Tak je to tady - zas nám to začíná nanovo a jak jsem slíbil začnu i s (ne)pravidelným publikováním úryvků ze Študáků a kantorů Jaroslava Žáka... Předesílám, že tak nečiním z žádného jiného důvodu, než nabídnout vám možnost seznámit se s touhle úžasnou prací jednoho z mých kolegů-pedagogů...
Pro dnešní den jsem vybral téma "Študáci versus kantoři", které se, myslím, skvěle hodí právě na začátek roku. Laskavý čtenář jistě promine, že jsem si dovolil udělat jakousi vlastní kompilaci :)))
Mezi kantorstvem a študáky vede se ustavičně drobní válka čili guerilla, jak ostatně nasvědčují termíny jako "koule", "puma", "bombarďák" (profesor) a řada jiných, k nimž postupně dojdeme. Boj zuří všude: ve třídě, na chodbách, na dvorku, před gymnáziem i mimo obvod školy. Bojové metody žactva jsou vesměs obranné a morálně oprávněné, neboť kantoři představují živel útočný, zahajují nepřátelství, a napadení študáci se toliko brání.
(str. 26)
Kdyby byla škola opravdu učilištěm, jak soudí naivní idealisté, museli by žáci odcházejíce domů, libovat si asi takto: " To byl dneska fajn den, to jsme se zase vzdělali!" A pan profesor, kráčeje k obědu, pobrukoval by si spokojeně: "Dnes se mi to podařilo. To jsem je pěkně poučil."
Ve skutečnosti se úspěšný student chlubí: "Dneska jsem ho rozštípl na čtyři kusy," nebo" roztrhl jsem ho jak vopici" (též slanečka), nebo " to jsem hoprobodnul" (přerazil, rozsekal na hadry, polil, přeříz, voddělal, vodkrouhnul).
A krutý prófák se vychloubá ve sborovně: "tak jsem toho klacka Neťuku dneska skřípnul. U tabule ani nezabral, ale já ho hnal trapem!"
Žák, jenž prohrál svou bitvu, ulevuje si: " Ten mne srovnal se zemí (vodrovnal, propích, sklidil, probodnul), vylil mi perka, plaval jsem jak admirál." ....
V tomto nesmiřitelném zápase jest veškerá iniciativa na straně lidu studentského. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, zvané též pecky, bajle, koule, bomby, boule čili sardele, pochopíme, jaké vynalézavosti a podnikavosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele.
Platí tu především známá sportovní zásada - s nejmenší námahou největší možný výkon. Jen výjimečně svědomití mladíci a dívky se připravují na věci, které možno opsat. takové plýtvání energií je u ostatního národa studentského v hlubokém opovržení.
Ve skutečnosti se úspěšný student chlubí: "Dneska jsem ho rozštípl na čtyři kusy," nebo" roztrhl jsem ho jak vopici" (též slanečka), nebo " to jsem hoprobodnul" (přerazil, rozsekal na hadry, polil, přeříz, voddělal, vodkrouhnul).
A krutý prófák se vychloubá ve sborovně: "tak jsem toho klacka Neťuku dneska skřípnul. U tabule ani nezabral, ale já ho hnal trapem!"
Žák, jenž prohrál svou bitvu, ulevuje si: " Ten mne srovnal se zemí (vodrovnal, propích, sklidil, probodnul), vylil mi perka, plaval jsem jak admirál." ....
V tomto nesmiřitelném zápase jest veškerá iniciativa na straně lidu studentského. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, zvané též pecky, bajle, koule, bomby, boule čili sardele, pochopíme, jaké vynalézavosti a podnikavosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele.
Platí tu především známá sportovní zásada - s nejmenší námahou největší možný výkon. Jen výjimečně svědomití mladíci a dívky se připravují na věci, které možno opsat. takové plýtvání energií je u ostatního národa studentského v hlubokém opovržení.
(st. 7-8)
No není to úžasný ?!? Tomu říkám znalost problamatiky... :))))))
2 komentáře:
Ahoj kolego, tak ti do toho nelítostného boje přeju hodně štěstí a pořádně nabitou zbraň!!! E.
precist cely blog, docela dobre
Okomentovat