O svobodě, demokracii, významu Sametové revoluce a národních symbolech...

Vcelku kostrbatej nadpis sledující však pouze jednu myšlenku. Ač to bude z mých "úst" znít vzhledem k mému věku divně, mám pocit, že současná generace má tolik svobody a je si natolik vědoma svých práv, že toho v žádném ani v nejmenším neváží.

Vzhledem ke své aprobaci často narážím na až zarážející neznalost osobností, jejichž jména by si každý Čech měl pamatovat!!! Ona legendární řada HUS - KOMENSKÝ - SMETANA - CIMRMAN je, pomineme-li posledního jmenovaného (ikdyž já osobně bych ho nepomíjel), ono absolutní minimum. Samozřejmě je to spíše nadsázka, protože oněch velkých Čechů a Češek je mnohem více, ale jen málo z lidí si na ně alespoň vzpomene. Většina státních svátků někoho takhle velikého oslavuje, ale pro lidi je to jen den volna a to není dobře. Kdysi pro nás byl vzorem Sovětský svaz, později Západ a my si z obou brali spíše to horší - dneska nemáme rádi ani Rusy ani Američany, ačkoli nám oba národy mají co nabídnout! Kdyby byl každý Čech, v porovnání s Američanem, alespoň polovičním patriotem byli bychom opravdu národem...

Asi před měsícem se mě kdosi ptal na význam Sametové revoluce a já si tehdy nebyl jistej, jestli to vůbec slavit, protože toho negativního, co přinesla "demokracie" je opravdu spousta. Dneska už si jistej jsem a ačkoli je zde spousta negativního, je tu taky svoboda a tu je třeba slavit. Doba, kdy "bývali Čechové, bývali rekové, statní junáci...", je už nenávratně pryč a z kdysi silného a hrdého národa, který se nebál postavit daleko mocným soupeřům je dnes národ pesimistů a večných stěžovatelů. Pravda vaz nám zlomil Mnichov 1938 a páteř ohnul srpen 1968 , ale i to už je přece jen relativně dávno.

Když jsem přemýšlel o 17. listopadu 1989, dospěl jsem k názoru, že právě tady se český národ znovuzrodil a ačkoli jeho "dětství" bylo plné omylů a chybování, je mu dnes 20 let a on už pomalu dospívá. Pomalu se vrácí určité hodnoty, které si je třeba znovu dostat pod kůži a ať je naše demokracie sebenedokonalejší, je to demokracie a mi ji můžeme dále rozvíjet...

O to víc mě naštve, když někdo demokracie zneužívá nebo se na oslavování významných národních symbolů se sám zviditelňuje!!! Tato poznámka není náhodná, protože se vztahuje ke konkrétnímu národnímu symbolu a konkrétnímu člověku, který se na něm snaží přiživit. Oním symbolem je dle mého názoru jedna z největších Češek - Milada Horáková, které byl minulý měsíc konečně odhalen pomník. Přestože se jednalo o nápravu trestuhodného faktu, že dosud žádný pomník neměla, nakonec mě tato událost spíš popudila. To, že někomu vadilo, že na pomník přispěli i komunisti, mi zas až tolik nevadilo, ale co mi vadilo bylo zneužití této akce jinou stranou a to ČSSD. Ta pravda na pomník sehnala zbývající peníze, ale proč musí být na boku základní desky vyryté jméno Jiřího Paroubka fakt nechápu!!! Musim se přiznat, že když jsem to viděl, tak první věc co mě napadla, byla sebrat se, odjet do Prahy a pod rouškou noci z tý desky tohle nicotný jméno odsekat. Ale je jasné, že ten pomník za to nemůže a tak mě to brzo přešlo, koneckonců vandalství je vandalství, ať jsou motivy vandala sebevznešenejší :(((

A tak oslavujme naše velké osobnosti, svobodu, demokracii a nevšímejme si lidí, kteří se na těchto věcech snaží přiživit a zviditelnit, ač na to nemají ani to nejmenší právo ...

O dobru a papeži...

Tak jsem si zase na chvíli nedobrovolně odpočinul od svého blogu a zatím sbíral témata. Nakonec jsem pár našel a tak to dneska dude taková malá mozaika...

Začal bych o dobru, což bude reakce na úvahu jedné z mých kolegyň-bloggerek, která tohle téma nahodila a já se ho vděčně chytám :) Jak to tedy vlastně je - děláme dobro pro své ego a image nebo pro ty, co potřebují pomoc? Tohle jsem taky vždycky dost řešil, ikdyž v trochu jiné rovině. Mne jako "nedokonalého západního buddhistu na volné noze" docela znepokojovalo, jestli dělám dobrý věci protože vim, že mi to zajistí "dobrý body" pro mou karmickou budoucnost, nebo jestli to dělám nezjištně... A je špatně, pakliže konám dobro s vědomím této odměny nebo ne? Moje vědomosti mi přece nikdo neodpáře a tak tu vždycky bude stín podezření z "vypočítavosti"...

Nakonec mně to trápit přestalo, protože jsem konečně došel k určitému závěru a osvobodil se od této strasti :) O nás tu totiž nejde!!! Podle mýho názoru je totiž jedno jestli děláme dobro pro své ego a image nebo pro ty, co potřebují pomoc, eventuelně za odměnu nebo nezjištně, protože ať nás k dobrému činu vede cokoli, je to pořád dopbrý čin a člověk, pro kterého něco uděláme se neptá, co nás k tomu vedlo, ale je rád, že jsme mu pomohli!!!Co se mně týče, má moje hloubavá a řešivá dušička zase klid a já se můžu věnovat něčemu jinýmu- snad to pomůže i někomu dalšímu :)))

O papeži jsem původně hovořit nechtěl, protože mi ten současnej, na rozdíl od toho předchozího nebyl zatim moc sympatickej. Nakonec mně k tomuto tématu přivedla otázka jednoho z žáčků nižšího gymplu, kterej se mě zeptal jestli mám rád papeže a já téměř automaticky odpověděl, že ano. Pravdou je, že bych tak odpovědě vždycky, protože tyhle děcka by strašně potěšili, kdybych řekl, že ne, protože by to podpořilo jejich protiautoritatvní přirozenost. Alte naštěstí pro mne, se zeptal až po návštěvě papeže a tak byla moje odpověď pravdivá, protože tahle událost opravdu změnila můj názor na Benedikta XVI. Ačkoli se spoustou jeho názorů nesouhlasím (např. otázka používání kondomů), ocenil jsem to, co mi u tohohle pontifika dosud chybělo a to byl nějaký projev lidskosti a "normálnosti", když "po vzoru Baracka Obamy" narušil protokol a přišel se pozdravit s návštěvníky. Pravda jeho bodyguardům určitě zatrnulo, ale mně tento projev lidskosti potěšil a proto můžu bez výčitek říct, že mám rád papeže jako člověka, který navíc promlouvá k miliónům lidí na celém světě!!!