Bezcenná cena...

Jelikož jsem tu zase nějakej čásek nebyl - musím se zase trochu ohlížet zpět... Pokud bych měl vybrat jednu z událostí, která mě opravdu zvedla ze židle, zvolil bych bez váhání - udělení letošní Nobelovy ceny za mír...

Letošní Nobelovu cenu za mír totiž získal bývalý americký viceprezident Albert Gore společně s Mezivládním panelem pro změny klimatu (IPCC). Chápu, že ekologové jásají, ale já se zrovna dvakrát neraduju! Ne, že bych byl proti ekologii, ale zisk Nobelovy ceny za MÍR za "pár" přednášek o globálním oteplování mi nepřijde zrovna košer... Vezmu-li navíc v potaz, že mezi nominovanými byla i žena, která stejně jako sir Nicolas Winton během 2. světové války zachránila mnoho židovských dětí- jsem z rozhodnutí komise vyloženě zhnusen...

A to ještě není všechno - v rámci svého zhnusení jsem zapátral v historii Nobelovy ceny za mír a nestačil jsem se divit!!! Kromě dle mého názoru zcela zasloužených laureátů ceny, jakými jsou např. Martin Luther King, Matka Tereza, Michail Sergejevič Gorbačov, 14. dalajláma (Tenzin Gyatso) - je totiž držitelem této ceny i Jásir Arafat! A raději ani nechci vědět, kdo včechno byl na tuto cenu nominován a z různých důvpdů byl opomenut a cena připadla někomu "méně vhodnému..."

Je to jen můj názor a v žádném případě bych nerad znevažoval jednotlivé kandidáty, ale přinejmenším u některých poctěných by se jistě našel někdo "vhodnější"...

Posledních 31 dní...

Tak jsem tu zas ... Po měsíci ... Tentokrát však zasáhla vis maior a upoutala mě na čas na lůžko... Teda jestli něco nesnášim, tak jsou to nemoce :(((

A co se během toho měsíce stalo, respektive o co jsem za ten měsíc přišel? Má nepřítomnost ve škole mě stála 2 týdny vyučování a možnosti posunout se v látce dle plánu a moji čtvr´táci tak zůstali ochzeni mimo jiné o témata jako "Rusko za posledních Romanovců" či "americká občanská válka" ... Já přišel o tři víkendy, které aktuálně trávím osvobozující fyzickou prací a díky tomu se práce zastavila... Přišel jsem o divadelní představení Petrolejové lampy. Za vůbec největší ztratu však považuju to, že jsem se nemohl zúčastnit třídního srazu naší základky po 10ti letech, kterej jsem, spolu s jednou osůbkou, svolal a zorganizoval, všechny jsme obvolali, sehnali kontakty atp. No a nakonec jsem to byl já kdo se neukázal... :(

Na druhou stranu jsem jen netratil ... Krom jiného jsem například objevil nové televizní pořady a seriály, které jsem normálně neměl šanci ani čas sledovat (někdy naštěstí), také jsem měl čas na čtení a jako vůbec největší pozitivum vidím v získání nových "e-přátel" (Bůh žehnej internetu). Je úžasný, že člověk může z postele debatovat s lidma na druhým konci planety :)))

Vlastní limity...

Dneska to bude z jinýho soudku. Právě jsem dokoukal jeden zajimavej filmík a jak už to tak bývá, pokud je ve filmu něco víc než děj, začínám horečně přemýšlet a bilancovat... Tenhle filník byl o Robertu F. Kennedym a jeho životě od smrti bratra (JFK) po jeho vlastní zastřelení.


Přiznám se, že mám pro oba Kennedyovce slabost a to i přesto, že je jasný, že to nebyli žádní světci. V dětství jsem je posuzoval podle sympatií - měl jsem pocit, že takoví sympaťáci prostě museli být skvělí lidé, kteří vždy konali dobro... Nicméně během studií jsem pochopitelně narazil i na informace, které s mým dětským nazíráním na ně příliš nekorespondovaly a zjistil jsem, že to nebyli žádní klasičtí "klaďáci", ale že se během svého života i slušně "ušpinili"...

A dnes? Mám pro oba stejnou slabost, kterou jsem měl jako kluk - jen s tím rozdílem, že vím i o jejich negativech. A to je přesně můj náhled na velké postavy dějin i současnosti - žádný člověk není schopen konat absolutní dobro a proto oceňuji především jejich přínos lidstvu, ideu, kterou světu dali a cenu, kterou za to zaplatili. Pravda, zrovna bratři Kennedyové jsou z mého pohledu trošku oříškem, protože těch negativních činů taky nebylo zrovna málo, ale i tak je v jejich životech patrný obrat (možná jakési poznání), následované pozitivními skutky. Věřím, že kdyby měli více času - dokázali by udat ještě víc dobra a já bych měl po problému... Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl ...

Vždycky mě zajímaly osudy a hlavně názory velkých myslitelů a, mohu-li je tak nazvat, lidových vůdců. Mám za to, že postavy jako Gándhí, Martin Luher King, Dalajláma a spousty dalších, které bych nerad vynechal, by neměli zůstat v propadlišti dějin a mělo by se o nich ve škole mluvit... Na druhou stranu je mi jasný, že osnovy nejsou nafukovací, ale alespoň zmínit se o nich musím. Právě proto, mě zaskočilo, že v již zmiňovaném filmíku objevil postavu, o které jsem něměl ani tušení a co je trestuhodnější. o které jsem doposud neslyšel!!! Je jím Cesare Chavez, který je ve filmu docela trefně charakterizován jako "Martin Luther King pro Latinoameričany"...

Trochu jsem pátral na netu a musím jen souhlasit - co mě však zaujalo byla , myšlenka v jeho filmovém projevu o nutnosti konat ve prospěch jiných i za cenu nejvyšší oběti. To mě opět donutilo zamyslet se sám nad sebou a své aktivitě ve prospěch druhých. Vim, že nedělám dost - pro své okolí vcelku ano, ale uvědomuju si, že se vůbec neangažuju ve veřejném životě. Neříkám že mám ambice stát se nějakým aktivistou a rozjet tisíce projektů - bohužel má člověk tolik "malých" starostí a povinností, že mu život plyne takovou rychlostí, že má stěží čas se zastavit...

Nevim, jak to vnímáte vy - ale mě to občas potrápí...

Akt

"Právě jsem se vrátil z Hradu, ehmm totiž ze Střelnice..." :) Omluvte tento chaby pokus io vtip, ale chtěl jsem tenhle příspěvek začít zvesela a nic lepsiho než parafráze tohoto "profláknutýho" výroku mě nenapadlo... Pravdou je, že náš nový KD moc v lásce nemám - je malej a má i spoustu dalších chyb - zkrátka pořád nostalgicky vzpomínám na ten starej, ale tentokrát mi to prostě nevadilo!

Do Kadaně totiž KONEČNĚ zavítalo legendární Divadlo Járy Cimrmana!!! Myslim, že "našincům" není třeba říkat víc, ale pro ty, co snsd (NEDEJBOŽE) o Cimrmanovi nikdy neslyšeli nabízím krátké info. Vystoupení se drželo klasického scénáře, tzn. že jako první přišla na řadu úvodní přednáška - v tomto případě to bylo minimum z Cimrmanologie :) Jako vždy to bylo bezchybný a pokud tam nějaký chybičky byly, tak byly cílený :)

Po přestávce pak přišla na řadu samotná hra AKT... Nemá cenu popisovat děj - koneckonců co do děje se toho ve hře zas až tolik neděje :) - pravdou je, že všichni aktéři podali minimálně 200 % výkon a tomu odpovídal výsledek... Když k tomu připočétám, že jsem tam potkal i pár známejch, který jsem fakt rád viděl, tak mi z toho vychází skvěle strávenej večer, kterej hodlám uopakovat tak brzy, jak jen to bude možné :)))

PRONUNCIATION PRACTICE - FRENCHMAN LEARNING ENGLISH (PINK PANTHER) - VERY FUNNY :)))

Dneska jsem tu jen naskok, abych se podělil o lahůdku, na kterou jsem narazil chystajíce se na zítřejší angličtinu :) Nebudu to protahovat a nechám vás se taky pobavit ... PS: Vhodné i pro neangličtináře, ale angličtinář si "pochutná" víc ... !!! :)))

Bitva začíná - připravte si zbraně... :)))

Tak je to tady - zas nám to začíná nanovo a jak jsem slíbil začnu i s (ne)pravidelným publikováním úryvků ze Študáků a kantorů Jaroslava Žáka... Předesílám, že tak nečiním z žádného jiného důvodu, než nabídnout vám možnost seznámit se s touhle úžasnou prací jednoho z mých kolegů-pedagogů...

Pro dnešní den jsem vybral téma "Študáci versus kantoři", které se, myslím, skvěle hodí právě na začátek roku. Laskavý čtenář jistě promine, že jsem si dovolil udělat jakousi vlastní kompilaci :)))

Mezi kantorstvem a študáky vede se ustavičně drobní válka čili guerilla, jak ostatně nasvědčují termíny jako "koule", "puma", "bombarďák" (profesor) a řada jiných, k nimž postupně dojdeme. Boj zuří všude: ve třídě, na chodbách, na dvorku, před gymnáziem i mimo obvod školy. Bojové metody žactva jsou vesměs obranné a morálně oprávněné, neboť kantoři představují živel útočný, zahajují nepřátelství, a napadení študáci se toliko brání.

(str. 26)

Kdyby byla škola opravdu učilištěm, jak soudí naivní idealisté, museli by žáci odcházejíce domů, libovat si asi takto: " To byl dneska fajn den, to jsme se zase vzdělali!" A pan profesor, kráčeje k obědu, pobrukoval by si spokojeně: "Dnes se mi to podařilo. To jsem je pěkně poučil."
Ve skutečnosti se úspěšný student chlubí: "Dneska jsem ho rozštípl na čtyři kusy," nebo" roztrhl jsem ho jak vopici" (též slanečka), nebo " to jsem hoprobodnul" (přerazil, rozsekal na hadry, polil, přeříz, voddělal, vodkrouhnul).
A krutý prófák se vychloubá ve sborovně: "tak jsem toho klacka Neťuku dneska skřípnul. U tabule ani nezabral, ale já ho hnal trapem!"
Žák, jenž prohrál svou bitvu, ulevuje si: " Ten mne srovnal se zemí (vodrovnal, propích, sklidil, probodnul), vylil mi perka, plaval jsem jak admirál." ....

V tomto nesmiřitelném zápase jest veškerá iniciativa na straně lidu studentského. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, zvané též pecky, bajle, koule, bomby, boule čili sardele, pochopíme, jaké vynalézavosti a podnikavosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele.
Platí tu především známá sportovní zásada - s nejmenší námahou největší možný výkon. Jen výjimečně svědomití mladíci a dívky se připravují na věci, které možno opsat. takové plýtvání energií je u ostatního národa studentského v hlubokém opovržení.

(st. 7-8)

No není to úžasný ?!? Tomu říkám znalost problamatiky... :))))))

Kantor-ideál aneb Odkaz Jaroslava Žáka ...

V předposledním příspěvku jsem sliboval, že jsem objevil zajimavý materiál, kterému bych se rád na svém blogu věnoval. Samotnému materiálu se začnu věnovat zítra, ale už dnes vám nabízím jakési "intro" ...

Zítra načnu další rok své pedagogické praxe a jelikož se ještě stále považuju za (do jisté míry) nezkušeného pedagoga, stále ještě hledám svůj styl výuky... Mou představou je vyučování zajímavé, zábavné, ale hlavně účinné - tj. řečeno laicky : předávat vědomosti s co nejlepší vstřebatelností :) Na začátku roku je snaha o nalezení tohoto "pedagogického svatého grálu" snazší díky množství sil, které člověk nasbíral a naspořil během prázdnin, ALE... Bohužel v průběhu roku snaha o nalézání nových cest a metod slábne - stejně rychle jak pedagog, ztráceje naspořené síly, ztrácí iluze a chuť učit... Pokud máte pocit, že tento scénář se týká pouze starších a "opotřebovaných" učitelů, nenechte se zmást - stejně destruktivně ovlivňují opakované návštěvy jednotlivých tříd i mladé, "čerstvé" kousky ...

A právě z výše zmíněných důvodů je důležité hledat si mezi svými kolegy příklady hodné následování - tj. ty z nás pedagogů, kteří rok co rok snášejí útrapy pedagogické práce s humorem, kteří dokáží naučit i obavit a jejichž šediny (pokud nějaké mají) jsou odrazem věku a ne dílem soustavného působení třídních "narušitelů" :))) A právě jedním z nich kdysi jistě byl i Jaroslav Žák ...

Někdy před prázdinama jsem si koupil jeho "Študáky a kantory" a už po přečtení několika stran jsem žasnul - žasnul nad tím, jak je ta kniha nadčasová a s jakou přesností analyzuje autor jednotlivé elementy školního života ... Zatím jsem od něj víc věcí nečetl, ale ikdybych se už k žádné jiné knize nedostal, věřím, že jsem našel onen vzor hodný následování!!! Pravda, od prof. Žáka už se toho asi moc nenaučím, ale jeho knihu hodlám použít jako pomůcku k lepšímu snášení vlastní pedagogické praxe a proto se tu od zítřka budete střetávat s vybranými úryvky z této "Bible" :)))

Léčba šokem aneb Jak jsem si našel čas na svůj blog ...

Tak jsem tu zas, ikdyž ne úplně dobrovolně, což se týká právě dnešního nadpisu. Co že si to léčím a o jakej šok jsem si zvolil jako lék? Neléčím si nic - pravda zkušený medik by na mě určitě něco našel - ale asi by mi nepředepsal léčbu šokem :) Ale co nějaká psychická porucha? Ta by se šokem léčit dala a vsadím se, že někteří moji studenti mi jistě (přinejmenším v duchu ) nějakou tu psychickou poruchu přisoudili :)))

Ale už dost hraní se slovíčky - pravdou je, že vyléčen jsem byl z "nedostatku času na psaní bloggu" a tím šokem byl zcela nečekané napadení mého myšlenkového fondu, které má na svědomí jeden můj kolega! :) Pravda - tohle jsem fakt nečekal, ale odpustil jsem mu :))) No věřím, že tak učinil v dobré víře a mnou slíbený materiál se tu objeví symbolicky v PO 3.9. :)

Po roce a dni...

Zdravim. Tak jsem zase jednou našel cestu ke svému blogu a už brzy se tu zase budu zjevovat časteji, protože jsem našel skvělou látku k publikování :) Zatim víc neprozradím - však se to brzy odstartuje :)

Tak přece... :)

teda cesta k tomuhle postu byla fakt težká, ale podařilo se - zas jsem zapomněl heslo a bohužel jsem si nedokazal ani vzpomenout, jak se k němu dostat... Btw. vítám všechny v novym roce...

Faktem je, že tenhle post jsem si opravdu přál napsat - víte, nevim jak vy, ale vždycky večer všechno proživám intenzivněji, ale většinou nic nenapíšu, protože jsem unavenej, ale druhej den už to pak nemá ten "náboj"...

Předem se omlouvám, protože je možný, že to dneska bude dost bezkoncepční - mam hlavu narvanou myšlenkama a nevim na co myslet dřív. Mám za sebou pernej tejden - uzavírání známek, inspekce, ňáká lehká viróza, která mi znemožnila sportovat ( a zbavovat se tak napětí), opravování pololetek a spousta dalších drobností, který měly jedinej, ale zásadní důsledek - včera jsem byl totálně vyčerpanej... :(

Bohužel jsem člověk dost přemejšlivej člověk a naneštěstí se pokud se necejtim dobře zhoršuje, takže jestli normálně řešim různý věci řekněme zbytečně do hloubky, tak v situaci, jaká byla včera ( a trva do dneška) řešim podobnejch věcí desetkrát tolik...

Tentokrát jsem svou pozornost asi nejvíc obrátil na svojí práci. Ano, můj nick neni zas tak tajemnej - opravdu jsem učitel a opravdu jsem mladej, bohužel si občas říkám, že to neni zrovna ta nejlepší kombinace... Než jsem začal učit, říkal jsem si, že můj věk bude strašnou výhodou, protože budu mít ke svým studentům blíž - koneckonců neni mezi náma zas takovej věkovej rozdíl. A ejhle - tohle povolání v sobě nejspíš obsahuje určitou bariéru, která zvyšuje věkovej rozdíl, která vás od nich oddaluje... Jasně, záleží na tom, jak se toho člověk zhostí a jaký má priority - typologie učitelů je opravdu pestrá od "šedých myší" až po "tyrany" - já věřil ( a stále doufám), že lze nalézt rozumnej kompromis - učit je, naučit je, nebejt tyran, ale spíš partner, pomocník - vzájemně se respektovat... Ale jak se k tomu dobrat??? Když je člověk moc přátelskej-ztrácí autoritu a dřív nebo později se to bohužel obrátí proti němu; je-li člověk od začátku ostrej, má ve třídě klid a vynutí si tak i autoritu, ale je tohle prostředí tím pravým prostředím pro vzdělávání???

Tak jsem pravě smazal asi desátou verzi dalšího odstavce a jelikož je už 2.40 (a.m.), mam za to, že bude nejlepší jít se vyspat...