečetl...

Nicméně i v dalších letech jsme zůstali "v kontaktu" - přečetl jsem některé jeho knihy a ty co jsem nečetl jsem neustále vídal v regálech knihoven či na pultech v knihkupectvích. Je to náhoda, ale zrovna nedávno jsem v jednom antikvariátu objevil "jeho" Gilgameše a tuto knihu jsem si koupil. Zatím jsem ji pravda nečetl, ale zkusím si na ni najít chvilku a možná se o ní ještě zmíním v některém z příštích příspěvků...

Už se blížím k závěru, ale neodpustím si ještě takovou malou zpověď - faktem totiž je, že krom jména a názvů jeho knih jsem o tomto mistrném vypravěči a propagátorovi dějin nikdy nic bližšího nevěděl a ani nezjišťoval! Na druhou stranu jsem si jeho díla vždy vážil a jeho jméno pro mne bylo vždy zárukou kvality!!! Tak tedy sbohem, pane Vojtěchu Zamarovský...

Nadlidé mezi námi aneb Nietsche by se divil...

Nadčlověk! Toto slovo v nás vyvolává spoustu představ a asociací a stalo se tudíž látkou pro celou řadu autorů. Mě osobně se jako první vybavil filosof Nietsche a jeho dílo "Tak pravil Zarathustra", ve kterém se o něm, krom jiného, zmiňuje...

Ale kde se pak takový "nadčlověk" vzal v našich zeměpisných šířkách? Je to prosté - není nadčlověk jako nadčlověk - zatímco ten Nietscheho byl "dokonalý prototyp", ten náš v ničem nevyniká, dosud žil téměř ve skrytu na svém ministerstvu a jen náhoda (či osud?) tomu chtěla, aby se nám odkryl...

Myslím, že už je to jasné - naším nadčlověkěm není nikdo jiný, než náš dosluhující ministr vnitra Bublan. Konečně se dostáváme k tomu, co z tohoto politika činí nadčlověka! Paradoxně je to věc (pojem), jejíž ochrana a dohled nad jejím dodržováním je denním chlebem všech jeho podřízených - zákon.

Král Slunce Ludvík XIV. kdysi pravil " Stát jsem já!" Ministr vnitra František Bublan nám nyní nepřímo odhalil fakt, který by se dal vyjádřit podobně: "Zákon jsem já!" Zatímco obyčejný řidič žije od 1.7. tohoto roku ve strachu z "bodíků", ministr vnitra je klidný, protože pro něj nový silniční řád zdá se neplatí! Zatímco pro běžného řidiče by jízda ´ala ministr vnitra´ znamenala pěknou dávku adrenalinu, protože by si tím "říkal" o 5 bodů, ministr je za vodou - jemu to povoluje zákon(???)...

Faktem je, že jsme se v podstatě žádného jiného vysvětlení této události ani nedočkali. No a aby toho nebylo málo, tak se teď ministr a jeho úřad rozhodli člověka , který na ministrovu chybu (pokud to tak můžeme vůbec nazvat!) upozornil, stíhat! Prý proto, aby se něco podobného v budoucnu neopakovalo...

No není to nádherný příklad tvrzení, že nejlepší obrana je útok? A pak, že nadlidé neexistují!!!

M. Z.

"KŘIŽÁCI"

Tak už je to tady - můj první opravdový příspěvek... Jak jsem již zmínil, jeho téma mohlo být jakékoliv, tentokrát to bude o něčem, co mě "rozpálilo doběla"...

Předem se omlouvám všem milovníkům historie, protože tento příspěvek v žádném případě nebude o středověkých rytířích, nýbrž o lidech současných. Tak tedy k věci...

Dnes jsem po dlouhé době opět navštívil klasický plavecký bazén. Musím říct, že jsem málem zapomněl, jak skvělá věc plavání je. O to víc mě rozčilují lidé, kteří mi tento zážitek kazí! Ano, konečně vám odhalím, kdo vlastně jsou ti novodobí "křižáci".

Řeč je o lidech, kteří nerespektují značení plaveckých drah a vesele si plavou bazénem na šíř. Chápu, že pro občasné plavce to není problém - těch pár bazénků, co za odpoledne naplavou jim to nikterak nenaruší. Ale jsou i lidé, pro které je plavání součástí kondiční průpravy a těm takoví "plavci" jejich trénink naruší! Já osobně je vůbec neberu na vědomí (ani nemůžu, pokud plavu třeba kraul) a čas od času některého u nich "přejedu"... Budiž tedy tento článek pro "křižáky" varováním :)

M. Z.

Začínám...

Hurááá! Tak jsem se po dlouhém váhání odhodlal a zřídil si svůj vlastní blog. Zatím nebudu nic slibovat - nevím jak často tu budu "publikovat", ani o čem všem se budu rozepisovat... Prozatím to vidím tak, že se zde objeví rozmanitá směs různých příspěvků o tom, co mě zrovinka napadlo, zaujalo či rozpálilo "doběla"... Nu, držte mi palce a s chutí do toho :)

M. Z.