Dneska to bude z jinýho soudku. Právě jsem dokoukal jeden zajimavej filmík a jak už to tak bývá, pokud je ve filmu něco víc než děj, začínám horečně přemýšlet a bilancovat... Tenhle filník byl o Robertu F. Kennedym a jeho životě od smrti bratra (JFK) po jeho vlastní zastřelení.
Přiznám se, že mám pro oba Kennedyovce slabost a to i přesto, že je jasný, že to nebyli žádní světci. V dětství jsem je posuzoval podle sympatií - měl jsem pocit, že takoví sympaťáci prostě museli být skvělí lidé, kteří vždy konali dobro... Nicméně během studií jsem pochopitelně narazil i na informace, které s mým dětským nazíráním na ně příliš nekorespondovaly a zjistil jsem, že to nebyli žádní klasičtí "klaďáci", ale že se během svého života i slušně "ušpinili"...
A dnes? Mám pro oba stejnou slabost, kterou jsem měl jako kluk - jen s tím rozdílem, že vím i o jejich negativech. A to je přesně můj náhled na velké postavy dějin i současnosti - žádný člověk není schopen konat absolutní dobro a proto oceňuji především jejich přínos lidstvu, ideu, kterou světu dali a cenu, kterou za to zaplatili. Pravda, zrovna bratři Kennedyové jsou z mého pohledu trošku oříškem, protože těch negativních činů taky nebylo zrovna málo, ale i tak je v jejich životech patrný obrat (možná jakési poznání), následované pozitivními skutky. Věřím, že kdyby měli více času - dokázali by udat ještě víc dobra a já bych měl po problému... Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl ...
Vždycky mě zajímaly osudy a hlavně názory velkých myslitelů a, mohu-li je tak nazvat, lidových vůdců. Mám za to, že postavy jako Gándhí, Martin Luher King, Dalajláma a spousty dalších, které bych nerad vynechal, by neměli zůstat v propadlišti dějin a mělo by se o nich ve škole mluvit... Na druhou stranu je mi jasný, že osnovy nejsou nafukovací, ale alespoň zmínit se o nich musím. Právě proto, mě zaskočilo, že v již zmiňovaném filmíku objevil postavu, o které jsem něměl ani tušení a co je trestuhodnější. o které jsem doposud neslyšel!!! Je jím Cesare Chavez, který je ve filmu docela trefně charakterizován jako "Martin Luther King pro Latinoameričany"...
Přiznám se, že mám pro oba Kennedyovce slabost a to i přesto, že je jasný, že to nebyli žádní světci. V dětství jsem je posuzoval podle sympatií - měl jsem pocit, že takoví sympaťáci prostě museli být skvělí lidé, kteří vždy konali dobro... Nicméně během studií jsem pochopitelně narazil i na informace, které s mým dětským nazíráním na ně příliš nekorespondovaly a zjistil jsem, že to nebyli žádní klasičtí "klaďáci", ale že se během svého života i slušně "ušpinili"...
A dnes? Mám pro oba stejnou slabost, kterou jsem měl jako kluk - jen s tím rozdílem, že vím i o jejich negativech. A to je přesně můj náhled na velké postavy dějin i současnosti - žádný člověk není schopen konat absolutní dobro a proto oceňuji především jejich přínos lidstvu, ideu, kterou světu dali a cenu, kterou za to zaplatili. Pravda, zrovna bratři Kennedyové jsou z mého pohledu trošku oříškem, protože těch negativních činů taky nebylo zrovna málo, ale i tak je v jejich životech patrný obrat (možná jakési poznání), následované pozitivními skutky. Věřím, že kdyby měli více času - dokázali by udat ještě víc dobra a já bych měl po problému... Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl ...
Vždycky mě zajímaly osudy a hlavně názory velkých myslitelů a, mohu-li je tak nazvat, lidových vůdců. Mám za to, že postavy jako Gándhí, Martin Luher King, Dalajláma a spousty dalších, které bych nerad vynechal, by neměli zůstat v propadlišti dějin a mělo by se o nich ve škole mluvit... Na druhou stranu je mi jasný, že osnovy nejsou nafukovací, ale alespoň zmínit se o nich musím. Právě proto, mě zaskočilo, že v již zmiňovaném filmíku objevil postavu, o které jsem něměl ani tušení a co je trestuhodnější. o které jsem doposud neslyšel!!! Je jím Cesare Chavez, který je ve filmu docela trefně charakterizován jako "Martin Luther King pro Latinoameričany"...
Trochu jsem pátral na netu a musím jen souhlasit - co mě však zaujalo byla , myšlenka v jeho filmovém projevu o nutnosti konat ve prospěch jiných i za cenu nejvyšší oběti. To mě opět donutilo zamyslet se sám nad sebou a své aktivitě ve prospěch druhých. Vim, že nedělám dost - pro své okolí vcelku ano, ale uvědomuju si, že se vůbec neangažuju ve veřejném životě. Neříkám že mám ambice stát se nějakým aktivistou a rozjet tisíce projektů - bohužel má člověk tolik "malých" starostí a povinností, že mu život plyne takovou rychlostí, že má stěží čas se zastavit...
Nevim, jak to vnímáte vy - ale mě to občas potrápí...
Nevim, jak to vnímáte vy - ale mě to občas potrápí...
