Na konci všech válek ...

Ani jsem se nenadál a od mého posledního příspěvku uplynulo čtrnáct dní. V tomto čase jsem poprvé zakusil co to znamená být třídní a kolik různých povinností to s sebou přináší. I přesto jsem si semtam vyšetřil trochu času na četbu tak jsem měl možnost dospět k věcem, o kterých bude dnešní příspěvek... Pravdou je, že poslední dobou se mi do rukou dostávají samé zajímavé knížky a já se z nich mnohé dozvídám a mnohému se učím. K jednomu takovému poznání jsem dospěl velice záhy poté, co jsem vzal do ruky knihu s názvem Umlčené hlasy ( Dětské válečné deníky od 1. světové války po Irák).


Jistě chápete, že pro mne jakožto pro historika to byl název více než lákavý a už jsem se těšil, jaké "perly" z ní vyčtu a budu je moci dávat k dobru v hodinách. Ony jsou vůbec války pro učitele dějepisu určitým požehnáním - jsou plné akcí, bitev, krve a velkých činů, které pochopitelně žáky zajímavý a tak se i látka stává zajímavou a vděčnou. Zajímavé je, že jsem za svůj život nikdy od nikoho neslyšel a ani já to ve svých hodinách nezmiňuji, že by někdo válku jako takovou odsoudil! Prostě jí bereme jako realitu a pouze ji analyzujeme - chronologie událostí, památné bitvy, počty obětí, finanční ztráty, důsledky, ale nikdo neřekne, že válka je hrozná že by se od ní mělo konečně lidstvo distancovat... !!!

Já si tohle uvědomil až nyní, při četbě této knihy, která asi nejlépe odhaluje co je vlastně válka a co se za ní skrývá. Jsou to lidské osudy - ztráty někoho blízkého, ale také víry v dobro, Boha, či cokoli jiného - absolutní zadupání všech hodnot. Asi nejlépe to dokládá hned první deník malé 12 německé holčičky, která je konfrontována s realitou 1. světové války a o svých pocitech si, na přání matky, vede deník. V jednom ze zápisů se skrze korespondenci pře s matkou o tom, že plakat a projevovat lítost není špatné a má to své opodstatnění - jejich "diskuse" začíná matčinou výtkou následovně:

" ... Měla bys ale válku vidět z heroičtější stránky - nesoustředit se na jen na neblahé jevy. Zastiňuje to pak výhled na ušlechtilost naší věci. Nenech se přemoci lacinou sentimentalitou. Naši nepřátelé nám chtějí uloupit naši vlast a naši čest. A naši muži obé brání. ..."

Trochu tendenční výklad uvážíme-li, kdo onu válku rozpoutal a vedl, ale to te´d není postatné! Malá Piete (tak se ona dívka jmenuje), je pořád jen dítě, které sice není na frontě, ale postupně se stále silněji setkává s realitou války a její jí měněn náhled na svět a proto matce oponuje:

" ... Skutečně sice pláču, ale nikoliv proto, že naši muži umírají hrdinskou smrtí - na té je totiž něco opravdu vznešeného. Pláču prostě proto, že umírají - jednoduše jen umírají. Už žádná rána, už žádné večery - jsou mrtví. Když matce zabijí syna, může si oči vyplakat - ne proto, že zemřel hrdinskou smrtí, ale protože už není, protože je pohřbený. Už nikdy se s ním neposadí ke stolu, už nikdy mu nebude moci ukrojit krajíc chleba nebo zalátat ponožku. Stěží tedy bude děkovat, že zemřel smrtí hrdiny. (Maminko, prosím, prosím,m nehněvej se na mne!) ... "

K tomuto poznání došla Piete po pouhých 3 měsících války, za další 2 měsíce mě šokovala opět, totiž Piete přestala věřit v Boha a zdá se, že již ztratila i chuť do života!!! :

" ... Kdyby Pán Bůh vyslyšel naše prosby, nemusel by zemřít ani jediný voják. Ale on je asi vůbec neslyší. Nejspíš načisto ohluchl - ve hřmění všech těch zbraní!
Gretel mne prosila, abych tolik nehřešila. " Něco by se ti mohlo stát, třeba bys mohla onemocnět a potom i umřít," prohlásila. " Věř si mi nebo ne," řekla jsem jí, "vůbec by mi to nevadilo. Předtím než začala válka, by mi to vadilo. Ale nyní již ne... "

Tento zápis je datován 5. listopadem 1914 a asi nejlépe dokumentuje to , co je NEJEN na konci všech válek...

Pár obrázků z prázdnin :)

Schonbrunn - perla Vídně - fakt stojí za to ...

I ve Vídni se najde irská hospoda, kde si člověk může dát dobře vychlazenýho Guinnesse :)))

Rakouský parlament - opravdu reprezentativní budovka ...

Hofburg - srdce někdejšího Rakouska - Uherska

Vídeň a Strauss - opravdu silné spojení ...

Tak trochu jinej záchod :))) Navštivte Hundertwasser vilage
Prátr - fakt doooost dobrý :)))

Masová turistika

Klasika - ráj plážových povalečů ...

Můj dům, můj hrad v praxi - tohle je opravdu něčí soukromej "domeček" ...

Některý symboly jsou prostě všude :)))

Už zase skáču přes kaluže v 7 hodin ráno... Aneb jsem zpět z prázdnin

Bohužel už je to tak... Ty strašně dlouhý, letní prázdniny, který nám učitelům ostatní pracující zčásti právem závidí jsou zase pryč a já se od včerejška zase vyskytuju na půdě svého domovského ústavu a potýkám se s úkoly, které jsou mi přisuzovány nebo vyplývají z postavení nastávajícího třídního učitele ... Ale nač plakat nad rozlitým mlékem - ty necelý dva měsíce nebyly vůbec špatný a já se teď můžu směle ohlédnout a zavzpomínat :)))

Letošní prázdniny začaly klasicky tím, že jsem se cca týden "vylizoval z ran," kteréžto mi způsobil závěr školního roku, pololetní písemky a uzavírání známek, což bytostně nesnáším!!! Naštěstí je můj organismus stále ještě relativně mladý a tak jsem po týdnu vstal jako Fénix z popela a znovuzrozen jsem začal plánovat co a jak podniknu...

Co se července týče byl z obou prázdninových měsíců klidnější - po probuzení a snídani jsem většinou skoukl reprízu Přátel a vyrazil někam za sportem, odpoledne jsem si pustil ňákýho filmíka či něco podnikl - prostě režim, kterej by mi vyhovoval celoročně, ale jsem realista a i za těch pár tejdnů jsem rád :))) Abych nezapomněl, tak i v červenci jsem absolvoval jednu vyjíměčnou událost a sice v den, kdy se v Kadani konal "rokáč" jsem v Domažlicích přihlížel sňatku jednoho z mých kumpánů z vejšky, což se pak pochopitelně slavilo dlouho do noci - parádní akcička ;)))

Konec července a začátek srpna jsem pak strávil ve slunném Španělsku, a ačkoli jsem tuto dovolenou strávil jako klasický plážový povaleč, dospěl jsem zde k jednomu hlubokému poznání. Vzhledem k volbě lokality, která byla dle katalogu "poněkud živější a vhodná pro mladé lidi," jsem za dobu dovolené nabral slušnej spánkovej deficit způsobenej faktem, že noční klid těm smečkám německejch, holandskej, francouzskej a italskejch teenagerů zdá se nic neříká a já si v tu chvíli vzpomněl na "naše děcka" ze školy, který jsou v porovnání s touhle zvěří andělé :)))

Posledním z velkých momentů prázdnin byla dlouho plánovaná a stejně dlouho odsouvaná návštěva Vídně. Tu jsem absolvoval minulý týden a musím říct, že mně absolutně nadchla. Během 2,5 dne jsem absolvoval obrovskou sightseeing tour a troufám si tvrdit, že jsem viděl vše podstatné - Hofburg, Schonbrunn, Stepansdom, Parlament, všechy městská divadla, Státní operu, muzea - pravda vše vykoupené potem a asi desítkou puchýřů, ale nelituju :))) Nejspíš sem dám nějaký fotky pro představu :) Ale nejsilnější zážitek jsem si přeci jen odnesl z Prátru, kde jsem se nechal ukecat na dvě, dle mého názoru šílené atrakce, které mi přinesly cca 8 min absolutního strachu a děsu a na které teď s odstupem rád vzpomínám a jsem rád, že jsem na ně nakonec šel - jen škoda, že mě brácha, kterej to všechno způsobil nevyfotil ihned poté - protože takhle alabastrovou pleť už asi jen tak mít nebudu :))))

Tolik tedy moje prázdniny v rovině zážitků - nyní bych se rád na moment věnoval i některým událostem - vezmu to retrospektivně a začnu olympiádou v Pekingu... Bezesporu skvělé hry,, bravurně pořadatelsky zvládnuté, divácky atraktivní, zkrátka paráda... Nicméně stejně jako jsem denně sledoval jednotlivé výkony sportovců jsem denně v Lidovkách nevynechal malý oddíl z dílny Amnesty international o pozadí her a osudech lidí, kteří byly Čínou umlčeni a odstaněni z očí, aby onu idylu her nenarušovali! A to byl jen střípek toho, co nebylo v televizi vidět... Chápu, že politika a sport by se příliš slučovat neměli, leč nemůžu se zbavit dojmu, že v tomto případě byl Západ až příliš "mlčenlivý soudruh" a promeškal tak šanci pomoci nejen Tibetu, ale i samotnému čínskému lidu, který jakkoli početný nemá sílu se vzepřít režimu, který jej už téměř 50 let sužuje...

Druhá poznámka se pak bude týkat gruzinsko - ruského konfliktu, který považuji za přímé porušení mezinárodního práva - musím přiznat, že ve mne postoj Ruska vyvolává značné obavy, protože rétorika, kterou jeho představitelé volí se mi vůbec nelíbí. Podle vyjádření Rusů přijeli do Jižní Osetie zachránit ruské občany trpící pod nadvádou Gruzie - kdysi ( idyž ne zas až tak dávno), chtěl taky jeden státník chránit své občany žijící a trpící na území jiného státu a proto nejprve připojil Rakousko, pak zabral tomu státu pohraničí a nakonec ten stát zabral celej! A pak rozpoutal světovou válku... Možná je to příliš silná paralela, ale vzhledem k tomu, že se Rusové z Gruzie příliš nadšeně nestahují a naopak se tam zakopávají bych odsouzení tohoto přirovnání ponechal na pozdějc ... Navíc Západ se zatím taky příliš neozval a tak se osud Gruzie stále nejistý... Nu doufejme, že se tentokrát pletu, ale appeasement by v tomto případě opravdu nebyl to pravé ořechové ...

Nejmuslimštější reakce...

Po krátké odlmce jsem zase zpět a tentokrát se budu tak trochu "šťourat" v islámu. Jak sami uvidíte, bude to opravdu jen okrajově a na rozdíl od většinového názoru na muslimy je hodlám chválit! Zároveň bych rád předem upozornil, že tentokrát to bude poněkud vizuelně nezajímavé, tj. bez obrázků, protože nechci dělat lidem a věcem, o kterých budu mluvit reklamu...

Jak jsem se tu již onehdá vyznal, je mou prioritou buddhismus (možná i proto, že není nábožentvím!), nicméně to neznamená, že bych se o jiné filosofie a náboženské systémy nezajímal. A právě ze zvědavosti jsem si již před pár lety sehnal výtisk Koránu, ten přečetl a snažil se udělat si na to, co je v něm udělat názor. Stalo se a já si od té doby nemyslím, že být muslim znamená mít vrozené sklony k terorismu, které se plně rozvinou soustavným studiem Koránu ...

Krom již zmíněného terorismu se poslední dobou hovořilo o muslimech v souvislosti s jejich bouřlivými reakcemi na karikatury proroka Mohameda a všichni se strašně divili, že se muslimové tak vztekají kvůli takové "hlouposti". No já bych chtěl vidět, co by dělali katolící třeba v Polsku, kdyby některé tamní noviny otisly karikaturu Ježíše Krista či nedejbože Jana Pavla II. !!! Všichni by pochopitelně sdíleli rozhořčení všech katolíků nad takovou hanebností a mě by nezbylo než s nimi souhlasit, ale proč tedy ti katolíci nemají stejné pochopení pro hanobení muslimských symbolů???!!! A přesto došlo tento týden k události, která předvedla lidem u nás a doufám, že zprostředkovaně i lidem "venku", že muslimové dokáží být velice tolerantní a to i v případech, ve kterých by se mohli právem ohrazovat a klidně se i hlasitě ozvat.

Jedním z posledních projevů svobodné vůle a zároveň nesnášenlivosti vůči neznámemu je film FITNA nizozemského politika Geerta Wilderse. Dle Wilderse má odhalovat pravou podstatu islámu, což se snaží dokázat vybranými citacemi z Koránu podbarvenými např. záběry z 11. září 2001 a dalšími "stimulanty". Mě osobně se tenhle film hrubě nelíbil a považuju jej za projev krajní xenofobie a výplod člověka hrajícího na módní notu antiislamismu. Dle mého názoru by v žádném případě neměl být šířen a jeho jediná kopie by měla být uchována pouze jakožto učebnicový příklad účelové manipulace a svědectví o naší době pro poučení budoucích generací...

Co se týče českého prostředí, stal se tento film předmětem zkoumání policejních orgánu a kvůli nejasnostem, zda-li není jeho promítání porušením zákona. To se nakonec neprokázalo a tak jsou jeho produkce v mezích zákona a my se s nimi budeme moci tu a tam setkávat. Konečně se po sáhodlouhém úvodu dostávám takříkajíc k jádru věci a to k pochvale muslimů. Právě ti čeští, přesněji řečeno moravští se totiž, podle mého názoru, zachovali opravdu vzorově a na rozdíl od svých souvěrců ve světě se s Fitnou vypořádali jak si zaslouží. Sami ji toto pondělí promítli a poté nabídli divákům možnost diskuze s předsedou Islámské nadace v Brně!!! A právě za takový přístup je maximálně chválím a věřím, že alespoň přítomní diváci si o muslimech a islámu malinko poopravili názor. Doufejme, že se tato akce stane vzorem pro další podobné...

Pokud vás to zajímalo, tak podrobnější informace naleznete zde ... :)

No comment!

Tak dneska do třetice - tentokrát toho zlého. Bez nějakýho většího rozpitvávání je tohle spot z nový kampaně Amnesty International, která je namířená proti nestandartním "vyšetřovácím metodám" CIA, které zcela nedávno obhajoval prezident Bush...

Tak tedy WATERBOARDING ...

" Vysavači"

No dneska zas budu vyjímečně plodnej a tak si dám ještě jeden příspěveček, na nějž jsem teď přišel. Vzpomněl jsem si totiž na svůj včerejší zážitek z čajovny a tak bych dnes rád zauvažoval nad fenoménem "Vysavačů"...

Z uvozovek je jasný, že zde nehodlám uvažovat nad luxem a jeho variacemi, ale spíš nad zcela unikátní mutací rodu HOMO, jež je svému okolí stejně nebezpečná jako všudypřítomná reklama... Jde o jedince, kteří se od majority fyziologicky ani psychicky nijak neodlišují - jsou však nadáni zvláštní schopností, jež asi nejlépe vystihuje působení televizoru na člověka ve Svěrákově AKUMULÁTORU. " Vysavači" jsou totiž jedinci, kteří z vás svou přítomností a projevem zcela zaručeně vysajou veškerou energii, dobrou náladu, pohodu - zkrátka všechno to, co člověk uprostřed pracovního týdne střeží jak "rodinné stříbro" a kvůli čemuž člověk navštěvuje místa jako čajovny, masážní salony či bary ...

Mě se to bohužel stalo včera, kdy jsem byl konfrontován se skupinkou žen středního věku, které se upelešili v salonku v čajce, k němuž já byl toho času zády. A právě v jejich středu byl přítomen " Vysavač!" Tento byl osobou ženského pohlaví s pěkně nepříjemným hlasem ( bohužel navíc učitelkou, jak jsem záhy chtě-nechtě vyslechnul), která se svojí tlupou zacházela stejně jako s dětmi ve třídě a sice: je stabilně převyšovala hlasitostí svého projevu a řídila diskuzi, resp. provozovala permanentní monolog o svém životě a trápeních v práci a jinde :(((

Tomuto utrpení jsem hrdě vzdoroval cca půl hodiny a to jen kvůli tomu skvostnýmu čaji, kterej jsem si chtěl dopít a pokud možno i vychutnat. Nicméně jakmile jsem dopil, tak jsem raději vyklidil pole a byl rád, že jsem si udržel alespoň zbytky dobré nálady, která mi pak vydržela a kterou jsem pak pro jistotu podpořil pár žejdlíky plzeňského elixíru :))) Každopádně to bylo tentokrát o fous a tak si na závěr neodpustím jednu radu : Potkáte-li "Vysavače a je-li vám milé zdraví vaše, nehrajte si na hrdinu a okamžitě opusťte daný prostor- vaše psyché vám za to bude vděčná!!!

Děti v ringu...

Tenhle týden bych se rád podělil o názor na téma, které v současnosti doslova hýbe médii ve Velké Británii a sice Zápasy dětí v ringu...

Asi tím nejpublikovanějším obrázkem je tato fotografie teprve 5tileté plačící Mii, která se má utkat se svým stejně starým bratrem-dvojčetem...

(převzato z webových stránek deníku The Daily Mail)

Nevím jak se na to dívate vy, ale já z tohohle obrázku nabyl dojmu, že to děvče zrovna moc chutě do zápasu nemá... To neni sarkasmus, jen konstatování, které bych rád dal do kontrastu s vyjádřením otce obou dětí, který je z toho, že jeho děti trénují a zápasí vyloženě nadšen. Nejhorší na tom je, že tento nadšený sportovní fanda má o vztahu svých dětí k boxu jasno: " Miah to miluje - je v tu chvíli jako baletka s boxerskými rukavicemi... " To jak si to užívá je vidět hned na dalším snímku ...

(převzato z webových stránek deníku The Daily Mail)

No nevim, já osobně mám po těchto smímcích chuť si navlíct rukavice a jít si to s tim skvělým otcem vyjasnit mezi provazy!!! :( Ale abych to vytrhával z kontextu, doporučuju si pročíst příslušnou pasáž zde (v AJ), kde se mimo jiné dozvíte, že Mie otec nabízel, že může s boxem kdykoli přestat ( o čemž já dost pochybuju!) ...

Mě osobně bojové sporty v žádném případě nevadí, sám jsem kdysi tak trochu zápasil a dodnes se na zápasy rád dívám. Nejsem ani proti tomu, aby se děti učili bojovým uměním - jen zápasit by měli až od určitého věku - ve věku, kdy si budou moct opravdu vybrat a nebudou se tlouct jen pro potěšení a ukojení představ jejich rodičů...

Netradiční seminář z dějepisu...

Díky zájmu studentů realizuju v tomto školním roce výběrový dějepisný seminář zaměřený na různé události z dějin 20. století. Musím říct, že mě tahle dvouhodinovka opravdu baví a jsem za ni moc rád a tak se snažím, abych své semináře věnoval zajímavým tématům. Již zmíněná výběrovost mi navíc umožňuje si témata nejen vybírat, ale i se odchylovat od původně navrženého sylabu a reagovat tak na aktuální události. A tak tomu bylo i s impulsy k volbě tématu pro dnešní seminář...

Tentokrát jsem se nechal vtáhnout do tématu Tibetu, o který se již několik let zajímám, ale nechtěl jsem se přidávat do proudu řečníků. Nakonec jsem to nevydržel a nejprve napsal příspěvek na blog, pak mě napadlo, že by nebylo úplně od věci věnovat tomuto tématu i seminář. Jako vždy jsem začal pátrat po dalších informacích a pak jsem to, co jsem chtěl sdělit zpracoval v mém oblíbením Powerpointu. Zatím to je pořád "klasika", ale už na to jdu... :)))

Abych to už neprotahoval, tak netradičním bylo prostředí, ve kterém jsem se rozhodl tento tématický seminář pořádat. Jakožto milovník čaje čas od času navštívím zdejší útulnou čajovničku Sněžný drak, kam chodím moc rád nejen kvůli čaji, ale i na pokec za Honzíkem, který tam dělá čajníka. No a navíc znám i oba majitele ( jeden z nich bývalej gymplák ), což je taky bonus. Zkrátka a dobře mě napadlo, že téma jako Tibet by se do čajovny parádně hodilo a "děckám" by se to mohlo líbit. Nelenil jsem a svůj nápad dohodl nejprve s majitelem a potom i s Honzíkem. Nu a když to bylo "upečený," začal jsem se na celou akcičku fakt těšit. Včera jsme své seminárníky svolal a "tajemnej jak hrad v Karpatech" jsem jim pouze sdělil, že tentokrát bude seminář trochu netradiční a že se sejdem v 8 ráno ve městě... :)))

Ráno jsem vyrazil brzy, ve škole jsem byl v 7, něco narychlo ještě upravil, sbalil si potřebnou techniku a vyrazil směr čajovna. Tam už v plný parádě úřadoval Honzík, kterej chystal čajíky, které jsme pro akci vybrali a já začal chystat techniku. Mezitím se na určením místě srocovali moji seminárníci, zatím stále netušíce co se bude dít. :) V 8 jsem tedy vykoukl z čajovny a pozval je dovnitř. Byli trochu zaskočení, ale když si posedali a já jim vysvětlil, jak to bude probíhat, tak se zorientovali...

Přiznám se, že i přes všechny přípravy mě nakonec trochu zradila technika a tak jsme museli oželet videoukázku a studentům musel stačit čaj a moje téměř hodinová přednáška. I tak mám z celé akce dobrý pocit a ani absence videa nakonec nevadila - ve zbylé půlhodince jsme poklidně poseděli, dopili čaje a celou akci tak zakončili... A tak tedy skončil jeden netradiční seminář, který doufám nebyl poslední... :)))

ZÍTRA TU BUDOU FOTKY ...

O kondičče a´ la Buster Martin ...

Pokud vám jméno v nadpisu nic neříká, nic si z toho nedělejte - já si ho taky zjišťoval až dnes. A kohože jméno jsem to hledal? Hledal jsem jméno pro mě naprosté sportovní senzace - abych se nedopustil nějakého fau paux nazvu ho jedním z nejstarších maratonců na světě :) Je mu 101 a zcela nedávno zaběhl Londýnský maraton - ufff...

Trochu jsem zapátral a nestačil jsem se divit. Buster Martin se narodil roku 1906, samozřejmostí byla vojenská služba a také účast ve 2. světové válce. Od svého odchodu do civilu (1955) pak už jen pracoval - což dělá i teď, protože se v penzi nudil. Mimo svého zaměstnání se také dostal do hitparád se "skupinou" The Zimmers (skupinka 40 důchodců) a singlem My Generation (předělávka songu od The Who ).

FINÁLNÍ SCÉNA Z MY GENERATION

V současnosti pracuje u známé londýnské instalatérské společnosti a jako "vedlejšák" má sloupek v časopise FHM (ForHimMagazine). Jo a taky je považován za nejstaršího zaměstnance ve VB ... Slušný né ???

Ale zpátky k jeho sportovnímu výkonu ... Každýho hned napadne jak to zopakovat - jasně trénink bude nezbytnej, ale jak se dostat na těch 101 let? Zdravá životospráva, nechlastat. nekouřit - klasika. A ono nic - ani nápad - Buster doteď kouří a pije alkohol - dokonce i v přestávka maratonu doplňoval tekutiny pivem !!! No je to vážně unikát ... :)))

Můj obdiv k výkonu tohohle samorosta je o to větší, že můžu srovnávat. Kdysi na vejšce (kam bych se z fleku vrátil) bylo období, kdy jsem kondičně běhával 10 km, což neni žádná extra dlouhá trať, ale zabrat člověku dá... Upřímně si nedokážu představit, že bych si tu dávku tehdy zčtyřnásobil!!! Navíc jsem se dneska odhodlal k pokusu o navrácení mého zpohodlnělého těla dokondice a zaběhl si na úvod opatrný 2 kiláčky... To byl teda nápad - po doběhu mi málem vyskočilo srdce z hrudníku! Ale přežil jsem to a tak jsem mohl napsat tenhle článeček - díkybohu :)))

Filmové zážitky tohoto týdne ...

Tenhle týden jsem (stejně jako jindy) věnoval část svého volného času filmíkům dle vlastního výběru. Většinou je to otázka mé aktuální nálady a rozpoložení a tak tomu bylo i tentokrát, ikdyž filmy z tohoto týdne na mne měli nezvykle silný dopad...

Tím prvním byl filmík, kterej jsem viděl už kdysi dávno a z kterýho už jsem si skoro nic nepamatoval, jen že se mi tenkrát líbil - SISSI. Jojo, tahle romantická vecička o ne zrovna romantickém životě někdejší rakouské císařovny Alžběty, mě zasáhla na plný pecky a sedla mi přesně do nálady.
Čímto? Asi tou zvláštní, poklidnou poetikou tohohle filmíku, kterej mi dopřál 105 minut absolutní relaxace, znásobenou možností kochat se krásou 17tileté Romy Schneider, která mě fakt dostala. Snad ironií osudu pak ani ona, stejně jako žena, kterou ve filmu ztvárnila, v budoucnu neměla příliš romantický život( viz. link) ...

Co dodat - nechci se tu příliš rozplývat, každopádně zítra si koupim 2. díl a s chutí si ho dám :) No a abych tak trochu zdůvodnil své vyznání Romy Schneider, dávám k dobru ještě pár jejích foteček...

No ale to nebyl jedinej filmík, kterej mě tenhle týden oslovil! Ten druhej mi vcera nabídla Nova a tentokrát už jsem si toho z děje pamatoval mnohem víc a na film se moc těšil. Byl to Obávaný bojovník s Jet-lim v hlavní roli. Na tomhle filmíku se mi líbí filosofie, která tenhle film (na rozdíl od jinejch, na kterejch jsem vyrostl) prolíná. Tím neříkám, že bych klasický hong-kongský filmy zatracoval, ale přece jen tohle už je jiná liga. Je to film o vývoji jedince a různejch vlivech, který ho formujou - hlavní hrdina neni klasickej klaďas, ale k poznání se dostává skrze fatální životní omyly. Co se mě týče, poslední dobou se posouvám kupředu podobně, ikdyž mé omyly nejsou naštěstí tak fatální - každopádně mě tenhle filmík přivedl na myšlenku oprášit své chabé bojové schopnosti... No uvidíme :)))

Tibet a česká politická scéna aneb Vyslat či nevyslat premiéra Topolánka do Pekingu?

Po několika dnech vnitřního boje jsem se rozhodl zapojit se do v současnosti bezesporu módního tématu a přispět svou trochou do mlýna na téma Tibet. Předem bych rád zdůraznil, že jsem to původně udělat nechtěl, jelikož v této otázce nejsem tak zcela nestranný, protože mě buddhismus a Tibet zajímají již několik let a k Jeho svatosti Dalajlámovi chovám hlubokou úctu a vážím si ho. Nicméně ani to by na věc nemělo mít vliv a navíc zde (až na vyjímky) nehodlám prezentovat své názory, ale spíše se pozastavit a zhodnotit vývoj této otázky částečně ve světě a na našem politickém kolbišti...

Předpokládám, že otázka Tibetu je díky pozornosti, která je jí v současnosti věnována, známá snad všem, přesto si jakožto částečně deformovaný učitel dějepisu neodpustím kratičký exkurz do historie...

Jádro celého problému lze nalézt v 50. letech minulého století, kdy se nově vzniklá ČLR (1949) po krůčcích začala Tibetu zmocňovat, až jej nakonec v roce 1959 celý obsadila a násilně připojila! To je historický konsenzus, který je uznáván většinou světa, ikdyž i tady existují názory a teze odlišné a nemusejí být zrovna "MADE IN CHINA"... Když už jsem se rozhodl, že se do toho pustím, okamžitě jsem si vzpomněl na jeden článeček mého "oblíbeného" sociálního demokrata J. Paroubka, který k tomuto tématu publikoval následující:

" ČSSD je demokratická politická strana, navazující na exilovou ČSSD, proto patří otázka dodržování a ochrany lidských práv k základním pilířům jejího programu. Jsme proti násilí a porušování lidských práv. Vyzývám proto obě strany sporu k nenásilnému řešení nastalé situace.
Mnohokrát v minulosti jsem zdůraznil, že dalajláma je mužem reformně-socialistických názorů. Je to tedy muž názorů velmi blízkých sociální demokracii.
Každá země musí dodržovat kulturní a politickou autonomii svých etnik a dbát na dodržování lidských práv. Je přitom zřejmé, že Tibet je od roku 1720 integrální součástí Číny. "

A je to... Tibet je již téměř 300 let součástí Číny a Dalajláma je reformní socialista. Musím trochu škodolibě uznat, že nad tímto vyjadřením Jiřího Paroubka jsem se doslova "tetelil blahem", protože je to taková demagogie, že jsem v první chvíli nevěděl, jestli mi ten čaj, co jsem ho u čtení citovaného příspěvku onehdá pil nějak nezkvasil a já se lidově řečeno "nesťal" :))) Otázkou zůstává, proč se tedy Tibeťané v čele s reformním socialistou nedokážou s Čínany - taktéž socialisty dohodnout, a co to pořád mají s nějakým násilným připojením Tibetu, když ten už dávno součástí Číny byl ??? Nu dost sarkasmu, to téma je bohužel vážnější a tak se vraťme k meritu věci...

Svět se k bojkotu OH v Pekingu fakticky ji ž vyjádřil - MOV i evropské olympijské výbory jej odmítli a tak sportovci do Pekingu zaplaťpánbůh pojedou a politikům tak už zbývá pouze bojkot politický a to navíc individuální. V podstatě se jedná o to, zda-li se zůčastnit či nezůčastnit úvodního ceremoniálu, což zatím odmítl např. princ Charles, vyzývá k němu Richard Gere, uvažuje o něm prezident Sarkozy a nejspíše i mnozí další-naše politiky nevyjímaje...

Právě dnes se na Aktualne.cz objevil článek "Má Topolánek jet do Pekingu? Ministři jsou proti, " který byl poslední kapkou , která mě donutila k napsání tohohle sáhodlouhého příspěvku. O výsledku informuje již titul článku, co však stojí za pozornost jsou názory jednotlivých ministrů, přičemž 2 z nich (podle mě ty nej) bych tu rád zmínil. Tak tedy názory na účast premiéra v Pekingu dle Nečase a Řebíčka:

Petr Nečas: "Nehlasoval bych pro. Nevidím důvod, proč by měl český premiér cestovat přes půl planety kvůli události, která je spíše šoubyznysem."

Aleš Řebíček: "Protože ta otázka neleží na stole, zatím jsem neměl důvod vytvořit si pevný názor."

Tak ministr dopravy neměl důvod si utvořit pevný názor ... A proč by taky měl! Pravdou je, že myslet si, že případná neúčast zrovinka českého premiéra by čínskou vládou nějak hluboce otřásla je vrcholem naivity nebo přehnaného sebevědomí českých politických elit ( o již dříve avizované neúčasti pánů Bursíka a Lišky ani nemluvě.) Pravdou je, že o Tibetu debatuje téměř každý, ale o stanovisku toho nejpovolanějšího se nikde nemluví. A přitom by to měl být právě Dalajlama, na jehož popud by svět měl podnikat nějaké kroky - otázkou je, zda-li je jeho názor na OH vůbec znám?

Odpověď zní ano a vůbec není těžké se k ní dobrat. Vy, které otázka Tibetu a osobnost Dalajlamy začala alespoň trochu zajímat a ovládáte jazyk Shakespearův, vězte, že existuje webovka, která vám toho může mnoho dát!!! A právě odtud je i úryvek z Projevu Jeho Svatosti k tibetskému lidu, jehož pasáž o OH jsem si dovolil přeložit:

" Konání OH v tomto roce je věcí obrovské pýchy pro 1,2 miliardy obyvatel Číny. Již od samého počátku jsem konání OH v Pekingu podporoval a můj postoj k tomuto tématu se nezměnil. Jsem toho názoru, že by Tibeťané neměli OH nijak bránit a klást překážky. Je legitimním právem každého Tibeťana bojovat za své svobody a práva, nicméně by bylo zbytečné a ničemu by nepomohlo, kdybychom podnikali něco, co by vedlo k nenávisti v myslích obyvatel Číny. Na druhou stranu si však potřebujeme pěstovat víru a respekt v našich srdcích a to za účelem vytvoření harmonické společnosti, která na základě používání síly a zastrašování být vystavěna nemůže. "

Tolik tedy z projevu Dalajlamy - myslím, že již bylo napsáno dost a tak už nechám tento článek jen působit ...

Tak dnes ještě jeden ... Anglie 2008

Předem upozorňuju, že takováhle četnost příspěvku je opravdu vyjímkou, ale řekl jsem si, že se nakonec přece jen trochu ohlídnu a sice o týden zpět, kdy jsem strávil nějakej čas ve staré dobré Anglii..

Po vcelku strastiplné cestě (výrobci autobusů jsou asi trpaslíci, protože jinak si nedokážu vysvětlit ten malej prostor, které je člověku v autobuse vymezen) jsme ve ST ráno dorazili do Londýna a naše tour po slavných místech Aglie začala. Nehodlám se tu o všem rozepisovat a tak bych to shrnul do několika sousloví: program pestrý, průvodce neuvěřitelně nadšený a skvěle připravený, jídlo ucházející, zkušenosti k nezaplacení - zkrátka a dobře mooooooc, mooooooc povedená akcička. No a abych tu jen nemluvil do větru, dávám k dobru i pár obrázků...

Full English Breakfast - opravdu dobrůtka (obzvláště slaninka)


Dva kohoutky - vyspělá země, ale tohohle se zbavit nedokázali :)


Růže pro Dianu (před Buckingham Palace)- osobnost, na kterou se nezapomíná!


Tiddles - první anglická kočka, kterou jsem poznal :)))


Madame Tussaud´s - jestli to není poznat, tak ho šktím, což odráží můj postoj k nacismu, fašismu a jinejm od nich odvozenejm -ismům !!!

Po x-té ...

Tak už zase začínám - steží si dokážu vybavit pokolikáté a tak jsem se tentokrát schoval za elegantní výraz po x-té. Dlouho jsem tu nebyl a za tu dobu se toho docela dost událo. Nebudu se ohlížet zpět, přece jenom už je to historie :))) Každopádně to byl zajímavej čas a život mi za tu dobu stihl dát pár docela drsnejch lekcí, ale jak se říká: "Vše zlé je pro něco dobré" a "Co Tě nezabije, to Tě posílí" a tak nějak se k tomu stavim i já...

Jednou z věcí, které jsem si z těch lekcí odnesl je opětovná chuť do práce, která u mě byla předtím vcelku nedostatkovým zbožím a můj pedagogický optimismus, resp. jeho zbytky se krčili kdesi v koutě mé duše a pomalu skomíraly ... Teď je stav mého optimismu v normálu, tj. hladina je na rozumné míře bez přehnaných očekávání, ale udržující mě v chodu :)))

Ale proto jsem se do psaní znovu nepustil... Důvodem je silný dojem, který na mne zanechala dnešní gymplácká akademie (více informací zde, viz. jarní akademie), která se konala na "Střeláku" a na kterou jsem se v podvečer vypravil. Pravda trvala cca o hodinu dýl než jsem původně očekával a já kvůli tomu pak musel změnit plány, ale upřímně řečeno jsem toho nelitoval !!! To že máme ve škole spoustu skvělých muzikantů jsem věděl a opět všichni bez vyjímky excelovali!!! Ovšem opravdovým překvapením pro mně byla vystoupení ostatních studentů - nemuzikantů!!! Tolik skvělého humoru a vtipu, tvůrčího talentu a sebevědomí se kterým se jednotliví aktéři na pódiu pohybovali bych u řady z nich nečekal... Nehodlám zde někoho vyzdvihovat, ale zcela upřímně mohu říct, že primou počínaje a některými studenty maturitních tříd konče připravili ZAPLNĚNÉ Střelnici skvělou podívanou a mě donutili o mnohých z nich přemýšlet a popravdě si o některých i poupravit mé dosavadní mínění...

Btw. málem bych zapomněl na naši novou školní kapelu - je to sice věkem (dobou existence) ješte "novorozeně," ale válí to teda fakt slušně :)))