Bohužel už je to tak... Ty strašně dlouhý, letní prázdniny, který nám učitelům ostatní pracující zčásti právem závidí jsou zase pryč a já se od včerejška zase vyskytuju na půdě svého domovského ústavu a potýkám se s úkoly, které jsou mi přisuzovány nebo vyplývají z postavení nastávajícího třídního učitele ... Ale nač plakat nad rozlitým mlékem - ty necelý dva měsíce nebyly vůbec špatný a já se teď můžu směle ohlédnout a zavzpomínat :)))
Letošní prázdniny začaly klasicky tím, že jsem se cca týden "vylizoval z ran," kteréžto mi způsobil závěr školního roku, pololetní písemky a uzavírání známek, což bytostně nesnáším!!! Naštěstí je můj organismus stále ještě relativně mladý a tak jsem po týdnu vstal jako Fénix z popela a znovuzrozen jsem začal plánovat co a jak podniknu...
Co se července týče byl z obou prázdninových měsíců klidnější - po probuzení a snídani jsem většinou skoukl reprízu Přátel a vyrazil někam za sportem, odpoledne jsem si pustil ňákýho filmíka či něco podnikl - prostě režim, kterej by mi vyhovoval celoročně, ale jsem realista a i za těch pár tejdnů jsem rád :))) Abych nezapomněl, tak i v červenci jsem absolvoval jednu vyjíměčnou událost a sice v den, kdy se v Kadani konal "rokáč" jsem v Domažlicích přihlížel sňatku jednoho z mých kumpánů z vejšky, což se pak pochopitelně slavilo dlouho do noci - parádní akcička ;)))
Konec července a začátek srpna jsem pak strávil ve slunném Španělsku, a ačkoli jsem tuto dovolenou strávil jako klasický plážový povaleč, dospěl jsem zde k jednomu hlubokému poznání. Vzhledem k volbě lokality, která byla dle katalogu "poněkud živější a vhodná pro mladé lidi," jsem za dobu dovolené nabral slušnej spánkovej deficit způsobenej faktem, že noční klid těm smečkám německejch, holandskej, francouzskej a italskejch teenagerů zdá se nic neříká a já si v tu chvíli vzpomněl na "naše děcka" ze školy, který jsou v porovnání s touhle zvěří andělé :)))
Posledním z velkých momentů prázdnin byla dlouho plánovaná a stejně dlouho odsouvaná návštěva Vídně. Tu jsem absolvoval minulý týden a musím říct, že mně absolutně nadchla. Během 2,5 dne jsem absolvoval obrovskou sightseeing tour a troufám si tvrdit, že jsem viděl vše podstatné - Hofburg, Schonbrunn, Stepansdom, Parlament, všechy městská divadla, Státní operu, muzea - pravda vše vykoupené potem a asi desítkou puchýřů, ale nelituju :))) Nejspíš sem dám nějaký fotky pro představu :) Ale nejsilnější zážitek jsem si přeci jen odnesl z Prátru, kde jsem se nechal ukecat na dvě, dle mého názoru šílené atrakce, které mi přinesly cca 8 min absolutního strachu a děsu a na které teď s odstupem rád vzpomínám a jsem rád, že jsem na ně nakonec šel - jen škoda, že mě brácha, kterej to všechno způsobil nevyfotil ihned poté - protože takhle alabastrovou pleť už asi jen tak mít nebudu :))))
Tolik tedy moje prázdniny v rovině zážitků - nyní bych se rád na moment věnoval i některým událostem - vezmu to retrospektivně a začnu olympiádou v Pekingu... Bezesporu skvělé hry,, bravurně pořadatelsky zvládnuté, divácky atraktivní, zkrátka paráda... Nicméně stejně jako jsem denně sledoval jednotlivé výkony sportovců jsem denně v Lidovkách nevynechal malý oddíl z dílny Amnesty international o pozadí her a osudech lidí, kteří byly Čínou umlčeni a odstaněni z očí, aby onu idylu her nenarušovali! A to byl jen střípek toho, co nebylo v televizi vidět... Chápu, že politika a sport by se příliš slučovat neměli, leč nemůžu se zbavit dojmu, že v tomto případě byl Západ až příliš "mlčenlivý soudruh" a promeškal tak šanci pomoci nejen Tibetu, ale i samotnému čínskému lidu, který jakkoli početný nemá sílu se vzepřít režimu, který jej už téměř 50 let sužuje...
Druhá poznámka se pak bude týkat gruzinsko - ruského konfliktu, který považuji za přímé porušení mezinárodního práva - musím přiznat, že ve mne postoj Ruska vyvolává značné obavy, protože rétorika, kterou jeho představitelé volí se mi vůbec nelíbí. Podle vyjádření Rusů přijeli do Jižní Osetie zachránit ruské občany trpící pod nadvádou Gruzie - kdysi ( idyž ne zas až tak dávno), chtěl taky jeden státník chránit své občany žijící a trpící na území jiného státu a proto nejprve připojil Rakousko, pak zabral tomu státu pohraničí a nakonec ten stát zabral celej! A pak rozpoutal světovou válku... Možná je to příliš silná paralela, ale vzhledem k tomu, že se Rusové z Gruzie příliš nadšeně nestahují a naopak se tam zakopávají bych odsouzení tohoto přirovnání ponechal na pozdějc ... Navíc Západ se zatím taky příliš neozval a tak se osud Gruzie stále nejistý... Nu doufejme, že se tentokrát pletu, ale appeasement by v tomto případě opravdu nebyl to pravé ořechové ...
Letošní prázdniny začaly klasicky tím, že jsem se cca týden "vylizoval z ran," kteréžto mi způsobil závěr školního roku, pololetní písemky a uzavírání známek, což bytostně nesnáším!!! Naštěstí je můj organismus stále ještě relativně mladý a tak jsem po týdnu vstal jako Fénix z popela a znovuzrozen jsem začal plánovat co a jak podniknu...
Co se července týče byl z obou prázdninových měsíců klidnější - po probuzení a snídani jsem většinou skoukl reprízu Přátel a vyrazil někam za sportem, odpoledne jsem si pustil ňákýho filmíka či něco podnikl - prostě režim, kterej by mi vyhovoval celoročně, ale jsem realista a i za těch pár tejdnů jsem rád :))) Abych nezapomněl, tak i v červenci jsem absolvoval jednu vyjíměčnou událost a sice v den, kdy se v Kadani konal "rokáč" jsem v Domažlicích přihlížel sňatku jednoho z mých kumpánů z vejšky, což se pak pochopitelně slavilo dlouho do noci - parádní akcička ;)))
Konec července a začátek srpna jsem pak strávil ve slunném Španělsku, a ačkoli jsem tuto dovolenou strávil jako klasický plážový povaleč, dospěl jsem zde k jednomu hlubokému poznání. Vzhledem k volbě lokality, která byla dle katalogu "poněkud živější a vhodná pro mladé lidi," jsem za dobu dovolené nabral slušnej spánkovej deficit způsobenej faktem, že noční klid těm smečkám německejch, holandskej, francouzskej a italskejch teenagerů zdá se nic neříká a já si v tu chvíli vzpomněl na "naše děcka" ze školy, který jsou v porovnání s touhle zvěří andělé :)))
Posledním z velkých momentů prázdnin byla dlouho plánovaná a stejně dlouho odsouvaná návštěva Vídně. Tu jsem absolvoval minulý týden a musím říct, že mně absolutně nadchla. Během 2,5 dne jsem absolvoval obrovskou sightseeing tour a troufám si tvrdit, že jsem viděl vše podstatné - Hofburg, Schonbrunn, Stepansdom, Parlament, všechy městská divadla, Státní operu, muzea - pravda vše vykoupené potem a asi desítkou puchýřů, ale nelituju :))) Nejspíš sem dám nějaký fotky pro představu :) Ale nejsilnější zážitek jsem si přeci jen odnesl z Prátru, kde jsem se nechal ukecat na dvě, dle mého názoru šílené atrakce, které mi přinesly cca 8 min absolutního strachu a děsu a na které teď s odstupem rád vzpomínám a jsem rád, že jsem na ně nakonec šel - jen škoda, že mě brácha, kterej to všechno způsobil nevyfotil ihned poté - protože takhle alabastrovou pleť už asi jen tak mít nebudu :))))
Tolik tedy moje prázdniny v rovině zážitků - nyní bych se rád na moment věnoval i některým událostem - vezmu to retrospektivně a začnu olympiádou v Pekingu... Bezesporu skvělé hry,, bravurně pořadatelsky zvládnuté, divácky atraktivní, zkrátka paráda... Nicméně stejně jako jsem denně sledoval jednotlivé výkony sportovců jsem denně v Lidovkách nevynechal malý oddíl z dílny Amnesty international o pozadí her a osudech lidí, kteří byly Čínou umlčeni a odstaněni z očí, aby onu idylu her nenarušovali! A to byl jen střípek toho, co nebylo v televizi vidět... Chápu, že politika a sport by se příliš slučovat neměli, leč nemůžu se zbavit dojmu, že v tomto případě byl Západ až příliš "mlčenlivý soudruh" a promeškal tak šanci pomoci nejen Tibetu, ale i samotnému čínskému lidu, který jakkoli početný nemá sílu se vzepřít režimu, který jej už téměř 50 let sužuje...
Druhá poznámka se pak bude týkat gruzinsko - ruského konfliktu, který považuji za přímé porušení mezinárodního práva - musím přiznat, že ve mne postoj Ruska vyvolává značné obavy, protože rétorika, kterou jeho představitelé volí se mi vůbec nelíbí. Podle vyjádření Rusů přijeli do Jižní Osetie zachránit ruské občany trpící pod nadvádou Gruzie - kdysi ( idyž ne zas až tak dávno), chtěl taky jeden státník chránit své občany žijící a trpící na území jiného státu a proto nejprve připojil Rakousko, pak zabral tomu státu pohraničí a nakonec ten stát zabral celej! A pak rozpoutal světovou válku... Možná je to příliš silná paralela, ale vzhledem k tomu, že se Rusové z Gruzie příliš nadšeně nestahují a naopak se tam zakopávají bych odsouzení tohoto přirovnání ponechal na pozdějc ... Navíc Západ se zatím taky příliš neozval a tak se osud Gruzie stále nejistý... Nu doufejme, že se tentokrát pletu, ale appeasement by v tomto případě opravdu nebyl to pravé ořechové ...
