Po několika dnech vnitřního boje jsem se rozhodl zapojit se do v současnosti bezesporu módního tématu a přispět svou trochou do mlýna na téma Tibet. Předem bych rád zdůraznil, že jsem to původně udělat nechtěl, jelikož v této otázce nejsem tak zcela nestranný, protože mě buddhismus a Tibet zajímají již několik let a k Jeho svatosti Dalajlámovi chovám hlubokou úctu a vážím si ho. Nicméně ani to by na věc nemělo mít vliv a navíc zde (až na vyjímky) nehodlám prezentovat své názory, ale spíše se pozastavit a zhodnotit vývoj této otázky částečně ve světě a na našem politickém kolbišti...
Předpokládám, že otázka Tibetu je díky pozornosti, která je jí v současnosti věnována, známá snad všem, přesto si jakožto částečně deformovaný učitel dějepisu neodpustím kratičký exkurz do historie...
Jádro celého problému lze nalézt v 50. letech minulého století, kdy se nově vzniklá ČLR (1949) po krůčcích začala Tibetu zmocňovat, až jej nakonec v roce 1959 celý obsadila a násilně připojila! To je historický konsenzus, který je uznáván většinou světa, ikdyž i tady existují názory a teze odlišné a nemusejí být zrovna "MADE IN CHINA"... Když už jsem se rozhodl, že se do toho pustím, okamžitě jsem si vzpomněl na jeden článeček mého "oblíbeného" sociálního demokrata J. Paroubka, který k tomuto tématu publikoval následující:
" ČSSD je demokratická politická strana, navazující na exilovou ČSSD, proto patří otázka dodržování a ochrany lidských práv k základním pilířům jejího programu. Jsme proti násilí a porušování lidských práv. Vyzývám proto obě strany sporu k nenásilnému řešení nastalé situace. Mnohokrát v minulosti jsem zdůraznil, že dalajláma je mužem reformně-socialistických názorů. Je to tedy muž názorů velmi blízkých sociální demokracii. Každá země musí dodržovat kulturní a politickou autonomii svých etnik a dbát na dodržování lidských práv. Je přitom zřejmé, že Tibet je od roku 1720 integrální součástí Číny. " A je to... Tibet je již téměř 300 let součástí Číny a Dalajláma je reformní socialista. Musím trochu škodolibě uznat, že nad tímto vyjadřením Jiřího Paroubka jsem se doslova "tetelil blahem", protože je to taková demagogie, že jsem v první chvíli nevěděl, jestli mi ten čaj, co jsem ho u čtení citovaného příspěvku onehdá pil nějak nezkvasil a já se lidově řečeno "nesťal" :))) Otázkou zůstává, proč se tedy Tibeťané v čele s reformním socialistou nedokážou s Čínany - taktéž socialisty dohodnout, a co to pořád mají s nějakým násilným připojením Tibetu, když ten už dávno součástí Číny byl ??? Nu dost sarkasmu, to téma je bohužel vážnější a tak se vraťme k meritu věci...
Svět se k bojkotu OH v Pekingu fakticky ji ž vyjádřil - MOV i evropské olympijské výbory jej odmítli a tak sportovci do Pekingu zaplaťpánbůh pojedou a politikům tak už zbývá pouze bojkot politický a to navíc individuální. V podstatě se jedná o to, zda-li se zůčastnit či nezůčastnit úvodního ceremoniálu, což zatím odmítl např. princ Charles, vyzývá k němu Richard Gere, uvažuje o něm prezident Sarkozy a nejspíše i mnozí další-naše politiky nevyjímaje...
Právě dnes se na Aktualne.cz objevil článek "
Má Topolánek jet do Pekingu? Ministři jsou proti, " který byl poslední kapkou , která mě donutila k napsání tohohle sáhodlouhého příspěvku. O výsledku informuje již titul článku, co však stojí za pozornost jsou názory jednotlivých ministrů, přičemž 2 z nich (podle mě ty nej) bych tu rád zmínil. Tak tedy názory na účast premiéra v Pekingu dle Nečase a Řebíčka:
Petr Nečas:
"Nehlasoval bych pro. Nevidím důvod, proč by měl český premiér cestovat přes půl planety kvůli události, která je spíše šoubyznysem."Aleš Řebíček:
"Protože ta otázka neleží na stole, zatím jsem neměl důvod vytvořit si pevný názor." Tak ministr dopravy neměl důvod si utvořit pevný názor ... A proč by taky měl! Pravdou je, že myslet si, že případná neúčast zrovinka českého premiéra by čínskou vládou nějak hluboce otřásla je vrcholem naivity nebo přehnaného sebevědomí českých politických elit ( o již dříve avizované neúčasti pánů Bursíka a Lišky ani nemluvě.) Pravdou je, že o Tibetu debatuje téměř každý, ale o stanovisku toho nejpovolanějšího se nikde nemluví. A přitom by to měl být právě Dalajlama, na jehož popud by svět měl podnikat nějaké kroky - otázkou je, zda-li je jeho názor na OH vůbec znám?
Odpověď zní ano a vůbec není těžké se k ní dobrat. Vy, které otázka Tibetu a osobnost Dalajlamy začala alespoň trochu zajímat a ovládáte jazyk Shakespearův, vězte, že existuje
webovka, která vám toho může mnoho dát!!! A právě odtud je i úryvek z Projevu Jeho Svatosti k tibetskému lidu, jehož pasáž o OH jsem si dovolil přeložit:
" Konání OH v tomto roce je věcí obrovské pýchy pro 1,2 miliardy obyvatel Číny. Již od samého počátku jsem konání OH v Pekingu podporoval a můj postoj k tomuto tématu se nezměnil. Jsem toho názoru, že by Tibeťané neměli OH nijak bránit a klást překážky. Je legitimním právem každého Tibeťana bojovat za své svobody a práva, nicméně by bylo zbytečné a ničemu by nepomohlo, kdybychom podnikali něco, co by vedlo k nenávisti v myslích obyvatel Číny. Na druhou stranu si však potřebujeme pěstovat víru a respekt v našich srdcích a to za účelem vytvoření harmonické společnosti, která na základě používání síly a zastrašování být vystavěna nemůže. " Tolik tedy z projevu Dalajlamy - myslím, že již bylo napsáno dost a tak už nechám tento článek jen působit ...
Tím prvním byl filmík, kterej jsem viděl už kdysi dávno a z kterýho už jsem si skoro nic nepamatoval, jen že se mi tenkrát líbil - SISSI. Jojo, tahle romantická vecička o ne zrovna romantickém životě někdejší rakouské císařovny Alžběty, mě zasáhla na plný pecky a sedla mi přesně do nálady.
druhej mi vcera nabídla Nova a tentokrát už jsem si toho z děje pamatoval mnohem víc a na film se moc těšil. Byl to Obávaný bojovník s Jet-lim v hlavní roli. Na tomhle filmíku se mi líbí filosofie, která tenhle film (na rozdíl od jinejch, na kterejch jsem vyrostl) prolíná. Tím neříkám, že bych klasický hong-kongský filmy zatracoval, ale přece jen tohle už je jiná liga. Je to film o vývoji jedince a různejch vlivech, který ho formujou - hlavní hrdina neni klasickej klaďas, ale k poznání se dostává skrze fatální životní omyly. Co se mě týče, poslední dobou se posouvám kupředu podobně, ikdyž mé omyly nejsou naštěstí tak fatální - každopádně mě tenhle filmík přivedl na myšlenku oprášit své chabé bojové schopnosti... No uvidíme :)))
