Totální pecka ro všechny, kdo se snaží učit cizí řeči :)))

O zklamání klasikou...

Tento příspěvek bude bezesporu šokující, alespoň pro ty, co si zakládají na "klasice" a považují se za "fajnšmekry" a znalce. První šok nastane, když se přiznám, že jsem teprve včera odpoledne viděl poprvé v životě Jih proti Severu (Gone with the wind, 1939) - bác!!!

To ale není vše, protože to nejvíc šokující teprve přijde. Ten film se mi totiž de facto nelíbil - bác!!! Pravdou je, že Vivien Leighová ani Clarc Gable nezklamali, ale co mě zklamalo byl samotný příběh, od kterého jsem podle toho, co jsem o filmu dosud slyšel, očekával mnohem víc... Teď si možná dovolím hodně, ale v podstatě je to životopis mrchy, kterej se odehrává na pozadí občanský války, ale samotnej děj zas tak akční neni a z války toho opravdu divák moc nevidí.

Trochu mi to připomíná film Tobruk, kde je sice války hodně, ale Tobruk se tam objeví všehovšudy jednou nebo dvakrát - v titulcích :))) No ale popravdě to asi neva, protože Jih proti Severu je bezesporu klasika a tak ji asi nelze měřit stejným metrem, kterým hodnotíme současné filmy...

No každopádně mám ještě nějaký mezery ohledně klasickejch filmů a tak se možná ještě s nějakou laickou recenzí přihlásím :)))

Po měsíci ...

... kterej mi se mi neskonale vlekl a stál mě tolik sil a nervů jsem teď vyčerpanej, otupělej, zanedbanej, ale neskonale šťastnej a spokojenej - navíc hledím k lepším zítřkům a to je dobrá perspektiva :)))

Jubilejní příspěvek aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok...

Pokud mne zrak neklame a počítadlo nelže, tak je tohle stý a tudíž jubilejní příspěvek, který jsem se rozhodl pojmout novoročně.

Stejně jako se na konci starého roku bilancuje, tak na začátku nového je běžné, dávat si určitá předsevzetí (která pak v průběhu roku opustíme). Bilancování se nikdy neubráním, naopak předsevzetí už si nějakou dobu nedávám, ale jedním obyčejem si snažím zajistit si lepší bytí v novém roce. Věren heslu "jak na Nový rok, tak po celý rok" se snažím 1. leden odžít co nejlépe, abych se stejně dobře měl celý rok :))) Jaký tedy bude můj rok 2011?

Ráno jsem začal dobrým čajem (což se mi málokdy podaří a tak doufám, že to bude pravidlem). Pak jsem si šel zasportovat, což bych byl rád, kdyby taky vydrželo (ač vím, že hned po snídani to nebude protože většinu roku snídám v práci :( ). Po sportování jsem si dal dobrý oběd (a dneska byl fakt luxusní) - no asi taky ne - možná po práci, ale dobrý oběd se v naší jídelně dostane málokdy... Odpoledne nás navštívili naši, což určitě dodržovat budem, bo jsou to vždycky fajn návštěvy. Večer střídmá večeře (to asi nevydržim, protože kdybych nebyl tak nehorázně přecpanej z předchozích dnů, tak bych střídmosti asi dal "na frak").

Dále bych vyzdvihl fakt, že jsem se dneska dokázal vyhnout pracovním věcem, protože to kdybych dokázal a netrávil večery nad něčím, co souvisí s prací (jako dosud), by byl fakt úspěch a byl bych za to opravdu rád! Večer jsem tak skouknul nějaký dobrý filmíky a završil to Cimrmanem, což bych jako každodenní "večerníček" uvítal :)))

Když to shrnu, tak se mi dnešek opravdu povedl, ale upřímně řečeno je mi jasné, že takhle povedený celý rok 2011 mít nebudu. Na druhou stranu, dneska řekl pan prezident, že by "...rok 2011 mohl být rokem dobrým a úspěšným. Nebojme se ho. Nečekejme však, že ho dobrým udělá někdo za nás. Nikdo takový není. Jsme na to jen a jedině my sami."

Ačkoli jsem s větší částí projevu nesouhlasil, s tímhle souhlasím beze zbytku a tak si, dle rady pana prezidenta, pokusím udělat rok 2011 co nejlepším... :)))

VŠE NEJLEPŠÍ DO NOVÉHO ROKU ...

hlavně hodně zdraví a splněné sny všem :)))))))))

Malé zamyšlení...

Je neuveřitelné, jak jedno jediné rozhodnutí úplně může změnit člověku život...

Malé zamyšlení nad výsledky Maturitní generálky...

Už jsem dlouho nepsal, ale tenhle článek mně fakt vytočil a dovedl až sem:

Fakta:

Maturitní generálky proběhly. - Dopadly špatně. - Ve vyhodnocení výsledků byly chyby.

Vysvětlení CERMATU:

Výsledky nic neznamenají - studenti se řádně nepřipravili a nemají ještě dobrané učivo. - Chyby ve vyhodnocení mají na svědomí hlavně učitelé, kteří testy špatně zadali a opravili.

Znamená to, že jedině CERMAT a ministerstvo dělá vše správně ???

Pro všechny, kdo přeposílaj ...

Tak tohle jsem fakt nečekal, ale když jsem to dneska našel v mailu, tak se o to musim podělit. Budete muset přežít pár "neformálních" výrazů, ale kontextuálně do toho patří...

Už asi fakt stárnu...

Jasně, samozřejmě je to tak trochu nadsázka, ALE... Vždycky je nějaký "ALE". Právě jsem dokoukal 5. řadu HOW I MET YOUR MOTHER a kupodivu jsme dospěl právě k výše nadhozenému poznání. Samozřejmě, že stárnu, ale pakliže se to začíná odrážet ve vnímání seriálů, tak už to začíná bejt vážný :)

Je nesporné, že účelem seriálu je pobavit a poskytnout člověku chvíle oddechu, ale to se mi poslední dobou daří jen částečně. Konkrétně u "Matky" (HIMYM) se samozřejmě bavim - koneckonců Barney je fakt AWE ... wait for it ... SOME :))) Ale na druhou stranu mám pocit, že stále víc a víc rozumim Tedovi, protože pomineme-li jeho "hon" na tu pravou, tak řeší i spoustu jinejch problémů, který korespondujou s jeho (resp. mým) věkem...

Ale abych nezůstal jen u tohohle případu, tak dám ještě jeden. Další z mejch top seriálů je M.A.S.H. - kterej dávaj pořád dokola už několik let a tak jsem jednotlivý díly viděl xkrát. Co se ale změnilo, je to, na co se při sledování zaměřuju. Jako teenager jsem samozřejmě vnímal především vtípky, který páchá Hawkey na Frankovi a později Charlesovi a zbytek jsem zas až tak neřešil. Teď si naopak víc všímám toho, co je jakoby v pozadí, tj. Hawkeyho názory na válku, motivy jeho chování a taky tomu rozumim. Stane se, že mi některej díl nepřijde vůbec vtipnej, protože to vtipný je převáženo tim "vážným" a já místo toho, abych se bavil, přemejšlim o tom, co ten díl odkryl...

Díkybohu jsou tu ještě SIMPSONOVI, který se snad ani řešit nedaj a tak se u nich bavim stejně jako před 10 a více lety a jsem za to rád :)))

I tak bych byl rád, kdyby se přihlásil někdo, kdo si v reakci na tenhle příspěvek uvědomil, že je na tom stejně, ať v tom nejsem sám (ikdyž i s tim jsem schopnej se smířit)... :)

Opomíjené životní vzory...

Tentokrát bych zde rád prezentoval něco, co už dlouho vím, ale o čem jsem si zatim nenašel čas napsat. Dneska jsem si zasejc jednou pustil svůk oblíbenej film o životě Bruce Lee a právě připomenutí si životních osudů jednoho z mých dětských idolů mne přivedlo k napsání tohoto příspěvku.

Sice to nemám ničím podložený, ale domnívám se, že většina kluků v dětství obdivuje bojovníky a svalovce kvůli jejich síle a umění boje (nebo možná rytíře či jiné válečníky - hrdiny). Některým to zůstane i do dospělosti, jiní nahradí tyto "klasické" hrdiny novými - např. fotbalisty, hokejisty atd. Zbytek pak prototyp fyzického hrdiny úplně odvrhne a nahradí je vzory intelektuálními. Je skvělé mít mít za svůj životní vzor velké vzdělance, filozofy a učence, ale opravdu mezi ně nelze zahrnout i sportovce a bojovníky???

Odpověď zní lze - koneckonců již staří Řekové prosazovali ideál "kalokagathie", tj. spojení fyzické a duševní dokonalosti. Sport, posilování či bojová umění nás totiž učí i dsciplíně, vůli, překonávání překážek a zlepšování sebe sama a těch, kteří v nich vidí prostředek pro nadvládu nad jinými je opravdu menšina. Bruce Lee je typickým příkladem, protože se i přes své nesporné mistrovství stále snažil rozvíjet a zlepšovat své schopnosti, navíc se nebránil ani studiu jiných oborů a jeho názory na filosofii a jeho vlastní filosofie života je tudíž nesmírně inspirativní.

Jak by řekla Halina: Chceš-li býti lepším člověkem, přijmi sport jako dar s povděkem! :)))

Fanoušci, vodáci a další skupiny v médiích...

Už toho mám dost - může mi někdo vysvětlit podle jakýho klíče přiřazujou zprávaři v televizi lidi k různým skupinám? Dneska se ve zprávách opět objevila zpráva o dvou vodácích, který sjížděli na nafukovacím člunu jednu z rozvodněných řek, na jezu se pochopitelně převrátili a jeden z nich se nejspíš utopil. Kdysi jsem nějakej čas chodil do vodáckýho oddílu, ale asi bych se vodákem nenazval - nechápu teda, z jakýho důvodu byli ti lidé takto zařazeni. Vždyť je to očerňování vodáků!!! I přes své malé zkušenosti s vodou jsem si jistej, že žádnej vodák by nikdy takovou pitomost (slušně řečeno) neudělal, protože má s vodou své zkušenosti. Znamená to snad, že každej, kdo si nafoukne dětskej člun a vyrazí na řeku je vodák???

To byl první případ, ale daleko častější a asi ještě absurdnější je zprávařská klasifikace fanouška. Vždycky můžu vyletět z kůže, když slyším jak skupina fanoušků toho a toho klubu zdemolovala vlak, rozbila výlohy nějakých restaurací či zničila zařízení na stadionu soupeře. Panebože, jsem snad jedinej, komu takový sdělení přijde absurdní??? Znamená to snad, že když se sebere parta kluků v tričkách nějakýho klubu, někde se opije a pak cestou domu z hospody urazí zrcádka na autech, že jsou to fanoušci a ne vandalové???

Musim přiznat, že dnešní příspěvek je trochu mimo obvyklej nadhled, ale tahle praxe mně fakt vytáčí - navíc se domnívám, že kdyby byli tito lidé v médiích označováni správně, pak by to mělo i řekněme výchovnej efekt...

Př. 1 : Dvojice nezodpovědných hazardérů se životem, kteří sjížděli na nafukovacím člunu jednu z rozvodněných řek, se na jezu pochopitelně převrátili a jeden z nich se nejspíš utopil. Budiž to varováním pro jim podobné, kteří by snad chtěli jejich příkladu následovat!!!

Př. 2: Skupina výtržníků / vandalů / oblečených v barvách toho a toho klubu zdemolovala vlak, rozbila výlohy nějakých restaurací či zničila zařízení na stadionu soupeře. pochopitelně se nemohlo jednat o fanoušky klubu, protože ti se takhle nechovají...

Není takové sdělení přece jen výstižnější... ?

Když děti píší Bohu... :)))

Tak zase o víře, ikdyž tentkrát poněkud jinak. Dneska mi brácha poslal mail s pár veselejma vkazíkama, který měly bejt dílem dětí, které psaly krátký dopis Bohu. Musim říct, že se mi to fakt zalíbilo, ale díky své šťouravosti jsem okamžitě zapochyboval o deklarovaném původu...

No, neni nic lehčího než si to věřit, což jsem udělal a zjistil jsem tak, že ony vzkazíky jsou opravdu tím, čím mají být a že těchto vzkazíků už dokonce vyšly min. 2 knihy, které si s největší pravděpodobností brzy zakoupím.

Je úžasné s jakou bezprostředností se děti na Boha obracejí a tak pár takovejch vzkazíků nabízím... Nejprve pár humorných:

"Milý Bože, podle mne je bible skvělá. Napsal jsi ještě něco jiného?" Katka.

"Milý Bože, na karnevalu budu za čerta. Nebude ti to vadit?" Pepík.

"Milý Bože, je pan farář tvůj kamarád a nebo se znáte jenom pracovně?" David.

"Milý Bože, opravdu jsi chtěl aby žirafa vypadala takhle nebo jsi ji trochu zpackal?" Dora.

"Milý Bože, jsi opravdu neviditelný nebo je to jen trik?" Lucka.

"Milý Bože, proč se v bibli nepíše i o paní Bohové? To jsi s ní ještě nebyl ženatý, když jsi to psal?" Jakub.

:)))

To ale není vše, protože mezi těma vzkazíkama se daj najít i takový, který nutí k zamyšlení, nebo naopak překvapují svou hloubku a přímočarostí, které my dospělí, vzdělaní, přechytračelí nejsme a asi už nebudeme schopni... :

"Milý Bože, od té doby, co tě znám, si vůbec nepřipadám sama." Káča

"Milý Bože, vsadím se, že je pro tebe velmi těžké milovat všechny lidi na celém světě. V naší rodině jsme jenom čtyři a mně to tedy moc nejde." Anežka

"Milý Bože, kdybych já byl Bohem, mně by to tak dobře nešlo. Drž se!" Filip

"Milý Bože, četli jsme, že Thomas Edison vyrobil světlo. Ale v nedělní škole nám říkali, žes to byl Ty. Vsadím se, že Ti ten nápad ukradl." Donna

"Milý Bože, zlí lidé se smáli Noemu - "Stavíš archu na souši ty blázne." Ale on byl moudrý a držel při Tobě. Udělám totéž." Eddie

"Milý Bože, myslím, že by nikdo nedokázal být lepším Bohem než jsi Ty. Chtěl jsem jen, abys to věděl, ale neříkám to proto, že už Bůh jsi ." Charles

... Předpokládám, že jste uhodli, že poslední tři jsou převzatý z anglickejch stránek, proto ta nedělní škola :))) Tak ještě jeden ...

Co k tomu dodat? Snad jen, že je škoda, že už nejsme takových jasných formulací schopni a všechno musíme rozsáhle a "učeně" vysvětlovat...

Kacířský postřeh z dovolené...

Pokud se vám zdá, že se nějak nemůžu oprostit od náboženské tématiky, tak pravdou je, že se vám to nezdá. Člověk by řekl, že na dovolený (pokud se tak tomu 3 dennímu výletu dá říkat) si člověk na takový témata ani nevzpomene, to bych ale nesměl navštívit jedno z nejznámnějších poutních míst u nás.

Pravdou je, že jsem se na návštěvu Svatý hory u Příbrami moc těšil, protože ačkoli jsem tam už jako dítě párkrát byl, tentokrát jsem se těšil na trochu hodnotnější zážitek. Tentokrát jsem si prohlédl každičkou fresku a přemýšlel o jejich významu. Musim říct, že to dává prohlídce poněkud jinej rozměr a tak si troufám tvrdit, že to byla moje první pořádná prohlídka tohohle místa. No a měl jsem dokonce tolik štěstí, že jsem se dostal i na mši a právě k ní se vztahuje můj postřeh...
Už jsem několikrát dokázal, že nemám k církvi zrovna kladný vztah, to ale neznamená, že bych nerespektoval víru jiných (ikdyž i ke křesťanské věrouce mám pár technickejch), a tak nemám problém (ikdyž to příliš často nedělám) zajít do kostela na bohoslužbu, protože ať chcete nebo ne, člověk v tom či onom kázání najde něco podnětného k přemýšlení. No a jelikož už jsem na žádné bohoslužbě dlouho nebyl, tak jsem tuto příležitost jen uvítal...

Bohužel jsem tentokrát neměl stěstí, protože jsem neměl vůbec čas si vyslechnout kázání, bo jsem přišel až v jejím závěru a tak jsem byl světkem něčeho, co mě natolik zaměstnalo, že jsem to ze sebe nemohl setřást. Svatá hora je totiž mariánským poutním místem a tak zde na oltáři mají i sošku madony s dítětem, kterou uctívají. A slovo uctívají bohužel přímo koresponduje s realitou, protože jsem na mši vstoupil právě v okamžiku, kdy tuto sošku kněz vyjímal z její vitríny, aby se jí pak všichni klaněli...

A právě tento dojem mi znemožnil, abych se věnoval dalšímu obsahu mše. Nejsem žádný katecheta, ale Bibli jsem přečetl a tak první myšlenka, která se mi při spatření této scény vkradla do hlavy a už jsem jí z hlavy nedostal, byla scéna, kdy se Mojžíš vrací z horys Desaterem a zjišťuje, že se jeho lid dal na uctívání různých bůžků a model a pochopitelně jim to zatrhne, protože to odporuje tomu, co mu sdělil bůh...

A tak jsem se pochopitelně zarazil nad tímto zjevným nesouladem s Biblí a tak jsem mši radši opustil. Bohužel to není jediný nesoulad mezi tím, co říká Bible a realitou dnešního křesťanství, což je bohužel voda na mlejn právě takovým šťouralům jako jsem já...

A jelikož jsem fakt šťoural, tak jsem si dokonce našel patřičnou citaci z Bible, která mé tvrzení dokazuje:

Podle kralického překladu – Exodus 20:
3 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.
4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.
5 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti.

Podle ekumenického překladu – Exodus 20:
3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
4 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
5 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.

Co k tomu dodat... snad jen, že jsem rád, že žiju teď a ne před 300 lety, kdy bych s takovými postřehy asi moc populární nebyl :)))

Proč svět potřebuje buddhismus...

Dneska toho bude trochu větší porce!!! :) Tak jsem se konečně posunul o trochu dál a dostal se ve svých úvahách k duchovním tématům. Pravdou je, že mi trochu pomohl již odkazovaný příspěvek o lpění (viz odkaz v minulém příspěvku) a tak jsem se zasejc po nějaký době vrátil k buddhismu...

Jak už někteří vědí, je mi buddhismus ze všech životních filosofií nejbližší, ikdyž jeho praktická aplikace mi často dělá dost potíže (hlavně si hlídat myšlenky)!!! Ale to je můj osobní problém :) , dnes bych se rád podělil o svůj názor na universální přínos buddhismu, o kterém jsem již dlouho přesvědčen a který jsem si během posledních několika dnů utvrdil...

Nejprve bych rád předeslal, že si vážím všech světových náboženství, protože podstatou všech těchto náboženství je konání dobra; každé z nich v sobě obsahuje určitý etický kodex a každé má potenciál k dialogu s ostatními náboženstvími, což je cesta k obnově hodnot, které se pomalu z naší společnosti vytrácí.

Nicméně jedině buddhismus je dnes jediným z nich, který je natolik rozšířený a zároveň bez poskvrny, aby měl morální kredit tolik potřebný k tomu, aby mu ostatní náslouchali! Tady bych měl nejspíš své tvrzení určitým způsobem podpořit argumenty, tak si vezměme pěkně jedno po druhém...

Křesťanství. Ač chceme nebo ne, křesťanství představuje naši minulost, současnost, ale i budoucnost a i zapřísáhlý ateista byl v dětství vychováván v duchu Desatera. Nicméně dnes je křesťantví na Západě de facto synonymem katolické církve a právě z toho důvodu je jeho moc oslabena. Církev je totiž opravdu v prvé řadě institucí a to bohužel institucí dost poskvrněnou různými skandály. Nechme stranou historické prohřešky církve, to by bylo opravdu nefér, bohužel si vystačíme i se současnými škraloupy: sexuální zneužívání ministrantů, postoj k antikoncepci, potratům a homosexualitě a v neposlední řadě taky k ženám. To samo o sobě stačí, aby byl morální kredit církve a potažmo křesťanství poškozen...

Islám. Jelikož jsem četl Korán, resp. jeho překlad (což jak by vám řekl každý muslim není totéž), v žádném případě nepodléhám oné fóbii z islámu, která díky stále častějším teroristickým útokům na Západě vzniká. Islám je totiž ve své podstatě dost podobný právě křesťanství, koneckonců mají i některé společné "svaté" a Korán i Bible obsahují velice podobné myšlenky. Bohužel je zde i již zmiňovaný "islámský terorismus", což je pojem velice silně zažitý, ač chybný. Pravdou je, že tento druh terorismu je prováděn absolutní menšinou radikálních muslimů, kteří však svými aktivitami zastiňují mírumilovnou muslimskou většinu a tak ani islám nebude tím náboženstvím, které by mohlo být vyslyšeno, pokud by hovořilo o míru a spolupráci...

Třetím z hlavních světových náboženství je judaismus, ikdyž správně by jakožto základ západních monoteistických náboženství měl být na místě prvním. Každopádně ať tak či onak i judaismus má svůj škraloup, ačkoli to, zda se jedná či nejedná o škraloup, je spíše věcí úhlu pohledu. Oním škroaloupem může být aktivita státu Izrael, který se jak známo od svého vzniku v roce 1948 bránil snaze okolních arabských států vymazat jej z mapy světa. Dnes už Izrael jen tak nikdo nevymaže, ale to neznamená, že by byl v oblasti klid. Dnes je kamenem úrazu pásmo Gazy, které Izrael preventivně blokuje, což je trnem v oku mnoha státům světa a tak ani volání z tohoto tábory by asi nebylo vyslyšeno...

Předposledním ze skupiny hlavních světových náboženství je hinduismus ( a s ním další východní náboženství), kterýse sice ničím neprovinil (ikdyž třeba spor o Kašmír by taky snesl diskuzi), ale který, stejně jako například šintoismus, má de facto lokální význam a na Západě není příliš rozšířen...

A tak nám zbývá buddhismus - náboženství či filosofie (podle mě to není zas až tak podstatné), která se v posledních letech zbavuje své regionální působnosti a nachází stále více příznivců na Západě! Zde je třeba přiznat, že velkou zásluhu na tom má fakt, že buddhismus je právě teď " v módě" a ne všichni, kdož sami sebe nazývají buddhisty mají o tomto směru hlubší povědomost. To ale nic neznamená, protože buddhismus je zároveň bez ono pověstného "škraloupu" a připočteme-li k tomu osobnost dalajlámy, pak je to právě a jedině buddhismus, který může bez ostychu mluvit o míru, porozumnění a spolupráci mezi národy, náboženstvími atd.

Pokud bychom se měli držet onoho biblického "Ty, kdož jsi bez viny, hoď první kamenem", neznám jinou světovou osobnost, která by po tom kameni mohla vztáhnout ruku, než je J.S. XIV. dalajláma... Jakožto (ne)pravidelný návštěvník jeho stránek a čtenář jeho projevů a úvah si nedokážu představit lepšího advokáta míru a snahy o spolupráci mezi národy.

Je to navíc člověk, který je nadán velkou modroustí a ačkoli je v prvé řadě představitelem jednoho z náboženství, rozumí také "světskému" světu a tak může oslovovat i neveřící, což je jeho velká deviza!!! A o tom, že to tak je vás mohu lehce přesvědčit úryvkem z jedné z jeho úvah, kterou jsem si přečetl dnes ráno a která se zabývá současným světem a jeho problémy...

A pokud se vám bude zdát, že její vyznění koresponduje s mým "nářkem" v předchozím příspěvku či s obsahem již zmiňovaného příspěvku o Lpění, budiž to důkazem, že buddhismus je opravdu tím, co dokáže oslovit a uhnízdit se v myslích "Zápaďanů" víc než jiné regionálně bližší filosofie/konfese... :)))

PS: Pokud jste to dočetli až sem, čtěte dál, je to opravdu zajímavé čtení ... ;)))

LIDSKÝ PŘÍSTUP KE SVĚTOVÉMU MÍRU

Když se ráno probudíme a posloucháme rádio nebo čteme noviny, jsme konfrontováni se samými smutnými zprávami: násilí, zločin, války a katastrofy. Není dne bez zpráv o něčem hrozném, co se někde přihodilo. Dokonce i v této moderní době je jasné, že náš život není bezpečný. Žádná předchozí generace nemusela čelit tolika špatným zprávám jako dnes my. Toto neustále vědomí strachu a napětí může u citlivých a soucítících bytostí vyvolávat otázku o vývoji našeho moderního světa.

Je ironií, že více závažné problémy se objevují ve vyspělejších částech světa. Věda a technologie udělaly v mnoha oblastech doslova zázraky, ale i tak základní lidské problémy přetrvaly. Nyní je již jasné, že oním univerzálním principem, který si v sobě neseme již není dobro,ale jen duševní neklid a nesoulad. Není pochyb, že materiální a technologický pokrok nám nestačí a nepřinesl nám ani mír, ani štěstí, ani nám nepomohl zbavit se utrpení.

Můžeme to tedy shrnout tvrzením, že je s naším pokrokem a rozvojem něco vážně špatně, a jestliže si to včas neuvědomíme, může to mít katastrofální následky pro budoucnost lidství. V žádném případě nejsem proti vědě a novým technologiím - koneckonců významně přispěly k obecnému pokroku lidstva, našemu materiálnímu zázemí a pomohli nám také lépe pochopit svět ve kterém žijeme. Ale jestliže budeme klást příliš velký důraz na vědu a technologie, hrozí, že ztratíme kontakt se složkami liského vědění vycházejícími z laskavosti a altruismu.

Věda a technologie, ač mohou přinést nezměrný materiální komfort, nesmí nahradit prastaré duchovní a lidské hodnoty, které stály u zrodu lidské civilizace. Nikdo nemůže popřít materiální přínos vědy a technnologií, ale naše základní lidské problémy zůstávají - stále musíme čelit tomu samému, ne-li většímu, utrpení, strachu a napětí. Tudíž je jen logické snažit se o nastavení rovnováhy mezi materiálním rozvojem najedné straně a rozvojem duchovním na straně druhé. A abychom to dokázali, musíme znovu oživit hodnoty lidství.

Jsem si jistý, že spousta lidí sdílí můj pohled na současnou celosvětovou morální krizi a přidá se k mé výzvě ke všem, kdo taktéž sdílí tento názor, aby pomohli učinit naši společnost více soucitnou, spravedlivou a poctivou. Nehovořím teď jako buddhista a už vůbec ne jako Tibeťan. Nehovořím ani jako expert na mezinárodní politiku (ačkoli nevyhnutelně komentuji tato témata). Hovořím spíše jen jako lidská bytost, zastánce hodnot lidství ,které jsou základnou nejen mahajánového buddhismu, ale všech velkých světových náboženství. Z tohoto hlediska bych se svámi rád podělil o můj osobní názor o tom, že:

1. Univerzální humanismus je klíčový pro řešení globálních problémů;
2. Soucítění je pilířem světového míru;
3. Všechna světová náboženství jsou již pro světový mír, stejně jako jsme všichni humanisté bez ohledu na ideologii, kterou vyznáváme;
4. Každý jedinec má univerzální odpovědnost tlačit instituce k tomu, aby sloužily lidským spotřebám.

...

Tolik tedy můj pokus o volný překlad a nástin toho, jak současný dalajláma vidí svět. Co se mě týče, klidně bych se pod to bez váhání podepsal!!!

Závěr tedy zní: SVĚT POTŘEBUJE BUDDHISMUS, ABY MU UKÁZAL CESTU ZLEPŠENÍ SEBE SAMA, ABY BYL GARANTEM TÉTO CESTY A ABY MU TAKÉ V PŘÍPADĚ POTŘEBY NASTAVOVAL ZRCADLO...

PS: Pokud by si to někdo chtěl dočíst, nebo si zkontrolovat, jak jsem to přeložil, mrkněte sem a klíďo i zabrouzdejte kolem - nebudete litovat - jen musíte umět aspoň trochu anglicky:)))

Na dovolenou do 19. století...

Jelikož právě čerpám svoji dovolenou a nemám tudíž na práci žádné opravování písemek, tak mám konečně čas na své koníčky. A tak sportuju, čtu, koukám na filmíky a taky přemýšlím o různých věcech - krom jiného také o historii. Jj, konečně mám čas zas se trochu víc ponořit do toho bohatého zdroje inspirace...

Musím říct, že mně historie nepřestává fascinovat a tak není divu, že teď , když mám trochu víc volnýho času, tak do ní tak trochu utíkám. No a jelikož je čas dovolenejch, tak jsem se zase jednou dostal ke svému "sci-fi" snu o cestě do minulosti...

Když totiž cestuju po našem okrese a rozhlížim se po krajině, přijde mi skoro nemožné si představit původné podobu krajiny a přece právě po tom toužím. Myšlenka studijních cest do historie mně provází de facto celý život a to i přesto, že jsem si vědom, jak iracionální přání to je!

Jelikož jsem obdarován určitými vědomostmi o historii a zároveň mi stále více vadí shon, do jakého jsem se po vstupu mezi dospělé musel nedobrovolně zapojit, vybral jsem nakonec jako cíl své cesty (za předpokladu, že by mi byla umožněna pouze jedna exkurze do historie) Čechy někdy ve 2. polovině 19. století...

A důvod mé volby? Je jich hned několik. Řečeno prozaicky - přál bych si:
... projít se po kraji bez silnic, elektrického vedení, elektráren a dolů
... spát v seně bez obav z alergie
... jíst domácí chleba, pít čerstvé mléko a to vše bez konzervantů, barviv a dalších věcí
... vykoupat se v čisté řece a bez obav pít vodu z lesní studánky
... nevědět, co se právě stalo v Indonésii, Austrálii nebo třeba jen na druhém konci Čech
... znát lidi ve svém okolí a vědět, že se na ně můžu kdykoli obrátit s žádostí o pomoc
... nemuset živit armádu úředníků, platit složenky a faktury
... a mnoho dalšího

Nechci aby to působilo příliš pateticky a proto se to pokusím nějak elegantně shrnout - zkrátka bych rád alespoň na nějaký čas užíval toho, o co se lidstvo ve jménu pokroku a "zkracování vzdálenosti mezi lidmi" připravilo. Mám za to, že kdybych v 19. století strávil jen 2 měsíce, dokázal bych z toho žít po celej zbytek života...

PS: A abyste věděli, že v tom přemýšlení nejsem sám, přečtěte si tento příspěvek. Zdá se, že jsme se nevědomky naladili na stejnou vlnu :)))

Indiáni ve Březně aneb Jak nám za plotem zabíjeli Custrera

Tak jsem se konečně dostal k sepsání týhle slibovaný "reportáže", tak tady je. Stalo se minulou neděli, 4. července l. p. 2010, kdy se pole na kraji Března proměnilo v krajinu u Little Big Hornu, kde se zrovna schylovalo k jedné z nejslavnějších bitev indiánských válek...

Pravdou je, že pro mně to nebylo žádný překvapení, protože indiáni a jejich protivníci se na ono pole sjížděli již od poloviny týdne a tak jsme jen sledovali, jak se obě ležení rozrůstají. V neděli ráno už byly obě party pochopitelně kompletní a tak nic nebránilo tomu, aby se celodenní akce odstartovala...



Začalo to v 10,00 SEČ, kdy moderátor dne uvítal všechny návštěvníky a seznámil je s programem. Samotná bitva byla avizována na 14. hodinu a tak měli všichni návštěvníci dost času se průběžně občerstvovat, navštívit obě ležení a prohlédnout si nabídku různých stánků se stylovým zbožím. V 11,00 promluvil k návštěvníkům sám gen. G. A. Custer v podání herce Václava Vydry, který poté obdržel od organizátorů akce stylový dárek.

Bitva samotná trvala přes půl hodiny a musím říct, že to byla skvělá podívaná a již zmiňovaný Václav Vydra v roli Custera exceloval. Když bylo po všem, tak akce pokračovala dál až do večera a já věřím, že si to všichni náležitě užili :)))

A pokud by někdo chtěl vidět víc (bráchovejch a tátovejch) fotek , tak neváhejte a mrkněte sem. :)))

"Čistokrevná " fotbalová reprezetace - ano či ne ?

Původně jsem si chystal příspěvek o tom, kterak se u nás ve Březně proháněl gen. Custer a indiáni, ale pod vlivem dnešní diskuze, kterou jsem pročetl při snídani ho ještě o den dva odložím (ale bude!!!). Dneska se dotknu tématu, o kterém jsem dosud nikdy nehovořil, protože kromě základních informací o něm moc nevim - o fotbale...

Včera jsem totiž náhodou viděl druhej poločas zápasu mezi Německem a Španělskem a tak jsem dneska neváhal a otevřel si ráno diskuzi k tomuto zápasu pod jedním ze článků. Očekával jsem, že zde najdu obvyklé "odborné" analýzy průběhu zápasu a výkonů jednotlivých hráčů, ale diskuze se vedla poněkud jiným směrem - viz názvy příspěvků:

Za němce hrají poláci,černí a turci... / Za Španěly i chobotnice Paula. Taky rasový ksindl! / Hlavně tam hráli skutečně Španělé/ Doufejme,že za nás jednou nebudou hrát ukáčka

Zkrátka a dobře diskutétům vadilo, že "nároďák" je plnej přistěhovalců, což by podle nich bejt nemělo. Souhlasim a když na chvíli odskočim jinam, tak to, že Slovenskou medaili z běhu a lyžích vyhrála Ruska, která žije na Slovensku pár let, je fakt úsměvné... :)

Jsem asi staromilec, ale za národ by měli závodit jen jeho občané, ale pozor!!! Jestliže je dnes v naší republice spousta přistěhovalců, kteří zde trvale žijí a rodí se jim tu děti, pak tyto děti jsou také Čechy a tak mají právo reprezentovat svou zemi!!!

Jelikož jsem šťoural, tak mi to nedalo, abych ty chlapce v diskuzi trochu nepopíchl, a tak jsem se jim podle jejich teze snažil vysvětlit, že třeba za USA by museli "čutat" jen samí indiáni :)))

No a abych je vyvedl z omylu, tak jsem zapátral a vygoogloval si některé členy naší "repre" jejichž původ taky nebude úplně "košer" a tak bych podle jejich teze zakázal přístup do repre např. pánům: Jankulovski, Hübschman, Papadopulos, Heidenreich, Böhm.

A to už se jim vážně nelíbilo :)))

Abych to nějak uzavřel, tak co se mě týče - jsem proti účelovému udělování občanství sportovcům, ale nevadilo by mi, kdyby za českej nároďák hráli Češi s ukrajinskými, vietnamskými, polskými, řeckými, mongolskými či jinými rodiči /předky.

Obrovská ztráta pro český národ...

Zemřel Ladislav Smoljak!!! Už dlouho mně žádná zpráva takhle nezasáhla a já jen těžko hledám slova. To není patos, to je jen šok z odchodu člověka, kterýho jsem osobně neznal, ale kterýho jsme si nesmírně vážil...

Zemřel jeden z "otců" Járy Cimmrmana - postavy, jejíž legendu vytvořili natolik sugestivně, že jsem si do určitého věku myslel, že opravdu existoval...
Doufám, že se dostane do Českého nebe a bude zasedat v nebeské komisi, abychom tam "nahoře" měli aspoň nějaké zastání :)))

Čest jeho památce!!!

(Obrázek převzat z těchto webovek)

Něco pro dobrou náladu...

Ačkoli teď zrovna veselá doba není, počasí taky stojí "za starou belu" (pokud mi někdo sdělí, jaká je cena tohoto artiklu, budu rád), nabízím něco pro pobavení a to kupodivu z dílny našich politiků. Pokud vám to uniklo, nabízím (dle mého názoru) nejvtipnější předvolební spot všech dob a sice knížete Schwarzenberga v roli kapitána lodi TOP 09 :))) Tohle se mi fakt líbííí... :)))

Člověk člověku vlkem...

Původně jsem to chtěl dát v latině, už proto, že je to jedno z latinskejch rčení, který znám v originále, ale co - takhle to bude mít větší výpovědní hodnotu. Chtěl bych poukázat a možná dát do diskuze jeden doklad o tom, že ačkoli je dnešní globalizovanej svět "menší", lidi k sobě moc blízko nemaj a staraj se jen o sebe...

Jelikož do práce dojíždím, tak jsem častým účastníkem hromadné přepravy cestujících a samozřejmě trávim i spoustu času na zástávkách, čekajíc na svůj spoj. A jelikož se většinou nudim, tak sleduju okolí a všímám si různejch věcí a tak mi kupř. tenhle tejden neunikla ani následující situace. Přeplněnej chomutovskej autobusák, tzn., že tam v danou chvíli stála spousta autobusů, jejichž čas ještě nenadešel, což výrazně komplikovalo průjezdy těch nově příjíždějících. Korunu tomu nasadil mladej řidič jednoho z těch miniautobusů, kterej stál v druhý řadě, tj. vedle jednoho zaparkovanýho "klasickýho autobusu", čímž totálně znemožnil průjez danou "uličkou"...

Pochopitelně, že do tý uličky ty nově přijíždějící chtěli a tak jim vždycky couvnul a vrátil se na to stejně blbý místo jako předtim. Říkal jsem si, co to je za individuum, že mu nedochází, že tam takhle překáží, ale pak jsem asi po 10 minutách dostal odpověď. Po tý době totiž tenhle řidič popojel asi 10 m k zastávce, kde již v době mého příchodu stála taková stará paní, která tam pak stála i těch cca 15 minut, co jsem pozoroval ten bus. Paní si nastoupila a autobus odjel. Možná jsem šťoural, ale podle mě to neni v pořádku - jelikož ten řidič stál těch deset metrů od zastávky, tak by pro něj asi nebyl problém tu paní naložit a pak si s ní třeba i popojíždět, což by v jejím pokročilém věku jistě ocenila...

Za vrchol neohleduplnosti, co se autobusáků týče, považuju podobnou situaci v zimním období. Neříkám, že to tak dělaj všichni řidiči, ale ještě teď se do mně dává zima, když si vzpomenu na situaci, kdy ráno čekám na autobus, resp. čekáme, protože je nás tam vždycky "hafo" a tak tam společně mrzneme a přitom autobus stojí opodál a řidič si pěkně v teple čte noviny nebo jen tak kouká po okolí... Musim přiznat, že v tomto případě už ho nenazývám individuem, ale trochu jinak, protože nechápu, co by mu udělalo, kdyby bus najel dřív a lelkoval s náma uvnitř nebo pokud by nechtěl překážet ostatním, tak by nás nechal nastoupit do autobusu na místě, kde parkuje a pak už by jen pro "sichr" najel k zastávce a poté odjel. To by ale od toho řidiče vyžadouvalo určitou dávku soucitu s mrznoucími, což tito řidiči prokazatelně nemají a tak tam budu, resp. budeme příští zimu mrznout zas...

Nevim jak se na to dívaj ostatní, ale pro mně je to důkaz, že ono rčení bohužel stále platí!