Tak jsem zpátky - druhá půlka srpna se zkrátka ukázala poněkud náročnější než jsem předpokládal a tak jsem ani nestíhal blogovat. Popravdě o moc víc času nemám ani teď, ale nechci to tu položit a tak se pokusím si vždycky ňákou tu chvilku najít...
Dnes tedy trochu retrospektivně k tomu, co mě zaujalo a nestihl jsem okomentovat v prvním zářijovém týdnu. Stalo se toho opravdu hodně - svět bilancuje o posledních 5 letech strávených ve válce s terorizmem, doma jsme konečně vyměnili vládu a přesto (nebo možná právě proto) na sebe oba lídři nejsilnějších stran házejí víc špíny než v předvolební kampani, kulturní událostí týdne je koncert Madony v Praze. Ani jedné z těchto věcí se však věnovat nebudu, protože tento týden na mě asi nejvíc zapůsobil rozhovor Nataschy Kampuschové, který poskytla stanici ORF a který nám následně nabídla ČT.
Samozřejmě mě v prvé řadě zajímalo co všechno nám bude ochotna prozradit, ale nakonec se daleko zajímavější ukázalo to, jak nám to prozrazovalo. Ještě nežli jsem vůbec ten rozhovor slyšel už média rozebírala nečekaně vysokou úroveň jejího projevu, sebevědomí i vzdělanost. Bohužel nevládnu němčinou tak dobře abych to dokázal plně posoudit, ale z toho co jsem sám pochytil a viděl, jsem tohoto dojmu úplně nenabyl. Rušila mě její roztěkanost, přivírání očí, pohrávání si s píšťalkou na krku, navíc nevím proč, ale některým věcem, které říkala, jsem se podvědomě prostě zdráhal uvěřit a doteď mám z jejího vystoupení rozporuplné pocity...
Každopádně je to jen můj subjektivní pocit a v žádném případě to není žádná kritika tohoto vystoupení, za které ji, vzhledem k relativně krátké době od jejího nalezení, naopak obdivuji. Ať tak či onak doufám, že už o ničem podobném v budoucnu neuslyšíme...
Dnes tedy trochu retrospektivně k tomu, co mě zaujalo a nestihl jsem okomentovat v prvním zářijovém týdnu. Stalo se toho opravdu hodně - svět bilancuje o posledních 5 letech strávených ve válce s terorizmem, doma jsme konečně vyměnili vládu a přesto (nebo možná právě proto) na sebe oba lídři nejsilnějších stran házejí víc špíny než v předvolební kampani, kulturní událostí týdne je koncert Madony v Praze. Ani jedné z těchto věcí se však věnovat nebudu, protože tento týden na mě asi nejvíc zapůsobil rozhovor Nataschy Kampuschové, který poskytla stanici ORF a který nám následně nabídla ČT.
Samozřejmě mě v prvé řadě zajímalo co všechno nám bude ochotna prozradit, ale nakonec se daleko zajímavější ukázalo to, jak nám to prozrazovalo. Ještě nežli jsem vůbec ten rozhovor slyšel už média rozebírala nečekaně vysokou úroveň jejího projevu, sebevědomí i vzdělanost. Bohužel nevládnu němčinou tak dobře abych to dokázal plně posoudit, ale z toho co jsem sám pochytil a viděl, jsem tohoto dojmu úplně nenabyl. Rušila mě její roztěkanost, přivírání očí, pohrávání si s píšťalkou na krku, navíc nevím proč, ale některým věcem, které říkala, jsem se podvědomě prostě zdráhal uvěřit a doteď mám z jejího vystoupení rozporuplné pocity...
Každopádně je to jen můj subjektivní pocit a v žádném případě to není žádná kritika tohoto vystoupení, za které ji, vzhledem k relativně krátké době od jejího nalezení, naopak obdivuji. Ať tak či onak doufám, že už o ničem podobném v budoucnu neuslyšíme...
M. Z.
1 komentář:
mě se slečna Kampuschová taky nějak moc nezdála, ale co.
jsem zvědavá, jak naloží s tím milionem euro, co dostala.
Okomentovat