Jelikož právě čerpám svoji dovolenou a nemám tudíž na práci žádné opravování písemek, tak mám konečně čas na své koníčky. A tak sportuju, čtu, koukám na filmíky a taky přemýšlím o různých věcech - krom jiného také o historii. Jj, konečně mám čas zas se trochu víc ponořit do toho bohatého zdroje inspirace...
Musím říct, že mně historie nepřestává fascinovat a tak není divu, že teď , když mám trochu víc volnýho času, tak do ní tak trochu utíkám. No a jelikož je čas dovolenejch, tak jsem se zase jednou dostal ke svému "sci-fi" snu o cestě do minulosti...
Když totiž cestuju po našem okrese a rozhlížim se po krajině, přijde mi skoro nemožné si představit původné podobu krajiny a přece právě po tom toužím. Myšlenka studijních cest do historie mně provází de facto celý život a to i přesto, že jsem si vědom, jak iracionální přání to je!
Jelikož jsem obdarován určitými vědomostmi o historii a zároveň mi stále více vadí shon, do jakého jsem se po vstupu mezi dospělé musel nedobrovolně zapojit, vybral jsem nakonec jako cíl své cesty (za předpokladu, že by mi byla umožněna pouze jedna exkurze do historie) Čechy někdy ve 2. polovině 19. století...
A důvod mé volby? Je jich hned několik. Řečeno prozaicky - přál bych si:
... projít se po kraji bez silnic, elektrického vedení, elektráren a dolů
... spát v seně bez obav z alergie
... jíst domácí chleba, pít čerstvé mléko a to vše bez konzervantů, barviv a dalších věcí
... vykoupat se v čisté řece a bez obav pít vodu z lesní studánky
... nevědět, co se právě stalo v Indonésii, Austrálii nebo třeba jen na druhém konci Čech
... znát lidi ve svém okolí a vědět, že se na ně můžu kdykoli obrátit s žádostí o pomoc
... nemuset živit armádu úředníků, platit složenky a faktury
... a mnoho dalšího
Nechci aby to působilo příliš pateticky a proto se to pokusím nějak elegantně shrnout - zkrátka bych rád alespoň na nějaký čas užíval toho, o co se lidstvo ve jménu pokroku a "zkracování vzdálenosti mezi lidmi" připravilo. Mám za to, že kdybych v 19. století strávil jen 2 měsíce, dokázal bych z toho žít po celej zbytek života...
PS: A abyste věděli, že v tom přemýšlení nejsem sám, přečtěte si tento příspěvek. Zdá se, že jsme se nevědomky naladili na stejnou vlnu :)))
Musím říct, že mně historie nepřestává fascinovat a tak není divu, že teď , když mám trochu víc volnýho času, tak do ní tak trochu utíkám. No a jelikož je čas dovolenejch, tak jsem se zase jednou dostal ke svému "sci-fi" snu o cestě do minulosti...
Když totiž cestuju po našem okrese a rozhlížim se po krajině, přijde mi skoro nemožné si představit původné podobu krajiny a přece právě po tom toužím. Myšlenka studijních cest do historie mně provází de facto celý život a to i přesto, že jsem si vědom, jak iracionální přání to je!
Jelikož jsem obdarován určitými vědomostmi o historii a zároveň mi stále více vadí shon, do jakého jsem se po vstupu mezi dospělé musel nedobrovolně zapojit, vybral jsem nakonec jako cíl své cesty (za předpokladu, že by mi byla umožněna pouze jedna exkurze do historie) Čechy někdy ve 2. polovině 19. století...
A důvod mé volby? Je jich hned několik. Řečeno prozaicky - přál bych si:
... projít se po kraji bez silnic, elektrického vedení, elektráren a dolů
... spát v seně bez obav z alergie
... jíst domácí chleba, pít čerstvé mléko a to vše bez konzervantů, barviv a dalších věcí
... vykoupat se v čisté řece a bez obav pít vodu z lesní studánky
... nevědět, co se právě stalo v Indonésii, Austrálii nebo třeba jen na druhém konci Čech
... znát lidi ve svém okolí a vědět, že se na ně můžu kdykoli obrátit s žádostí o pomoc
... nemuset živit armádu úředníků, platit složenky a faktury
... a mnoho dalšího
Nechci aby to působilo příliš pateticky a proto se to pokusím nějak elegantně shrnout - zkrátka bych rád alespoň na nějaký čas užíval toho, o co se lidstvo ve jménu pokroku a "zkracování vzdálenosti mezi lidmi" připravilo. Mám za to, že kdybych v 19. století strávil jen 2 měsíce, dokázal bych z toho žít po celej zbytek života...
PS: A abyste věděli, že v tom přemýšlení nejsem sám, přečtěte si tento příspěvek. Zdá se, že jsme se nevědomky naladili na stejnou vlnu :)))
2 komentáře:
Hezké...a trochu smutné... Mě zase často napadá, co by si naši předchůdci mysleli o nás, o našich vymoženostech...jak by asi fascinovaně a nedůvěřivě koukali na kohutek s vodou, na oheň ze sporáku, který neudržuje žádné přikládání, nedejbože na indukční vařič... Abee
Smutné snad ne - max. nostalgické :) Já se obávám, že přes veškerý pokrok bychom se měli od našich předků učit. Jestliže mi jsme dál, co do materiálna, tak oni byli dál morálně, hodnotově, eticky atd. atd.
Okomentovat