Tak jsem si zase na chvíli nedobrovolně odpočinul od svého blogu a zatím sbíral témata. Nakonec jsem pár našel a tak to dneska dude taková malá mozaika...
Začal bych o dobru, což bude reakce na úvahu jedné z mých kolegyň-bloggerek, která tohle téma nahodila a já se ho vděčně chytám :) Jak to tedy vlastně je - děláme dobro pro své ego a image nebo pro ty, co potřebují pomoc? Tohle jsem taky vždycky dost řešil, ikdyž v trochu jiné rovině. Mne jako "nedokonalého západního buddhistu na volné noze" docela znepokojovalo, jestli dělám dobrý věci protože vim, že mi to zajistí "dobrý body" pro mou karmickou budoucnost, nebo jestli to dělám nezjištně... A je špatně, pakliže konám dobro s vědomím této odměny nebo ne? Moje vědomosti mi přece nikdo neodpáře a tak tu vždycky bude stín podezření z "vypočítavosti"...
Nakonec mně to trápit přestalo, protože jsem konečně došel k určitému závěru a osvobodil se od této strasti :) O nás tu totiž nejde!!! Podle mýho názoru je totiž jedno jestli děláme dobro pro své ego a image nebo pro ty, co potřebují pomoc, eventuelně za odměnu nebo nezjištně, protože ať nás k dobrému činu vede cokoli, je to pořád dopbrý čin a člověk, pro kterého něco uděláme se neptá, co nás k tomu vedlo, ale je rád, že jsme mu pomohli!!!Co se mně týče, má moje hloubavá a řešivá dušička zase klid a já se můžu věnovat něčemu jinýmu- snad to pomůže i někomu dalšímu :)))
O papeži jsem původně hovořit nechtěl, protože mi ten současnej, na rozdíl od toho předchozího nebyl zatim moc sympatickej. Nakonec mně k tomuto tématu přivedla otázka jednoho z žáčků nižšího gymplu, kterej se mě zeptal jestli mám rád papeže a já téměř automaticky odpověděl, že ano. Pravdou je, že bych tak odpovědě vždycky, protože tyhle děcka by strašně potěšili, kdybych řekl, že ne, protože by to podpořilo jejich protiautoritatvní přirozenost. Alte naštěstí pro mne, se zeptal až po návštěvě papeže a tak byla moje odpověď pravdivá, protože tahle událost opravdu změnila můj názor na Benedikta XVI. Ačkoli se spoustou jeho názorů nesouhlasím (např. otázka používání kondomů), ocenil jsem to, co mi u tohohle pontifika dosud chybělo a to byl nějaký projev lidskosti a "normálnosti", když "po vzoru Baracka Obamy" narušil protokol a přišel se pozdravit s návštěvníky. Pravda jeho bodyguardům určitě zatrnulo, ale mně tento projev lidskosti potěšil a proto můžu bez výčitek říct, že mám rád papeže jako člověka, který navíc promlouvá k miliónům lidí na celém světě!!!
Začal bych o dobru, což bude reakce na úvahu jedné z mých kolegyň-bloggerek, která tohle téma nahodila a já se ho vděčně chytám :) Jak to tedy vlastně je - děláme dobro pro své ego a image nebo pro ty, co potřebují pomoc? Tohle jsem taky vždycky dost řešil, ikdyž v trochu jiné rovině. Mne jako "nedokonalého západního buddhistu na volné noze" docela znepokojovalo, jestli dělám dobrý věci protože vim, že mi to zajistí "dobrý body" pro mou karmickou budoucnost, nebo jestli to dělám nezjištně... A je špatně, pakliže konám dobro s vědomím této odměny nebo ne? Moje vědomosti mi přece nikdo neodpáře a tak tu vždycky bude stín podezření z "vypočítavosti"...
Nakonec mně to trápit přestalo, protože jsem konečně došel k určitému závěru a osvobodil se od této strasti :) O nás tu totiž nejde!!! Podle mýho názoru je totiž jedno jestli děláme dobro pro své ego a image nebo pro ty, co potřebují pomoc, eventuelně za odměnu nebo nezjištně, protože ať nás k dobrému činu vede cokoli, je to pořád dopbrý čin a člověk, pro kterého něco uděláme se neptá, co nás k tomu vedlo, ale je rád, že jsme mu pomohli!!!Co se mně týče, má moje hloubavá a řešivá dušička zase klid a já se můžu věnovat něčemu jinýmu- snad to pomůže i někomu dalšímu :)))
O papeži jsem původně hovořit nechtěl, protože mi ten současnej, na rozdíl od toho předchozího nebyl zatim moc sympatickej. Nakonec mně k tomuto tématu přivedla otázka jednoho z žáčků nižšího gymplu, kterej se mě zeptal jestli mám rád papeže a já téměř automaticky odpověděl, že ano. Pravdou je, že bych tak odpovědě vždycky, protože tyhle děcka by strašně potěšili, kdybych řekl, že ne, protože by to podpořilo jejich protiautoritatvní přirozenost. Alte naštěstí pro mne, se zeptal až po návštěvě papeže a tak byla moje odpověď pravdivá, protože tahle událost opravdu změnila můj názor na Benedikta XVI. Ačkoli se spoustou jeho názorů nesouhlasím (např. otázka používání kondomů), ocenil jsem to, co mi u tohohle pontifika dosud chybělo a to byl nějaký projev lidskosti a "normálnosti", když "po vzoru Baracka Obamy" narušil protokol a přišel se pozdravit s návštěvníky. Pravda jeho bodyguardům určitě zatrnulo, ale mně tento projev lidskosti potěšil a proto můžu bez výčitek říct, že mám rád papeže jako člověka, který navíc promlouvá k miliónům lidí na celém světě!!!
